Porcie Coughlanová (komorní scéna DJKT v Plzni)

Je velmi těžké nějak popsat příběh, který se ve dvou hodinách odehrává na jevišti před poloprázdným hledištěm. Můžeme sledovat příběh ženy, která slaví třicáté narozeniny. Chová se nepochopitelně šíleně, pije, nestará se o své děti, nenávidí svého bohatého manžela, nenávidí svoji matku i otce, je ponořena sama do sebe a něčím se trápí. Postupně zjišťujeme, že je jednou z dvojčat. Její bratr před patnácti lety utonul v místní řece a ona se s tím stále nemůže vyrovnat. Chodívá k řece, kde utonul a dlouze tam rozjímá. Její okolí její posedlost nechápe a snaží se jí korigovat. Postupně se začínáme dozvídat, že Gabriel neutonul náhodou, že dvojčata byla plodem incestního vztahu rodičů, nakonec i že sama dvojčata mezi sebou udržovala sexuální vztah. Navíc se odkrývají zvláštní a pokřivené vztahy mezi ostatními postavami. Celý děj spěje k celkem předvidatelnému konci již na konci prvního dějství. Po přestávce přichází druhá část, kde se zodpoví poslední otázky.

Porcie Coughlanová je hra, která zasáhne svou syrovostí a tématem. Navíc v provedení komorní scény DJKT získává poetický ráz, skvěle je zde ztvárněno ovlivňování Porcie zpěvem svého utonulého bratra. Za obrovskou pochvalu stojí výborná herecká práce Andrey Černé v titulní roli. Andrea na jevišti opravdu záři. Navíc se režisérovi podařilo herecky vybičovat i její kolegy. To vše v kombinaci s výborn ěnavrženou scénou, kostýmy a hudební složkou dalo dohromady představení, které i po skončení ve vás zanechá drobný neklid a zvláštní pocit.

Líto je mi pouze herců, kteří hrají pro poloprázdný sál. Bohužel si představení navzdory své kvalitě nedokázalo zřejmě najít cestu za plzeňským divákem. Zřejmě je to tím, že není příliš zvyklý, aby se mu "jeho" komorní divadlo nepodbízelo líbivými muzikály, operetkami, veselohrami a tradičními komediemi Antonína Procházky. Doufám, že bude takových představení přibývat a ty "usedlé předplacenkové" diváky nahradí diváci otevření.

Zdroj obrázků: topzine.cz, i-divadlo.cz