Muzikál The Addams Family (Hudební divadlo Karlín, Praha)

Jak se Lucie Bílá zmínila v jednom rozhovoru, několik let trvající jednání o uvedení muzikálu Sestra v akci na prknech Karlínského divadla způsobilo, že bylo potřeba se porozhlédnout po jiném lákavém muzikálu. Volba tedy padla na muzikál The Addams Family, který měl na Broadwayi premiéru v dubnu 2010.

Addamsovu rodinu stvořil pan Charles Addams někdy v roce 1938 jako komiksové hrdiny. Příběhy rodiny ghúlů se rozrostly přibližně na 150 krátkých komiksových příběhů a byly průběžně adaptovány ostatními médii.

zdroj: http://theinvisibleagent.wordpress.com/2010/02/15/cartoons-by-charles-addams/

Jistě každý zná Addamsovu rodinu, ať již z černobílého seriálu z let 1964-66 nebo z u nás známějších filmových adaptací Addamsova rodina (1991) a Addamsova rodina II (1993). Charismatický Gomez, démonická Morticia, dobrácký strýček Fester, morbidní teenageři Pugsley a Wednesday, hrozivý sluha Lurch, ti všichni žijí ve velkém domě a tvoří komický protipól k typickým idylickým rodinám.

Zdroj: www.hdk.cz

Muzikálový příběh mají na svědomí Marshall Brickman and Rick Elice, hudbu zkomponoval a texty písní napsal Andrew Lippa. Do češtiny tento kus přeložil ostřílený Adam Novák a režie se ujal Antonín Procházka.

Hlavním lákadlem pro diváky je Lucie Bílá, která vzhledem k svému typu nemohla ztvárnit nikoho jiného než Morticii Addamsovou.

1.11.2014 jsem měl možnost navštívit jedno z prvních představení české verze.

Trochu mne zklamalo, když jsem zjistil, že místo Lucie Bílé uvidíme Danielu Šinkorovou. Jako Morticii jsem si ji nedokázal představit a protože ji znám prakticky jen jako herečku z Ordinace v růžové zahradě a osobu o níž se občas píše v bulvárním tisku, měl jsem jisté pochyby.

Obsazení ze dne 1.11.2014

Poprvé jsme seděli v lóži a mohli si užít welcome drink, což člověka pozitivně naladí již před prvním tónem :-) Díky tomu, že se mnou v lóži byl kamarád háklivý na dietní chyby a řidič, měl jsem dokonce tři welcome drinky, takže jsem byl naladěný ještě pozitivněji. Předehra samozřejmě obsahovala notoricky známý hudební motiv. Po otevření opony jsme se hned seznámili se všemi členy rodiny. Kostýmy i scéna byly prostě perfektní. Hned úvodní číslo bylo velmi pěkně odzpívané a odtančené. Musím se přiznat, že kdybych nevěděl, že Moticii nehraje Lucie Bílá, zřejmě bych to hned tak neodhalil (samozřejmě do chvíle, než by došlo na zpěv). Velmi mě bavil Václav Kopta jako strýček Fester. Jaromír Dulava jako Goméz mě také velmi příjemně překvapil.

Hlavní dějová linka sleduje Středu (česká verze jména Wednesday, morbidní dcery Addamsových), která se zamiluje a rozhodne se pozvat svého milého  i s jeho rodiči na večeři do domu Addamsových. Středa by si velmi přála, aby vše proběhlo bez komplikací a svěří se s obavami Gomézovi. Prozradí mu i velké tajemství, které chce před Morticií prozatím zachovat. Víc prozrazovat nebudu, jděte se podívat sami. Muzikál obsahuje řadu velmi vtipných scén, příjemným zážitkem je Iva Pazderková.Velmi zajímavý pěvecký výkon předvedl i představitel Pugsleyho Josef Fečo.

Abych se ještě vrátil k Daniele Šinkorové. Rozhodně jsem nebyl zklamán. Mám pocit, že se naučila způsob přednesu Lucie Bílé a velmi dovedně ho napodobuje. Herecky jsou obě Morticie jistě rovnocenné. Rozdíl je samozřejmě znát v hudebních číslech, Lucie je Lucie a její charakteristický hlas a způsob zpěvu napodobit nelze a nebylo by to ani žádoucí.   Budu tedy jen doufat, že se dočkáme podobně jako u Carmen záznamu představení, případně hudebního CD, kde bych případně Lucii mohl vidět a slyšet.

Příběh samotný příliš objevný není, ale samo zpracování, humor a některé gagy prostě oku, uchu i bránici dělají dobře.


Pokud byste si chtěli písně z anglické verze poslechnout na vlastní uši, máte možnost na  Groovesharku.

Na youtube lze dohledat i ne příliš kvalitní a pirátský záznam představení muzikálu v původním obsazení  - v roli Goméze bezvadný Nathan Lane. To už nechám na vás :-)

Takže hurá do Hudebního divadla v Karlíně a nechte se pobavit!



Staňte se členy neoficiální facebookové skupiny Lucie Bílé, kde se můžete dozvědět zajímavosti o Lucce,  případně o ní sami něco zajímavého uveřejnit.

P.S.: Ještě bych se vrátil k oné Sestře v akci, která by se mohla případně v Karlíně zrealizovat. Jak Lucie Bílá zmínila, po letech vyjednávání se podařilo docílit toho, že sestra Deloris by nemusela být černoška. Tak teď ještě aby se podařilo vyjednat, že může být Bílá :-D

Robin Hood v divadle Kalich

Pod vánoční stromeček jsme svým blízkým nadělili kulturní zážitek v podobě lístků na muzikál Robin Hood. Nedávali jsme zajíce v pytli, představení jsme viděli již dříve.
Musím přiznat, že nebýt toho, že v muzikálu vystupuje náš kamarád, asi bychom se neodhodlali na muzikál jít tak rychle po premiéře. Vzhledem k tomu, že hudbu složil Ondřej Soukup a o texty se postarala Gabriela Osvaldová, stejně bychom na něj časem asi vyrazili.
Díky tomu jsme viděli v roli zbojníka Robina jak Noida, tak Jana Kříže. V představení ovšem září všichni a byl vidět kvalitativní posun od představení v počátcích a nyní. Účinkující jsou si jistější, víc si na scéně vyhrají. S pěveckými výkony jsem byl naprosto spokojen, všichni jsou vynikající a s ohledem na fyzické výkony některých dokonce neuvěřitelně vynikající.
Pokud bych měl měl někomu v současné době doporučit muzikál, byl by to právě Robin Hood.

Řek Zorba (DJKT v Plzni)

Středa byla po libereckém operním úterku opět vyhražena kultuře. Poté co jsme s těžkým srdcem museli odmítnou pozvánku na operu Salome, která byla uváděna ve středu ve velkém divadle. Vzhledem k vysoké koncentraci vysokých tónů v předchozím dni s Juliem Caesarem byl lepší volbou muzikál Řek Zorba v nastudování muzikálového souboru. Neznal jsem ani knižní předlohu a neviděl jsem ani filmovou verzi s Anthony Quinnem. Vysokou laťku na začátku nasadila Leona Černá, která mne velmi překvapila svým zpěvem a nebál bych se ji označit za hvězdu večera. Leonu si pamatuju, postoupila do první dvacítky v soutěži Česko hledá superstar, a když jsem slyšel, jak zpívá, je mi líto, že nebyla ve finále. Ani ostatní účinkující nezklamali.

Příběh je prostý: Niko cestuje do řecké vesnice, aby zprovoznil starý důl. Přidá se k němu Zorba, starý lišák, který mu slíbí pomoc. Po příjezdu do vesnice se seznamují s obyvateli. Ve vesnici bydlí mladá vdova, kterou celá vesnice nenávidí, ženy na ni žárlí a muži jsou rozzlobeni jejím odmítáním. Do vdovy je bláznivě zamilován mladík Pavli, ona však jeho lásku neopětuje. Niko a Zorba se ubytují u staré šansonierky Hortensie. Zorba ji svádí a přesvědčí ji, že ji miluje. Ona se upne k naději, že si ji Zorba vezme, což on nemíní udělat. Niko se mezitím zastane vdovy před vesničany. Zorba odjíždí mimo vesnici nakoupit zařízení do dolu a utratí veškeré Nikovy peníze za lehké dívky. Niko mezitím stráví noc s mlaodu vdovou. Naneštěstí je vidí Pavli a spáchá sebevraždu z nešťastné lásky. Zorba se vrací, aby nalezl nemocnou Hortensii, která očekává svatbu. Nechce ji zklamat a zasnoubí se s ní. Pavliho otec pomstí smrt svého syna vraždou vdovy. Niko je zdrcen. Průzkumem dolu vyjde najevo, že není možné z něj opět těžit. Zorba dostává zprávu, že Hortensie umírá. Vesničané jsou u její postele a zatímco ona ještě žije, rozebírají si její majetek. Když spatří Zorbu, je šťastná. Nato umírá. Niko a Zorba opouštějí vesnici a jdou každý svou cestou.

Silný, hudebně povedený příběh. Byl to příjemně strávený večer.

Koločava (DJKT v Plzni)

Muzikál s hudbou Petra Ulrycha zpracovávající příběh Nikoly Šuhaje loupežníka. Nic víc, než že se mi to líbilo, napsat nemůžu :-)

Čachtická paní (DJKT v Plzni)

Vynikající představení plné tance a zpěvu s ponurou atmosférou sídla Alžběty Bathoryové. Sbor vypravěček a jejich taneční kreace byly skvělé.

Mamma Mia!

Mamma Mia! chce se mi zvolat po shlédnutí tohoto snímku. Hurá, přijelo léto z Řecka s hity ze Švédska... Už od prvního uvedení traileru k tomuto filmu jsem se na něj těšil. Kvůli Meryl Streepové, kvůli hitům Abby, kvůli pohodě, která i z ukázky vyzařovala... Očekával jsme hodně, ale realita byla ještě lepší, bylo to barevné, vtipné, kýčovité, dějově něnáročné leporelo s prvky červené knihovny s hity kultovní kapely ABBA v novém hávu. A bylo to přesně to, co to být mělo. Nehraje si na filmový počin roku, nechce vás zatáhnout nad hlubiny filozofických úvah o smyslu bytí, chce pobavit a z reakcí lidí v mém okolí je vidět, že se to daří. Chcete nasát letní atmosféru? Pobavit se? Podupávat si a pobrukovat si? Vyražte na Mamma mia! Půjdu na to ještě jednou a koupím si DVD :-))))

Derniéra Elixíru života

V neděli 4.května 2008 jem měl možnost shlédnout poslední uvedení muzikálu Elixír života v divadle Ta Fanastika. Samotný muzikál jsem již jednou viděl a byl jsem opět spokojený :-) Snad proto jsem neváhal zopakovat si tento zážitek znovu. Opět jsem byl nadšený z pěveckých, tanečních, a vipných výstupů všech zúčastněných. Lukáš Kumpricht opět exceloval v roli Boha, Lucie Bílá v rolí EditoHeleny, pan Marek v roli anděla, prostě perfektní výkony na chytlavou hudbu Ondřeje Soukupa s extratexty Gábiny Osvaldové. Závěrečné standing ovation snad důstojně poděkovalo za výkony všech. Sama Lucie Bílá náspozvala na nový muzikálový kus Němcová!, který hudebně zpracoval její manžel Václav Bárta ml.

Více zde: http://www.josefberka.cz/news/derniera-elixiru-zivota/

8 žen v Ta Fantastice

V neděli 20.4.2008 se divadelní maraton tohoto měsíce zakončil (teda myslím) činohrou Osm žen dramatika Roberta Thomase v divadle Ta Fantastika. Na motivy této hry před několika lety natočil Francois Ozon vynikající biják stejného názvu. Opět jsem se poněkud obával srovnání s tímto dokonalým filmovým zpracováním a opět jsem byl velmi příjemně překvapen provedením souboru složeného z osmi hereček, mimo jiné Janou Krausovou, Lenkou Vlasákovou, Evou Salzmannovou a dalšími. Stylizace v bílé (snad to není na počest jedné ze spolumajitelek divadla) dodává příběhu snový ráz, zajímavá je i hudební stránka. Občas se v příběhu vyskytnou zvláštní výjevy, které vyvolávají znepokojení. Herecky mě nejvíc zaujala Jana Krausová.

Mírnou výtku bych snad měl jen k závěru představení, kdy na podium podruhé vtrhne "jakobynespokojenýdivák", což v oné chvíli je zcela beze smyslu a bez vtipu.

Navíc bych si trošku posteskl nad sedačkami, které jsou notně opotřebované a namačkané k sobě tak blízko, že normálně vysoký člověk má problém se posadit tak, aby mohl mít kolena u sebe. Za čtrnáct dní vyrážíme na Elixír života (již podruhé), tak jsem zvědav... ;-)

Producenti v Karlíně

17.dubna jsem měl možnost shlédnout muzikál Producenti Mela Brookse v rpovedení Karlínského divadla. Miluju filmové zpracování, takže jsem očekával, že divadelní provedení mě trochu zklame. Musím říct, že se tak nestalo. Snad díky věrohodnému ztvárnění Maxe Bialystocka vynikajícím Martinem Sobotkou, který spolu s Alešem Hámou dokázal vdechnout představení ono charisma, které k muzikálu o producentech patří. Trošku zklamání přinesla alternace Ully, ne snad z pěveckých či tanečních výkonů, prostě jen tím, že chybělo ono švédské charisma :-) Provedení je jedna velká show a snese srovnání s filmem.

Malou výhradu bych měl k českým textům písní, které místy tahaly za uši. Navíc bych možná ubral vulgarismů, které zde působí občas samoúčelně až rušivě. Jinak bez výhrad. Můžu doporučit.

Oficiální stránky představení
Info o muzikálu na Wikipedii

CHICAGO v Plzni

Vyrazil jsem do divadla s trochou nedůvěry, přeci jen CHICAGO ve filmovém zpracování mi přišlo vynikající a jen stěží jsem si dokázal představit provedení tohoto kousku v Plzeňském divadle. Moje nejistota ještě narostla, když jsem zjistil, že v roli Roxie Hartové uvidíme Michaelu Badinkovou, herečku, kterou mám momentálně zařazenou jako "správňáckou" :-) učitelku v seriálu Ulice. Musím říct, že již v prvních chvílích jsem byl příjemně překvapen jednoduše řečeno vším. Choreografie, orchestr, herci, prostě všichni dělali maximum. Představitelka Velmy, Zuzana Krištofová, mě uzemnila výborným zpěvem spojeným s dkoknalým tancem (speciálně část, kdy Velma ukazuje Roxie číslo, v kterém vystupovala se setrou, mne fascinovala). Vězeňské tango, tisková konference, soudní přelíčení, to pro mne byly nej okamžiky celého představení. Ani české texty netahaly tolik za uši - možná je to dáno tím, že jsem je tolik nevnímal a nechal odpoutat pozornost od textů k choreografii.

Na konci představení jsem si vzpomněl na podobný pocit z muzikálu Pokrevní bratři (v provedení DJKT v Plzni), které jsem viděl pro jistotu třikrát. Velmi příjemně strávený čas.

http://www.djkt-plzen.cz/