Na Stojáka! ☺

via Instagram http://ift.tt/1xzrDiN

Lucia Šoralová & La Alma (2.7.2013, zahrada Měšťanské besedy v Plzni)

Po dlouhé době jsem si mohl užít koncert a dokonce pod širým nebem. Podařilo se mi sehnat lístky na vystoupení Lucie Šoralové, kterou sleduji již delší dobu a myslím, že se z ní stává nepřehlédnutelná interpretka a autorka. Obzvláště její poslední album O lásce cti a kuráži, na němž zhudebnila villonské balady Michala Horáčka, ukazuje, v jak velký talent vyzrála.

Jak sama prozradila, má ráda smutné a depresivní a srdcervoucí písně, ale koncert se snažila oživit i některými rychlejšími. Písně ze svého posledního alba doplnila několika písněmi z repertoáru Zuzany Navarové, jako vzpomínku na Jara Filipa skvěle přednesla i známý hit Čerešně, o který se již vystřídaly Zuzana Krónerová a Hana Hegerová a nezapomněla ani na songy posledně zmiňované HH. Tentokrát to byla legendární Vana plná fialek a méně známá Všechno nejlepší (Obě z alba Potměšilý host, 1988). Navíc přidala i pár skladeb, které složil nebo otextoval její dobrý přítel "potulný básník" Zbyňo Džadoň).

Celý večer byl velmi příjemný a krom toho, že je Lucia výborná zpěvačka, prokázala i velkou schopnost bavit publikum i mezi písničkami. Jemné haštěření na pódiu mezi doprovázejícími hudebníky a Lucií (či Luciou? :-) ) vyvolávalo smích mezi diváky.  Krom plánovaného přídavku jsme si ještě vynutili opakování písně Červená. Odcházel jsem nadšený a spokojený a pokud neznáte Lucii Šoralovou, berte to jako tip na zajímavý zážitek.

Hanička Písnička v Lucerně bez šampíčka a se Štefíčkem (11.12.2012)

Hanka (s trochou fantazie) :-)

Nebyl by to snad ani adventní čas, kdyby se nekonal vánoční koncert Hanky Zagorové, zpěvačky, která sice neplní titulní strany bulváru a už dávno neaspiruje na Zlatého slavíka, ale stále je velmi žádaná a oblíbená.  

Nemohli jsme samozřejmě chybět ani na tom letošním. Sice mi kolidoval termín s vánoční pracovní besídkou, ale to se nedá nic dělat, kultura je kultura, takže jsem družnou zábavu s kolegy oželel, protože vím, že s nimi mám příležitost klábosit celý rok :-)

Sraz byl opět v pasáži Lucerny pod koněm.   Už téměř třičtvrtě hodiny před začátkem se stála fronta na vstup do sálu. My v ní stáli taktéž, ačkoli jsme ještě neměli ani lístky. Dobrodinec Honza, který lístky sehnal, dorazil na poslední chvíli, kdy už jsme byli frontou dosmýkáni ke vstupu. Všechno dobře dopadlo a po odhození kabátů v šatně jsme se odebrali na druhý balkon vpravo do blízkosti místního baru.

Honza samozřejmě trval na panákovi, abychom se trochu rozehřáli. Do začátku koncertu zbývala asi půl hodina, takže jsme zabrali strategické místo na stání tak, aby bylo slyšet a sem tam i vidět na pódium. Sál se utěšeně plnil a kasa na baru také. V sedm a něco se rozestoupila obří obrazovka a z ní vystoupila Hanka. Nechyběly hity jako Je naprosto nezbytné, Černý páv, Rybičko zlatá, Adieu a tak dále a tak dále. Nebyl by to adventní čas bez koncertu Hanky Z. a nebyl by to koncert Hanky Z. bez Petra Rezka. Musím upřímně říct, že tato část je ta méně zábavná. Ač je pan Rezek jistě dobrý zpěvák, přeci jen má na vánočních koncertech trochu neadekvátní prostor. Je to čistě můj názor, ale stačily by dva duety a jedna samostatná píseň :-) A také by neškodilo dorazit v nějakém slavnostnějším oblečení :-D

Marie (s trochou fantazie) :-)

Za našimi zády se kolem baru utvořily hlučné hloučky, které viditelně zapomněly, že jsou na koncertě a ne v hospodě čtvrté cenové skupiny, kde televize právě vysílá hlastý hudební blok. Kolikrát Hanku museli i překřikovat, aby se vzájemně slyšeli. To bylo trošku hloupé, ale co, je potřeba sejít se před koncem roku a říct si všechny drby :-) 

Bohužel nebylo slyšet mluvené slovo, které zpěváci měli mězi svými písněmi, takže víme, že se tam ještě dělo něco ohledně dětských domovů, něco se předávalo (zřejmě částka vybraná pro děti), ale my viděli jen Honzu Musila, paní Baudyšovou a Hanku. A samozřejmě velký vánoční strom složený z plyšových medvídků. 

Druhým hostem byla Marie Rottrová, která souběžně s Hankou začínala hudební kariéru taktéž v Ostravě. Ta samozřejmě nezklamala, její vystoupení bylo skvělé a potěšilo všechny v sále. Jen škoda, že si dámy nedaly nějaký duet. Nejsem si jistý, ale oficiálně asi žádný neexistuje a zřejmě nebyl čas a chuť něco nacvičit.

Hanka premiérově uvedla i novou vánoční písničku. Její název bude zřejmě něco jako "Vánoční zvon" (usuzuji podle refrénu). Zajímavostí je, že refrén opět nacvičila ve znakové řeči :-)

Závěr koncertu byl ve znamení výběru písní, takového megamixu, který spolehlivě ze židlí zvedl i diváky sedící v hlavním sále. Pod pódiem se vytvořil kotel a atmosféra se rázem změnila z vlídné na nadšenou. Díky tomu letos Hanka zřejmě překonala i dosavadní počet přídavků na svém koncertě a když došlo na hity Můj čas, zpívala a tančila celá Lucerna. My nahoře s děvčaty trsali již dávno :-D

No a pak už byl čas jít domů, protože druhý den byl ve znamení pracovních povinností. Koncert byl skvělý, pěkně jsme si ho užili a příští rok to snad zopakujeme :-)

P.S.: Štefan samozřejmě nechyběl... :-)

Rozhovor s Hankou pro deník BLESK

Rozsvěcení stromu vánočního

Rozsvícení vánočního stromu jsem si vždy představoval jako poklidnou oslavu a oficiální zahájení předvánoční doby. Už jsem se zúčastnil pražského rozvěcování a pamatuju si z toho jen to, jak jsme se tlačili asi hodinu uličkou na náměstí a pak jsme byli proudem unášeni uličkou od náměstí. Po kouzelné atmosféře ani vidu ani slechu.

Na plzeňské rozsvícení jsem jel s představou poklidnější akce. Plnou třináctku jsem přikládal nedělnímu hokeji, který shodou okolností probíhal. Na náměstí jsme dorazili o více než hodinu dříve a lidí již bylo celkem dost. Vystáli jsme si krátkou frontu na svařák a setkali se s přáteli. Lidí zhusta přibývalo. Druhé svařákové kolo už bylo trošku náročnější. Vůbec se někam prodrat, vystát mnohem delší frontu, dávat si pozor na nohy a nepropadat panice, vyžadovalo čím dál větší trpělivost a klid v duši.

Na pódiu se mezitím odehrávala jakási vánoční hra, což víme jen z doslechu, na jeviště jsme neměli šanci ani dohlédnout, natož se k němu prodrat. Poslední křížová výprava za svařákem už byla téměř bojem o holý život a zdravý rozum. Lidé se tlačili jak o život, v davu popojížděly pološílené maminky s kočárkem, občas se kočárek objevil i nad hlavami ostatních Plzeňanů. Potkali jsme dokonce slušně zkrvaveného pána, který zřejmě ventiloval s někým v davu svoji nespokojenost s hustotou osídlení náměstí v ten konkrétní čas.

Beznadějně jsme uvízli v davu a z rozsvěcovaného stromu jsme přes maringotku s cukrovinkami viděli jen špičku. V tu chvíli se tlak směřující do středu náměstí změnil na tlak směřující směrem ven. Takže jsme si počkali pár minut, došli se v klidu podívat ke stromku, na oslíka a zaposlouchali se do hudebního programu, který následoval, prokládaného hlášením o ztracených dětech, které čekají u pódia.

Já nevím, asi jsou pro mě tyto masové akce příliš masové. Bohužel si až do Vánoc nebudu moci jít koupit ani rohlík, abych nebyl obklopen davem lidí, kteří touží v klidu a míru oslavit Vánoce a klidně se s bližním svým do krve servou o poslední zlevněnou bonboniéru v regálu.

Pygmalion (DJKT v Plzni) - 7.11.2012

Většina jistě zná klasický příběh G.B. Shawa o profesoru fonetiky, který se vsadí se svým kolegou, že dokáže za šest měsíců z obyčejné pouliční květinářky, která mluví jak dlaždič, vychovat dámu s vystupováním a představit ji na významném plese aniž by někoho odhalil její prostý původ.

Podle divadelní hry vzniklo několik filmových adaptací. Nejznámější je však bezpochyby muzikálová verze z roku 1964 uvedená pod názvem My Fair Lady. V roli Lízy Doolittleové zazářila Audrey Hepburn (zpěv zajistila americká sopranistka Marni Nixon).

V Plzni se činoherní soubor pustil do zpracování tohoto klasického díla s vervou a nadšením. V titulní roli se objevila nová posila plzeňské scény Markéta Frösslová. Jako obvykle se své role vynikajícím způsobem zhostil Martin Stránský. Představení bylo svižné, vtipné a zajímavé. Kdysi jsem měl možnost vidět nastudování Stavovského divadla a nemohu říct, že by to naše plzeňské nějak pokulhávalo. Naopak jsem byl příjemně překvapen výkony pana Muchy a paní Švábové.

Podtrženo a sečteno: Ačkoli jde o klasiku, rozhodně nejde o nudnou klasiku.

Více informací na stránkách DJKT v Plzni.

Porcie Coughlanová (komorní scéna DJKT v Plzni)

Je velmi těžké nějak popsat příběh, který se ve dvou hodinách odehrává na jevišti před poloprázdným hledištěm. Můžeme sledovat příběh ženy, která slaví třicáté narozeniny. Chová se nepochopitelně šíleně, pije, nestará se o své děti, nenávidí svého bohatého manžela, nenávidí svoji matku i otce, je ponořena sama do sebe a něčím se trápí. Postupně zjišťujeme, že je jednou z dvojčat. Její bratr před patnácti lety utonul v místní řece a ona se s tím stále nemůže vyrovnat. Chodívá k řece, kde utonul a dlouze tam rozjímá. Její okolí její posedlost nechápe a snaží se jí korigovat. Postupně se začínáme dozvídat, že Gabriel neutonul náhodou, že dvojčata byla plodem incestního vztahu rodičů, nakonec i že sama dvojčata mezi sebou udržovala sexuální vztah. Navíc se odkrývají zvláštní a pokřivené vztahy mezi ostatními postavami. Celý děj spěje k celkem předvidatelnému konci již na konci prvního dějství. Po přestávce přichází druhá část, kde se zodpoví poslední otázky.

Porcie Coughlanová je hra, která zasáhne svou syrovostí a tématem. Navíc v provedení komorní scény DJKT získává poetický ráz, skvěle je zde ztvárněno ovlivňování Porcie zpěvem svého utonulého bratra. Za obrovskou pochvalu stojí výborná herecká práce Andrey Černé v titulní roli. Andrea na jevišti opravdu záři. Navíc se režisérovi podařilo herecky vybičovat i její kolegy. To vše v kombinaci s výborn ěnavrženou scénou, kostýmy a hudební složkou dalo dohromady představení, které i po skončení ve vás zanechá drobný neklid a zvláštní pocit.

Líto je mi pouze herců, kteří hrají pro poloprázdný sál. Bohužel si představení navzdory své kvalitě nedokázalo zřejmě najít cestu za plzeňským divákem. Zřejmě je to tím, že není příliš zvyklý, aby se mu "jeho" komorní divadlo nepodbízelo líbivými muzikály, operetkami, veselohrami a tradičními komediemi Antonína Procházky. Doufám, že bude takových představení přibývat a ty "usedlé předplacenkové" diváky nahradí diváci otevření.

Zdroj obrázků: topzine.cz, i-divadlo.cz

Jak vyděsit se v kině

Kdybyste se opravdu chtěli v kině vyděsit, nehty zarývat do červeného potahu sedačky a zavírat oči nezměrnou hrůzou, vřele doporučuji po zaplacení plného vstupného nakráčet do sálu  na promítání rodinného filmu Saxana  a lexikon kouzel.

Nevím, jak vy, ale filmy jako jsou Dívka na koštěti, Jak utopit doktora Mráčka, Pane, vy jste vdova!, Což takhle dát si špenát  a některé další, považuju za perly naší kinematografie a čas jim vůbec neškodí. Jediné, co by jim škodit mohlo, jsou remaky a pokračování.

O pokračování příběhů Saxany se mluvilo už mnoho let, pokud si dobře vzpomínám, chvíli se snad pracovalo i na dvou konkurenčních projektech, pak bylo chvíli ticho, pak se objevila zpráva, že režisér Vorlíček natáčí něco s názvem Saxana a veletrh strašidel. Pak bylo opět pár let ticho (aspoň mi to tak přišlo) a najednou se vyrojily zprávy, že firma na speciální efekty nezvládla přípravu, takže se film musí přetáčet, dotáčet, přeanimovávat a kdovíco ještě.

Veškeré naděje v příjemný návrat čarodějnice zhasly s uvedením traileru. Nevím, nakolik příčetný byl režisér, který dokázal natočit tolik skvělých příběhů za použití geniálních "mechanických" triků, když odsouhlasil uvedení Saxany a lexikonu kouzel.

Ještě na začátku filmu jsem měl pocit (zapomněl jsem v tu chvíli na onen trailer), že by snad mohlo jít o důstojné pokračování. V příběhu Saxanky (Helena Nováčková), dcery Saxany (věčně zelená Petra Černocká) a Honzy (Jan Hrušínský) se ukazuje, že čarodějnice mohou ve světě lidí mít děti i v celkem pokročilém věku. Vzhledem k tomu, že po čtyřiceti letech už se původní herecké obsazení dá těžko využít, se děj zaplnil postavami novými - vilnou písavou tetou Irmou a jejím bratrem Evženem, případně postavami přeobsazenými. Ředitel čarodějnické školy Josef Bláha se proměnil v Josefa Somra, čarodějnickou učitelku, které Saxana před lety sežrala notes, typickým způsobem ztvárnila typově naprosto shodná Uršula Kluková (doufám, že ironie je čitelná :-) ).  Poslední ranou do vazu jsou postavy digitální. Když to tak pěkně frčí v Holyvůdu, ty počítačový animace, proč neoprášit staré kompy ze Slušovic a nezkusit totéž, že? Herci se tak potáci v prostředích, které byly původně jen zeleným plátnem a  koukají často úplně jiným směrem, než kde se objevují jejich digitální spoluherci.

To, že je film pro celou rodinu se pozná podle vilné tety Irmy, která celý příběh nedělá nic jiného, než přemýšlí, jak by si polepšila a sbalila toho nejmovitějšího a nejmocnějšího muže. Krom svémo mocného sex-appealu a šarmu využívá pro lov obětí mužského pohlaví kouzelné pihy. Nakonec v rámci své nerozhodnosti a hamižnosti zvolí kompromis a kouzlem se rozdělí do tří, aby mohla mít všechny tři. Pojme za muže ředitele čarodějnické školy, zlého komiksáka Crashmana (před lety se o něm mluvilo jako o Crackmanovi - asi od té doby zasáhl nějaký protidrogový útvar) a movitého nakladatele, jemuž momentálně nemůžu přijít na jméno a film už si kvůli tomu opravdu pouštět nebudu (Jiří Lábus).

K hercům snad ani není co říct. Je mi jich líto, že do toho šli. Jiřina Bohdalová nepřekvapila, v roli se našla a ve své podstatě celý film ukořistila pro sebe. Petra Černocká a Jan Hrušinský mi tam připadali jako páté kolo u vozu. Dětské herce ani nebudu komentovat.

Nevím přesně, jak vypadal původní námět pánů Macourka a Vorlíčka, ale doufám a velmi upřímně, že to, co se dostalo na plátna kin je tisíckrát předestilované a několikrát produkcí zmršené torzo. Nemůžu uvěřit, že by se Macourek chtěl podepsat pod takovou nudu.

Jak už jsem zmínil, strastiplná byla cesta pokračování Saxany za svými diváky. Nakonec se však i přes pár klopýtnutí a slepých uliček k divákům dopotácelo. Naneštěstí.

Takže krátké shrnutí:

Začátek filmu mě stále držel v naději, že to nebude tak špatné. Nakonec z toho byla bezduchá slátanina. Nechápu, jak si někdo mohl myslet, že se dá třičtvrtě celovečerního filmu pro děti a jejich rodiče natočit na zeleném pozadí a všechno podstatné dodat v počítači. Neustále na mě dotírá otázka, jestli by nebylo lepší místo počítačové generovaných postav využít živé herce, protože výsledek tohohle technologického experimentu působí tak trochu trapně. Doufám, že tohle šílené dílo, v němž není fantazie ani co by se za nehet vešlo, zmizí v hlubokém propadlišti dějin.

Vtipná recenze: http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/recenze/clanek.phtml?id=714550

Použité fotografie:  csfd.cz a aktualne.cz

Tim Burton v Temných stínech

Včera jsem váhal, na co jít do kina. Už dlouho jsem před stříbrným plátnem neseděl, tak jsem chtěl zvolit dobře. Adepty byly snímky Temné stíny a Avengers. Nakonec vyhrály Temné stíny, protože je natočil Tim Burton a to bývá zárukou dobré zábavy a skvělého vizuálního stylu.

Pokud jste film neviděli a chcete ho vidět nezatíženi mým názorem, tak asi nečtěte dál, nerad bych Vám zkazil zážitek a překvapení :-)

Snímek se rozjížděl skvěle, Temný začátek, skvělá hudba, výborně omlazený Johny Depp, tragický osud rodiny, mlha a chlad. Příjezd tajemné chůvy do tajemného sídla s tajemnými obyvateli a její první zážitky v domě slibovaly fantastický filmový zážitek. Bohužel atmosféra (pro mě) vzala za své osvobozením nebohého Barnabase uvězněného celých třista let v rakvi a jeho návratem domů. Své osvoboditele odměnil důkladným vysušením krevních řečišť a zcela suverénně nakráčel k teplu rodinného krbu, kde to místním obyvatelům ani nepřipadalo příliš divné, když se jim v obýváku objeví anemický strýček z roku 1720 :-D

Celá rodina je složena z několika extrémních figurek. Pubertální dcera, kluk, který vidí ducha své utonulé matky, jeho otec - odbarvený playboy, který místo otcovských povinností kouká, kde by co otočil a ohnul, paní doktorka psychologie, která nejraději místo do duše pacientů proniká na dno lahve a trpí šílenými kocovinami, stařenka, která v domě uklízí a zřejmě přišla o všechny smysly, kterými běžný člověk vládne, santusácký správce domu či zahradník a hlava rodiny v podobě šaramantní dámy, která také trpí rodinnou kletbou. To vše je pestrý mix, který, doplněn o nepřátelsky naladěnou, ve vesnici ovšem milovanou, inkognito čarodějnicí, která je prapůvodem všeho zla, které se rodině Collinsových za ta staletí přihodilo.

Barnabas, který se stal upírem právě za to, že neopětoval nehynoucí lásku oné čarodějnice, si dá za cíl pomoci své rodině, porazit zlou čarodějnici-obchodnici a vrátit rodinu na výsluní. Mimoto se zamiluje do vychovatelky malého sensitiva, která jako by z oka vypadla jeho minulé lásce Josette. Ta, puzena magickými silami (původcem je samozřejmě šílená čarodějka Angelique), skočila z útesu na Vdovském vrchu.

Barnabas je ztracen v současném světě, na základě výzkumu u pubertální dívky vyrazí mezi obyčejné lidi, které najde kolem ohně v lese a zjišťuje, co ženy v dnešní době od muže očekávají. Mládež hippies ho zasvěcuje do mírumilovných nálad a představ o světě, načež on se jim ve svém milosrdenství odvděčí tím, že si z nich udělá krevní konzervy. Roztomile vtipné, není-liž pravda?

I upír má ale šanci na kvalitní život s kvalitní lidskou ženou, takže mu psycholožka/psychiatrička Hoffmanová začne dávat infuze, aby jej transformovala v člověka. Samozřejmě, doktor jako doktor. Kdo by se na to hodil lépe? .-)

Úspěšná čarodějnice ovšem k Barnabasovi chová i nadále vřelé city a on ji z duše nenávidí. Proto ji přijde vyhlásit válku a při té příležitosti jí během divoké soulože zdemoluje celou kancelář :-) Ona to chápe jako začátek, on jako konec. Jelikož se jejich zájmy neprotnou, rozhodne se ona zničit celou rodinu a hlavně jeho životní lásku - vychovatelku Vicky.

Upír nakonec zjistí, že infuze od doktorky jsou podvod a že její hlavní motivací je získat věčné mládí tím, že si aplikuje infuze jeho krve. To se mu hrubě nelíbí a pošle ji na dno moře.

Velké finále se neobejde bez ohně, výbuchů, dramatické hudby, urputnosti, překvapivých zvratů a odhalení. Nesmí chybět otevřený konec na konec :-)

Shrnuto, sečteno a podtrženo:
Film se mi líbil hlavně po vizuální stránce, což u Burtona je celkem jistota. Hudební doprovod snímku byl opět perfektní, Danny Elfman, režisérův dvorní skladatel, opět nezklamal. Navíc se ve filmu objevují hudební hity 70.let, což dodává filmu dobrou atmosféru a odkazuje na původní seriál, na jehož motivy film vznikl. Herecky byli všichni vynikající a dělali, co mohli. Největší slabinu vidím ve scénáři, prostě mě to moc nebavilo. A přitom to mělo tak slibný začátek.

ČSFD - Temné stíny

Robin Hood v divadle Kalich

Pod vánoční stromeček jsme svým blízkým nadělili kulturní zážitek v podobě lístků na muzikál Robin Hood. Nedávali jsme zajíce v pytli, představení jsme viděli již dříve.
Musím přiznat, že nebýt toho, že v muzikálu vystupuje náš kamarád, asi bychom se neodhodlali na muzikál jít tak rychle po premiéře. Vzhledem k tomu, že hudbu složil Ondřej Soukup a o texty se postarala Gabriela Osvaldová, stejně bychom na něj časem asi vyrazili.
Díky tomu jsme viděli v roli zbojníka Robina jak Noida, tak Jana Kříže. V představení ovšem září všichni a byl vidět kvalitativní posun od představení v počátcích a nyní. Účinkující jsou si jistější, víc si na scéně vyhrají. S pěveckými výkony jsem byl naprosto spokojen, všichni jsou vynikající a s ohledem na fyzické výkony některých dokonce neuvěřitelně vynikající.
Pokud bych měl měl někomu v současné době doporučit muzikál, byl by to právě Robin Hood.

Harry Potter a princ dvojí krve I

Asi budu v menšině názorem, ale šestý díl ságy o čaroději s jizvou na čele se mi příliš nezalíbil. Zřejmě je to tím, že už kniha samotná byla takříkajíc o ničem... Pak nechápu potřebu roztáhnout příběh bez děje na 153 minut filmového času... Jsem zvědavý na stopáž posledního dvojdílu z Bradavic :-)

Koralina

Výborné vizuální dílko kombinující technologii stop motion a 3d animaci vyladěné po vizuální stránce k dokonalosti. Adaptace románu Koralina od autora Neila Gaimana balancuje na hranici pohádky a horroru. Stylizace a hudební složka na jedničku, kniha je smaozřejmě lepší a víc temná, ale málokteré zpracování literární předlohy dopadne lépe. Myslím, že to stojí za vidění :-)

Transformers v době ledové...

Řekl bych, že pokračování filmu Transformers mělo vážně zůstat u ledu. Po shlédnutí závěrečných titulků a zjištění, že na velkofilmu pracovali tři scénáristi, se stále nemohu zbavit otázky: Co dělali? Je to příběh o niče -m/-ní roztažený na dvě a půl hodiny. Smutné je, že takovou úžasnou stopáž mají na svědomí vesměs počítačevé efekty. Autoři zřejmě trpí nějakou poruchou osobnosti a mají potřebu rozstřílet, rozšlapat, odbouchnout jakoukoli památku, na kterou si dosud díky nedokonalé animaci pomocí počítače nemohli troufnout. Občas pod nánosem textur a výbuchů probleskne vtipný výstup, ale tyto „lidské momenty“ jsou vzápětí přebity rádobyromantickým přetahováním o to, kdo komu řekne dřív, že ho miluje, což je korunováno sladkým romantickým polibkem zalitým západem slunce nad totálně zničenou krajinou. Takže doporučuju pouze fanouškům superakce, zájemcům o získání znalosti jak přežít střelbu, bombardování, výbuchy, a smolařům, kteří dostanou lístky zadarmo. Jediné, co mě osobně mrzí, že díky otmu, že jsem se nechal nachytat a nasypal do pokladny kina svých pár korun, zřejmě budu jeden z mnoha, kteří studio inspirují k dalšímu pokračování, na kterém bude pracovat šest scénáristů :-)

Ale teď bych rád pochválil film ICE AGE 3 – Úsvit dinosaurů :-) Viděl jsem všechny díly tohoto animáku, ale musím zodpovědně říct, že tento byl nejlepší. Zážitek byl možná trošku umocněn 3D projekcí, ale hlavně mě potěšily vážně vtipné výstupy, jednoduchý příběh (primárně určeno dětem, tak proč ne? - na druhou stranu byl trochu komplikovanější a vrstevnatější než u Transformers :-) ) a slušný dabing. Pobavil jsem se a musím říct, že vrchovatě...

Poslední dům nalevo

Tak na tenhle horror jsme vyrazili do PalaceCinema do Plazy v centru města. Představení začínalo ve 21:45, což je na film tohoto druhu doba příhodná ba možná ideální. V sále jnás sedělo šest. Musím ovšem říct, že nelituju návštěvy, protože příběh mě udržoval v neustálém napětí a jak jsme již poznamenal na facebooku, byl jsem téměř celou dobu napnutý jak guma v kalhotkách jedné nejmenované moderátorky objemu slona :-) Příběh celkem jednoduchý, v některých zápletkách až neuvěřitelný a přesto mrazivý, protože herecky bylo o co se opřít... Trochu nechápu zařazení do žánru horror, pro mě je to thriller, horror jsem schopen akceptovat, pokud omlouvá slabiny scénáře typu "To je ale náhodička!". Podívaná je díky kameře velmi kvalitní, jen bych vytkl příliš mnoho brutálity, která se mi zdá být samoúčelná a k ničemu. Když už někoho propíchnu do srdce, pak ho topím v dřezu a aby to nestačilo, semelu mu ruku v drtiči na odpadky a jako sladkou tečku mu prorazím hlavu kladívkem (to už k mému překvapení dotyčný zloduch nepřežil), říkám si, jestli ta oběť neměla až příliš tuhý kořínek :-) Ale jako parodie typu Vřískot dobrý :-)

Film milovníkům napětí můžu doporučit, jen v závěru doporučím zavřít oči, trochu násilně naroubovaný konec s mikrovlnkou pro mě film trochu shodil. Naštěstí jsem předvidavě zavřel oči včas.

Star Trek 11

Star Trek [sta:rtrek] m. (2. j. -u)
1. klasický sci-fi seriál (1966), zasazený do utopického světa vzdálené budoucnosti
2. sci-fi sága s čtyřicetiletou historií, která zahrnuje šest televizních seriálů a jedenáct celovečerních filmů

Skvělá adaptace klasiky, seriálu Star Trek. Ty dvě hodiny utekly v kině jako voda, ačkoli znám spíše novější seriálové odnože Startreku, jsem z tohohle liftingu fenomenu Startrek nadšený. Nezbývá než doufat, že J.J. Abrams neskončí jen tímto filmem a nově vybudovanou mladou posádku využije buď v dalším celvečeráku nebo v novém seriálu. Potenciál by tu byl...

Více informací www.startrek.cz/index.php

Řek Zorba (DJKT v Plzni)

Středa byla po libereckém operním úterku opět vyhražena kultuře. Poté co jsme s těžkým srdcem museli odmítnou pozvánku na operu Salome, která byla uváděna ve středu ve velkém divadle. Vzhledem k vysoké koncentraci vysokých tónů v předchozím dni s Juliem Caesarem byl lepší volbou muzikál Řek Zorba v nastudování muzikálového souboru. Neznal jsem ani knižní předlohu a neviděl jsem ani filmovou verzi s Anthony Quinnem. Vysokou laťku na začátku nasadila Leona Černá, která mne velmi překvapila svým zpěvem a nebál bych se ji označit za hvězdu večera. Leonu si pamatuju, postoupila do první dvacítky v soutěži Česko hledá superstar, a když jsem slyšel, jak zpívá, je mi líto, že nebyla ve finále. Ani ostatní účinkující nezklamali.

Příběh je prostý: Niko cestuje do řecké vesnice, aby zprovoznil starý důl. Přidá se k němu Zorba, starý lišák, který mu slíbí pomoc. Po příjezdu do vesnice se seznamují s obyvateli. Ve vesnici bydlí mladá vdova, kterou celá vesnice nenávidí, ženy na ni žárlí a muži jsou rozzlobeni jejím odmítáním. Do vdovy je bláznivě zamilován mladík Pavli, ona však jeho lásku neopětuje. Niko a Zorba se ubytují u staré šansonierky Hortensie. Zorba ji svádí a přesvědčí ji, že ji miluje. Ona se upne k naději, že si ji Zorba vezme, což on nemíní udělat. Niko se mezitím zastane vdovy před vesničany. Zorba odjíždí mimo vesnici nakoupit zařízení do dolu a utratí veškeré Nikovy peníze za lehké dívky. Niko mezitím stráví noc s mlaodu vdovou. Naneštěstí je vidí Pavli a spáchá sebevraždu z nešťastné lásky. Zorba se vrací, aby nalezl nemocnou Hortensii, která očekává svatbu. Nechce ji zklamat a zasnoubí se s ní. Pavliho otec pomstí smrt svého syna vraždou vdovy. Niko je zdrcen. Průzkumem dolu vyjde najevo, že není možné z něj opět těžit. Zorba dostává zprávu, že Hortensie umírá. Vesničané jsou u její postele a zatímco ona ještě žije, rozebírají si její majetek. Když spatří Zorbu, je šťastná. Nato umírá. Niko a Zorba opouštějí vesnici a jdou každý svou cestou.

Silný, hudebně povedený příběh. Byl to příjemně strávený večer.

Julius Caesar (Divadlo F.X.Šaldy, Liberec)

První návštěva v libereckém divadle F.X.Šaldy. Opera Julius Caesar. Šestá řada na kraji. Jednoduchá scéna. Studenti operního zpěvu. Tvrdé sedačky. Useknutá hlava. Vdova trpí. Trpí i její syn Sixtos. Touha po pomstě. Pořád trpí. Předstíraná láska se mění v pravou. Zrada. Přestávka po prvním dějství. Káva ve foyeur (bože, jak se to píše?). Druhá část opery. Vdova a syn pořád trpí. Já trpím sedačkou. Všichni pořád zpívají o smrti o lásce a smrti. Smrt. Smrt. Štastné shledání. Přípitek. Opona. Děkovačka. Konec. Cesta do Plzně.

Černá orchidej - koncert Ester Kočičkové a Lubomíra Nohavici (Zach's Pub)

Velmi povedený pohodový a veselý večer. Ester opět perlila, dala k dobrému novou píseň o Ivetě B., dokonce se mi i podepsala na CDčko :-) Mám radost :-D

Austrálie - Cinemacity

Romantické drama roztažené do neuvěřitelné délky. Vizuálně paráda, dějově trochu překombinované a zbytečně prodlužované.

Oni

Horror, ve kterém "elfka" Liv Tyler odmítne (asi) nabídku sňatku. Okopačkovaný přítel s ní musí strávit noc v domě jeho dávného přítele. Hutná atmosféra odmítnutí a rozpaků je narušena ještě hutnějším terrorem neznámých útočníků, kteří se plíží kolem domu a děsí diváky i Liv. Příběh je proložen několika "lekačkami" - já se leknul vždycky dvakrát, jednou, když něco leklo z plátna a podruhé, když slečna sedící hned za mnou měla tendenci prokopnout opěradlo mé sedačky :-D A tak mezi okvětní lístky růží přibydou postupem času krvavé skvrny. Občas se objevují nelogičnosti, ale budiž, je to lekačka, ne psychologické drama. Divák očekávající něco hlubšího se snaží vymyslet důvod, proč se těm lidem na plátně děje to, co se jim děje, bohužel marně. Nakonec zjistí, že to žádný důvod nemá, není žádný smysl v tom, proč se tři maniaci (zřejmě rodina) rozhodli náhodně pobít právě tyhle dva v právě tomhle domě. Prostě vyvražďovačka bez motivace... Chcete-li se párkrát leknout, jděte na to, čekáte-li příběh s hlavou a patou, zůstaňte doma.

Koločava (DJKT v Plzni)

Muzikál s hudbou Petra Ulrycha zpracovávající příběh Nikoly Šuhaje loupežníka. Nic víc, než že se mi to líbilo, napsat nemůžu :-)