Pilsnerfest 2016 a Bára Poláková

Koncert Báry Polákové jsem měl tu možnost shlédnout už v rámci Komedyfestu a šlo o tenkrát takovou náplast na zklamání, které mi Komedyfest připravil. Když jsem tedy zjistil, že Bára se opět přijede ukázat do Plzně v rámci Pilsnerfestu, byl to důvod, proč vyrazit do města. A protože jsem už tentokrát s sebou měl lepší fotoaparát (ne, že bych si stěžoval na svůj i přes mohutnou pavučinu spolehlivý Samsung galaxy s4 :-) ), ale fotky z klasického fotoaparátu jsou prostě lepší...

Bára si své největší hity nechala až nakonec, a trochu mě mrzelo, že publikum, které se shromáždilo, zřejmě úplně neznalo nic jiného než Nafrněnou a Krávu, ale třeba díky koncertu poznali i další tvorbu nadané Báry Polákové, které značnou podporu poskytla i skvělá Kateřina Sedláková a v následných písních Kdo je tady víc než ty a Krávě vypomohla i Markéta Stehlíková. Výborná je i doprovodná skupina, které vévodí nadšený klávesák David Hlaváč, který každou píseň prožívá až na kost :-D

Přikládám pár fotek, abyste si mohli atmosféru vychutnat aspoň z obrázků.

Každopádně, pokud Bářino album neznáte, hurá do něj...

A abyste nemuseli hledat:

Muzikál The Addams Family (Hudební divadlo Karlín, Praha)

Jak se Lucie Bílá zmínila v jednom rozhovoru, několik let trvající jednání o uvedení muzikálu Sestra v akci na prknech Karlínského divadla způsobilo, že bylo potřeba se porozhlédnout po jiném lákavém muzikálu. Volba tedy padla na muzikál The Addams Family, který měl na Broadwayi premiéru v dubnu 2010.

Addamsovu rodinu stvořil pan Charles Addams někdy v roce 1938 jako komiksové hrdiny. Příběhy rodiny ghúlů se rozrostly přibližně na 150 krátkých komiksových příběhů a byly průběžně adaptovány ostatními médii.

zdroj: http://theinvisibleagent.wordpress.com/2010/02/15/cartoons-by-charles-addams/

Jistě každý zná Addamsovu rodinu, ať již z černobílého seriálu z let 1964-66 nebo z u nás známějších filmových adaptací Addamsova rodina (1991) a Addamsova rodina II (1993). Charismatický Gomez, démonická Morticia, dobrácký strýček Fester, morbidní teenageři Pugsley a Wednesday, hrozivý sluha Lurch, ti všichni žijí ve velkém domě a tvoří komický protipól k typickým idylickým rodinám.

Zdroj: www.hdk.cz

Muzikálový příběh mají na svědomí Marshall Brickman and Rick Elice, hudbu zkomponoval a texty písní napsal Andrew Lippa. Do češtiny tento kus přeložil ostřílený Adam Novák a režie se ujal Antonín Procházka.

Hlavním lákadlem pro diváky je Lucie Bílá, která vzhledem k svému typu nemohla ztvárnit nikoho jiného než Morticii Addamsovou.

1.11.2014 jsem měl možnost navštívit jedno z prvních představení české verze.

Trochu mne zklamalo, když jsem zjistil, že místo Lucie Bílé uvidíme Danielu Šinkorovou. Jako Morticii jsem si ji nedokázal představit a protože ji znám prakticky jen jako herečku z Ordinace v růžové zahradě a osobu o níž se občas píše v bulvárním tisku, měl jsem jisté pochyby.

Obsazení ze dne 1.11.2014

Poprvé jsme seděli v lóži a mohli si užít welcome drink, což člověka pozitivně naladí již před prvním tónem :-) Díky tomu, že se mnou v lóži byl kamarád háklivý na dietní chyby a řidič, měl jsem dokonce tři welcome drinky, takže jsem byl naladěný ještě pozitivněji. Předehra samozřejmě obsahovala notoricky známý hudební motiv. Po otevření opony jsme se hned seznámili se všemi členy rodiny. Kostýmy i scéna byly prostě perfektní. Hned úvodní číslo bylo velmi pěkně odzpívané a odtančené. Musím se přiznat, že kdybych nevěděl, že Moticii nehraje Lucie Bílá, zřejmě bych to hned tak neodhalil (samozřejmě do chvíle, než by došlo na zpěv). Velmi mě bavil Václav Kopta jako strýček Fester. Jaromír Dulava jako Goméz mě také velmi příjemně překvapil.

Hlavní dějová linka sleduje Středu (česká verze jména Wednesday, morbidní dcery Addamsových), která se zamiluje a rozhodne se pozvat svého milého  i s jeho rodiči na večeři do domu Addamsových. Středa by si velmi přála, aby vše proběhlo bez komplikací a svěří se s obavami Gomézovi. Prozradí mu i velké tajemství, které chce před Morticií prozatím zachovat. Víc prozrazovat nebudu, jděte se podívat sami. Muzikál obsahuje řadu velmi vtipných scén, příjemným zážitkem je Iva Pazderková.Velmi zajímavý pěvecký výkon předvedl i představitel Pugsleyho Josef Fečo.

Abych se ještě vrátil k Daniele Šinkorové. Rozhodně jsem nebyl zklamán. Mám pocit, že se naučila způsob přednesu Lucie Bílé a velmi dovedně ho napodobuje. Herecky jsou obě Morticie jistě rovnocenné. Rozdíl je samozřejmě znát v hudebních číslech, Lucie je Lucie a její charakteristický hlas a způsob zpěvu napodobit nelze a nebylo by to ani žádoucí.   Budu tedy jen doufat, že se dočkáme podobně jako u Carmen záznamu představení, případně hudebního CD, kde bych případně Lucii mohl vidět a slyšet.

Příběh samotný příliš objevný není, ale samo zpracování, humor a některé gagy prostě oku, uchu i bránici dělají dobře.


Pokud byste si chtěli písně z anglické verze poslechnout na vlastní uši, máte možnost na  Groovesharku.

Na youtube lze dohledat i ne příliš kvalitní a pirátský záznam představení muzikálu v původním obsazení  - v roli Goméze bezvadný Nathan Lane. To už nechám na vás :-)

Takže hurá do Hudebního divadla v Karlíně a nechte se pobavit!



Staňte se členy neoficiální facebookové skupiny Lucie Bílé, kde se můžete dozvědět zajímavosti o Lucce,  případně o ní sami něco zajímavého uveřejnit.

P.S.: Ještě bych se vrátil k oné Sestře v akci, která by se mohla případně v Karlíně zrealizovat. Jak Lucie Bílá zmínila, po letech vyjednávání se podařilo docílit toho, že sestra Deloris by nemusela být černoška. Tak teď ještě aby se podařilo vyjednat, že může být Bílá :-D

Vítěz bere vše? ABBY tomu tak opravdu bylo... :-)

Už dlouho jsem nepřispěl do rubriky s cover verzemi známých hitů. Přicházím tedy opět s várkou, která ukáže, jak ABBA a konkrétně jedna jejich píseň inspirovala české zpěváky k nevšedním výkonům :-)

Zde je originál písně The Winner Takes It All v podání skupiny ABBA:

Nebyla by to Helena Vondráčková, kdyby po takové silné melodii nechňapla a nepřinesla asi nejznámější českou verzi tohoto hitu pod názvem A ty se ptáš co já:

Méně známou verzí byla i verze Karla Gotta, která nesla název Když vítěz mává nám:

Zatím poslední verzí, kterou jsem objevil je píseň v podání zpěvačky Jany Matysové pod názvem Poslední jde sám:

Víte ještě o nějaké české/slovenské verzi tohoto hitu?

VOXEL & POKÁČ - Zejtra je taky den

Oldřich Kaiser a Dáša Vokatá - Můj milý

Moje nová láska

Chci se vám svěřit, že se v mém životě objevila nová láska. Vždy jsem po ní toužil, ale do rukou se mi dostala až nedávno. Sice s ní koketuji už od prosince, ale zatím jsem neměl dost odvahy a sil se na ni vrhnout naplno. Od včerejšího odpoledne však vím, že ač jsem pouhý začátečník, čeká nás spolu pěkná budoucnost. Každý den si ji alespoň na chviličku pěkně usadím na pravé koleno a jemně ji k sobě přivinu. Vím, že naše společná cesta přinese spoustu bolesti, alespoň ze začátku určitě. I přesto jsem rozhodnutý toto utrpení podstoupit a hodlám se v blízkosti jejích ladných křivek držet i nadále. Zrovna před chvílí jsem ji hladil po krku a snažil se občas pořádně stisknout. Zprvu vydávala divné zvuky, ale párkrát se i celkem pěkně rozezněla.

Dovolte,
             abych
                       vám
                                představil....

...svou novou kytaru :-D

Lucia Šoralová & La Alma (2.7.2013, zahrada Měšťanské besedy v Plzni)

Po dlouhé době jsem si mohl užít koncert a dokonce pod širým nebem. Podařilo se mi sehnat lístky na vystoupení Lucie Šoralové, kterou sleduji již delší dobu a myslím, že se z ní stává nepřehlédnutelná interpretka a autorka. Obzvláště její poslední album O lásce cti a kuráži, na němž zhudebnila villonské balady Michala Horáčka, ukazuje, v jak velký talent vyzrála.

Jak sama prozradila, má ráda smutné a depresivní a srdcervoucí písně, ale koncert se snažila oživit i některými rychlejšími. Písně ze svého posledního alba doplnila několika písněmi z repertoáru Zuzany Navarové, jako vzpomínku na Jara Filipa skvěle přednesla i známý hit Čerešně, o který se již vystřídaly Zuzana Krónerová a Hana Hegerová a nezapomněla ani na songy posledně zmiňované HH. Tentokrát to byla legendární Vana plná fialek a méně známá Všechno nejlepší (Obě z alba Potměšilý host, 1988). Navíc přidala i pár skladeb, které složil nebo otextoval její dobrý přítel "potulný básník" Zbyňo Džadoň).

Celý večer byl velmi příjemný a krom toho, že je Lucia výborná zpěvačka, prokázala i velkou schopnost bavit publikum i mezi písničkami. Jemné haštěření na pódiu mezi doprovázejícími hudebníky a Lucií (či Luciou? :-) ) vyvolávalo smích mezi diváky.  Krom plánovaného přídavku jsme si ještě vynutili opakování písně Červená. Odcházel jsem nadšený a spokojený a pokud neznáte Lucii Šoralovou, berte to jako tip na zajímavý zážitek.

Hanička Písnička v Lucerně bez šampíčka a se Štefíčkem (11.12.2012)

Hanka (s trochou fantazie) :-)

Nebyl by to snad ani adventní čas, kdyby se nekonal vánoční koncert Hanky Zagorové, zpěvačky, která sice neplní titulní strany bulváru a už dávno neaspiruje na Zlatého slavíka, ale stále je velmi žádaná a oblíbená.  

Nemohli jsme samozřejmě chybět ani na tom letošním. Sice mi kolidoval termín s vánoční pracovní besídkou, ale to se nedá nic dělat, kultura je kultura, takže jsem družnou zábavu s kolegy oželel, protože vím, že s nimi mám příležitost klábosit celý rok :-)

Sraz byl opět v pasáži Lucerny pod koněm.   Už téměř třičtvrtě hodiny před začátkem se stála fronta na vstup do sálu. My v ní stáli taktéž, ačkoli jsme ještě neměli ani lístky. Dobrodinec Honza, který lístky sehnal, dorazil na poslední chvíli, kdy už jsme byli frontou dosmýkáni ke vstupu. Všechno dobře dopadlo a po odhození kabátů v šatně jsme se odebrali na druhý balkon vpravo do blízkosti místního baru.

Honza samozřejmě trval na panákovi, abychom se trochu rozehřáli. Do začátku koncertu zbývala asi půl hodina, takže jsme zabrali strategické místo na stání tak, aby bylo slyšet a sem tam i vidět na pódium. Sál se utěšeně plnil a kasa na baru také. V sedm a něco se rozestoupila obří obrazovka a z ní vystoupila Hanka. Nechyběly hity jako Je naprosto nezbytné, Černý páv, Rybičko zlatá, Adieu a tak dále a tak dále. Nebyl by to adventní čas bez koncertu Hanky Z. a nebyl by to koncert Hanky Z. bez Petra Rezka. Musím upřímně říct, že tato část je ta méně zábavná. Ač je pan Rezek jistě dobrý zpěvák, přeci jen má na vánočních koncertech trochu neadekvátní prostor. Je to čistě můj názor, ale stačily by dva duety a jedna samostatná píseň :-) A také by neškodilo dorazit v nějakém slavnostnějším oblečení :-D

Marie (s trochou fantazie) :-)

Za našimi zády se kolem baru utvořily hlučné hloučky, které viditelně zapomněly, že jsou na koncertě a ne v hospodě čtvrté cenové skupiny, kde televize právě vysílá hlastý hudební blok. Kolikrát Hanku museli i překřikovat, aby se vzájemně slyšeli. To bylo trošku hloupé, ale co, je potřeba sejít se před koncem roku a říct si všechny drby :-) 

Bohužel nebylo slyšet mluvené slovo, které zpěváci měli mězi svými písněmi, takže víme, že se tam ještě dělo něco ohledně dětských domovů, něco se předávalo (zřejmě částka vybraná pro děti), ale my viděli jen Honzu Musila, paní Baudyšovou a Hanku. A samozřejmě velký vánoční strom složený z plyšových medvídků. 

Druhým hostem byla Marie Rottrová, která souběžně s Hankou začínala hudební kariéru taktéž v Ostravě. Ta samozřejmě nezklamala, její vystoupení bylo skvělé a potěšilo všechny v sále. Jen škoda, že si dámy nedaly nějaký duet. Nejsem si jistý, ale oficiálně asi žádný neexistuje a zřejmě nebyl čas a chuť něco nacvičit.

Hanka premiérově uvedla i novou vánoční písničku. Její název bude zřejmě něco jako "Vánoční zvon" (usuzuji podle refrénu). Zajímavostí je, že refrén opět nacvičila ve znakové řeči :-)

Závěr koncertu byl ve znamení výběru písní, takového megamixu, který spolehlivě ze židlí zvedl i diváky sedící v hlavním sále. Pod pódiem se vytvořil kotel a atmosféra se rázem změnila z vlídné na nadšenou. Díky tomu letos Hanka zřejmě překonala i dosavadní počet přídavků na svém koncertě a když došlo na hity Můj čas, zpívala a tančila celá Lucerna. My nahoře s děvčaty trsali již dávno :-D

No a pak už byl čas jít domů, protože druhý den byl ve znamení pracovních povinností. Koncert byl skvělý, pěkně jsme si ho užili a příští rok to snad zopakujeme :-)

P.S.: Štefan samozřejmě nechyběl... :-)

Rozhovor s Hankou pro deník BLESK

Známé hity na několik způsobů I - Neverending story

Fascinuje mě, kolik různých verzí jedné písně existuje, takže jsem se rozhodl zapátrat a občas umístit několik různých verzí jedné písně na svoje stránky.


Začněme titulní skladbou dětského filmu Nekonečný příběh:

Limahl - Neverending story

Tenhle klip mě opravdu překvapil, ani ve snu by mě nenapadlo, že onu podmanivou píseň zpívá pán s mopem na hlavě, inu proti gustu... :-D

Úspěch písně samozřejmě nemohl zůstat nepovšimnutý, takže u nás vznikla předělávka od Evy Hurychové se zcela nesouvisejícím textem Chybička se vloudí :-)

Eva Hurchová - Chybička se vloudí (1986)

Podmanivá a nezapomenutelná hitovka inspirovala samozřejmě i Leonu Machálkovou, která píseň využila na svém albu Film a muzikál.

Leona Machálková - Galaxie přání (1998)

Abych dal do placu i něco méně ulepeného, nabízím hard coververzi od skupiny New Found Glory.

New Found Glory - Neverending Story

A poslední, jejíž interpret je známý, je techno verze od Scootera.

Scooter - Neverending story (2008)

Ještě to existuje v dalších remixech a tanečních stylech. Snad jen v dechovce jsem to nenašel :-)


Máte ještě tip na další zajímavé verze tohoto hitu?

Robin Hood v divadle Kalich

Pod vánoční stromeček jsme svým blízkým nadělili kulturní zážitek v podobě lístků na muzikál Robin Hood. Nedávali jsme zajíce v pytli, představení jsme viděli již dříve.
Musím přiznat, že nebýt toho, že v muzikálu vystupuje náš kamarád, asi bychom se neodhodlali na muzikál jít tak rychle po premiéře. Vzhledem k tomu, že hudbu složil Ondřej Soukup a o texty se postarala Gabriela Osvaldová, stejně bychom na něj časem asi vyrazili.
Díky tomu jsme viděli v roli zbojníka Robina jak Noida, tak Jana Kříže. V představení ovšem září všichni a byl vidět kvalitativní posun od představení v počátcích a nyní. Účinkující jsou si jistější, víc si na scéně vyhrají. S pěveckými výkony jsem byl naprosto spokojen, všichni jsou vynikající a s ohledem na fyzické výkony některých dokonce neuvěřitelně vynikající.
Pokud bych měl měl někomu v současné době doporučit muzikál, byl by to právě Robin Hood.

Julius Caesar (Divadlo F.X.Šaldy, Liberec)

První návštěva v libereckém divadle F.X.Šaldy. Opera Julius Caesar. Šestá řada na kraji. Jednoduchá scéna. Studenti operního zpěvu. Tvrdé sedačky. Useknutá hlava. Vdova trpí. Trpí i její syn Sixtos. Touha po pomstě. Pořád trpí. Předstíraná láska se mění v pravou. Zrada. Přestávka po prvním dějství. Káva ve foyeur (bože, jak se to píše?). Druhá část opery. Vdova a syn pořád trpí. Já trpím sedačkou. Všichni pořád zpívají o smrti o lásce a smrti. Smrt. Smrt. Štastné shledání. Přípitek. Opona. Děkovačka. Konec. Cesta do Plzně.

Rabování - Studio Rubín

Již podruhé jsme vyrazili na večer originálních hudebních výstupů do Rubínu na malostranském náměstí. Průvodním slovem opět dobře pobavila Ester Kočičková. Na podiu se vystřídali umělci více i méně známí… Lela Geislerová (jedna ze sester Geislerových), Petra Nesvačilová (vyhrála anketu o nejfalešnější zpěv – prohrála s Lelou, ale myslím, že jen o prsa), Lubomír Nohavica (co má knír a hraje na klavír), Tereza Černochová (zapěla velmi profesionálně), Marta Marinová (alias Marta Přístav, která lákala muže k zakotvení), Jakubova židle (Jakub Prachař a spol.), Anna Polívková (s elegantním přednesem), Mario Boa (boa nechal doma), dorazil i Jiří Macháček (odvážně improvizující jako vždy), Vojta Dyk (kdo umí, ten umí, hurá! :-D ), Jan Maxián (klavírní mág, nadaboval Frodo Pytlíka), a další uskupení (brněnská herečka Eva s hlasovým smyčkátorem a dámské smyčcové duo) , u kterých jsem bohužel nezachytil jména. Byl to velmi pohodový večer a nebýt toho, že tam bylo kuřáků, že by vzduch dal krájet, byl bez chybičky.

Hlasoplet v Dialogu

Kdysi dávno, před pár lety, jsme byli na jazzovém večeru zpěvačky Vlaďky Bauerové. Jako hosta si tenkrát přivedla pětici mladých mužů, kteří si říkali Hlasoplet. A od té doby si je pamatuji. Naskytla se příležitost a včera (15.5.2008) jsme se dostali do první řady na jejich koncert. Spokojenost maximální. Skvělá uvolněná atmosféra, lehké vtipkování na pódiu, příjemná pohoda v hledišti. A snad se dokonce i toho CD dočkáme, jak slíbil zakladatel kvinteto-sextetu (se zpěvem občas vypomáhá další zpěvák, protože jeden z členů pracovně migroval až do "Národ sobě zlaté kapličky" v Praze a nestíhá na sto procent) :-)

Geniálním závěrem byla Včelka Mája.

www.hlasoplet.cz