Hanička Písnička v Lucerně bez šampíčka a se Štefíčkem (11.12.2012)

Hanka (s trochou fantazie) :-)

Nebyl by to snad ani adventní čas, kdyby se nekonal vánoční koncert Hanky Zagorové, zpěvačky, která sice neplní titulní strany bulváru a už dávno neaspiruje na Zlatého slavíka, ale stále je velmi žádaná a oblíbená.  

Nemohli jsme samozřejmě chybět ani na tom letošním. Sice mi kolidoval termín s vánoční pracovní besídkou, ale to se nedá nic dělat, kultura je kultura, takže jsem družnou zábavu s kolegy oželel, protože vím, že s nimi mám příležitost klábosit celý rok :-)

Sraz byl opět v pasáži Lucerny pod koněm.   Už téměř třičtvrtě hodiny před začátkem se stála fronta na vstup do sálu. My v ní stáli taktéž, ačkoli jsme ještě neměli ani lístky. Dobrodinec Honza, který lístky sehnal, dorazil na poslední chvíli, kdy už jsme byli frontou dosmýkáni ke vstupu. Všechno dobře dopadlo a po odhození kabátů v šatně jsme se odebrali na druhý balkon vpravo do blízkosti místního baru.

Honza samozřejmě trval na panákovi, abychom se trochu rozehřáli. Do začátku koncertu zbývala asi půl hodina, takže jsme zabrali strategické místo na stání tak, aby bylo slyšet a sem tam i vidět na pódium. Sál se utěšeně plnil a kasa na baru také. V sedm a něco se rozestoupila obří obrazovka a z ní vystoupila Hanka. Nechyběly hity jako Je naprosto nezbytné, Černý páv, Rybičko zlatá, Adieu a tak dále a tak dále. Nebyl by to adventní čas bez koncertu Hanky Z. a nebyl by to koncert Hanky Z. bez Petra Rezka. Musím upřímně říct, že tato část je ta méně zábavná. Ač je pan Rezek jistě dobrý zpěvák, přeci jen má na vánočních koncertech trochu neadekvátní prostor. Je to čistě můj názor, ale stačily by dva duety a jedna samostatná píseň :-) A také by neškodilo dorazit v nějakém slavnostnějším oblečení :-D

Marie (s trochou fantazie) :-)

Za našimi zády se kolem baru utvořily hlučné hloučky, které viditelně zapomněly, že jsou na koncertě a ne v hospodě čtvrté cenové skupiny, kde televize právě vysílá hlastý hudební blok. Kolikrát Hanku museli i překřikovat, aby se vzájemně slyšeli. To bylo trošku hloupé, ale co, je potřeba sejít se před koncem roku a říct si všechny drby :-) 

Bohužel nebylo slyšet mluvené slovo, které zpěváci měli mězi svými písněmi, takže víme, že se tam ještě dělo něco ohledně dětských domovů, něco se předávalo (zřejmě částka vybraná pro děti), ale my viděli jen Honzu Musila, paní Baudyšovou a Hanku. A samozřejmě velký vánoční strom složený z plyšových medvídků. 

Druhým hostem byla Marie Rottrová, která souběžně s Hankou začínala hudební kariéru taktéž v Ostravě. Ta samozřejmě nezklamala, její vystoupení bylo skvělé a potěšilo všechny v sále. Jen škoda, že si dámy nedaly nějaký duet. Nejsem si jistý, ale oficiálně asi žádný neexistuje a zřejmě nebyl čas a chuť něco nacvičit.

Hanka premiérově uvedla i novou vánoční písničku. Její název bude zřejmě něco jako "Vánoční zvon" (usuzuji podle refrénu). Zajímavostí je, že refrén opět nacvičila ve znakové řeči :-)

Závěr koncertu byl ve znamení výběru písní, takového megamixu, který spolehlivě ze židlí zvedl i diváky sedící v hlavním sále. Pod pódiem se vytvořil kotel a atmosféra se rázem změnila z vlídné na nadšenou. Díky tomu letos Hanka zřejmě překonala i dosavadní počet přídavků na svém koncertě a když došlo na hity Můj čas, zpívala a tančila celá Lucerna. My nahoře s děvčaty trsali již dávno :-D

No a pak už byl čas jít domů, protože druhý den byl ve znamení pracovních povinností. Koncert byl skvělý, pěkně jsme si ho užili a příští rok to snad zopakujeme :-)

P.S.: Štefan samozřejmě nechyběl... :-)

Rozhovor s Hankou pro deník BLESK

Rozsvěcení stromu vánočního

Rozsvícení vánočního stromu jsem si vždy představoval jako poklidnou oslavu a oficiální zahájení předvánoční doby. Už jsem se zúčastnil pražského rozvěcování a pamatuju si z toho jen to, jak jsme se tlačili asi hodinu uličkou na náměstí a pak jsme byli proudem unášeni uličkou od náměstí. Po kouzelné atmosféře ani vidu ani slechu.

Na plzeňské rozsvícení jsem jel s představou poklidnější akce. Plnou třináctku jsem přikládal nedělnímu hokeji, který shodou okolností probíhal. Na náměstí jsme dorazili o více než hodinu dříve a lidí již bylo celkem dost. Vystáli jsme si krátkou frontu na svařák a setkali se s přáteli. Lidí zhusta přibývalo. Druhé svařákové kolo už bylo trošku náročnější. Vůbec se někam prodrat, vystát mnohem delší frontu, dávat si pozor na nohy a nepropadat panice, vyžadovalo čím dál větší trpělivost a klid v duši.

Na pódiu se mezitím odehrávala jakási vánoční hra, což víme jen z doslechu, na jeviště jsme neměli šanci ani dohlédnout, natož se k němu prodrat. Poslední křížová výprava za svařákem už byla téměř bojem o holý život a zdravý rozum. Lidé se tlačili jak o život, v davu popojížděly pološílené maminky s kočárkem, občas se kočárek objevil i nad hlavami ostatních Plzeňanů. Potkali jsme dokonce slušně zkrvaveného pána, který zřejmě ventiloval s někým v davu svoji nespokojenost s hustotou osídlení náměstí v ten konkrétní čas.

Beznadějně jsme uvízli v davu a z rozsvěcovaného stromu jsme přes maringotku s cukrovinkami viděli jen špičku. V tu chvíli se tlak směřující do středu náměstí změnil na tlak směřující směrem ven. Takže jsme si počkali pár minut, došli se v klidu podívat ke stromku, na oslíka a zaposlouchali se do hudebního programu, který následoval, prokládaného hlášením o ztracených dětech, které čekají u pódia.

Já nevím, asi jsou pro mě tyto masové akce příliš masové. Bohužel si až do Vánoc nebudu moci jít koupit ani rohlík, abych nebyl obklopen davem lidí, kteří touží v klidu a míru oslavit Vánoce a klidně se s bližním svým do krve servou o poslední zlevněnou bonboniéru v regálu.