O ošklivé princezně
Josef Berka
Na zámku, v trůnním sále.
(Princezna
sedí v koutě, listuje s i v nějakých časopisech, Král sedí na
trůně a čte noviny, zřejmě zprávy o vývoji království)
Král:
(čte)
Karkulka červená maceše odmlouvá,
Modrá se mnohem víc děvence zamlouvá.
Macecha může však puknouti vzteky,
Když holce natluče, jsou vidět fleky.
Na rudém podkladě krev prý se ztratí,
Takže teď za prášky ve zlatě platí.
Dcerunko, poběž sem, svačinku dáme si,
Princezna:
Tatíčku, nechte mne, topím se v
depresi.
Král:
To je jí podobné, divná být zdá se,
Zase se užírá kvůli své, ehm, ehm,
kráse
Pojď ke mně, víš přece, že tě mám rád,
Proč sis můj drahoušku podala inzerát?
Princezna:
Je mi tak smutno, chybí mi láska,
Chci najít manžela, pro něj být
kráska.
Král:
Nezlob se na svého šedého tátu
Že cítíš se sama, to já dobře chápu
Jen buď trochu soudná a pohleď jen na
sebe
Vždyť vypadáš, jak kdybys vyrostla v
JZD.
Na zádech tmavé máš nevzhledné chlupy
Na nohou nechutně nechutné strupy.
Očička šilhavý, nosánek křivý,
Čelo jak dělané k sekání dříví.
Ústa máš prořízlá od ucha k uchu,
Tvá vůně z podpaží rovná se puchu.
Princezna:
(dotčeně)
Otče, to přeháníš, jsem krev té krve,
Za všechno můžeš ty, jak řekla jsem
prve
Král:
Díl viny nesu, to uznávám bez sporu,
díl tvé matce náleží, příšeře z
hororu.
Když tehdy mě zákeřně chytila v
rybníce,
Já skoro se utopil, podlehl panice.
Princezna:
Proč by tě topila? Byla to dáma.
Král:
Protože nechtěla zůstat dál sama.
Byla tak ohyzdná, že v celém tom
rybníce
nezbylo rybičky, mřenky či plotice.
Všechno to odešlo do věčných vod,
to tvojí mamince nebylo vhod.
Když sama tam seděla a čučela do ticha,
Náhle se rozhodla, že lapí si ženicha.
Byl jsem tak nezralý, nechal se
zlákat,
V chladivé vodě já začal se cákat.
Však chvíle těch radostí trvala chvíli
Pak pevně mě chňapla, já byl v tváři
bílý.
Princezna:
Je mi to podivné, mohl ses ztratit,
Ze sevření vytrhnout, plány jí zhatit.
Král:
Ty nemáš tušení, a to jisté je docela,
Za co mě ta ženská pod vodou držela.
Nemyslím, že se to dalo líp zvládnout,
Dál jako královna nemoh´ bych
vládnout.
Princezna:
(smutně)
Chudinka příšerná úděsná matinka,
Jen na ni pomyslím,bolí mě hlavinka,
Že její choroba byla jen záminka,
Abys ji pochoval? Nebohá maminka!
Král:
Tak už se netýrej, rozjasni líce,
Na svatbu zapoměň, netrap se více.
Ženicha nenajdeš dle svého vkusu,
Kdo by chtěl prožíti život svůj
v hnusu.
Teď musím provésti nějakou inspekci,
Prý máme v království nějakou
infekci.
(Král odchází)
Princezna:
(zkroušeně)
Co já si počnu, jsem ošklivá, nehezká,
život můj smutná je, přiblblá,
groteska.
Slzy když na tváři slaně mne pálí,
Publikum v křeči se
v hledišti válí.
(na scénu vchází Mladík)
Jé, co to slyším, někdo k nám
vchází,
Jé, pohledný mladík a ofinou hází.
Mladík:
(žertovně)
Ťuky, ťuky na vrátka,
otevřete, kůzlátka!
Dobrej den všem tady ve spolek vinšuju
Princeznu za ženu pojmouti plánuju.
Princezna:
Je tohle pravda či nějaký klam?
Já tu snad ženicha na dosah mám.
Mladík:
(nejistě)
Zřejmě jsi nahluchlá, já hledám lásku
Ne ňákou šeredu, jen úžasnou krásku.
Princezna:
(koketně)
No, já jsem princezna, můj milý
andílku,
Z nebe mi poslali úžasnou nadílku
Mladík:
(vyděšeně)
Kdo mne sem natlačil, který to čert?
Tohle je, musím říct, nechutný žert.
Princezna:
(do
zákulisí)
Chůvičko, chystejte svatební šaty,
Rychle, než ženich se z dohledu
ztratí.
Mladík:
Jak to tak vidím, tak splet´ jsem si
adresu,
Já čekal princku, či pohlednou
komtesu.
Ať koukám jak koukám furt žádná změna
Vtírá se otázka: "Je tohle
žena?"
Ač představivost mám a to značně
pestrou,
Jen těžko se ožením s Freddyho
sestrou.
Princezna:
(zvídavě)
Cos myslel tou poznámkou, kdo je ten
Freddy?
Mladík:
Sympaťák z horroru, svalnatý, snědý.
Princezna:
Tak teď řekni nahlas, co ti na mě
milé.
Mladík:
Musím to rozmyslet, stačí mi chvíle.
Princezna:
Nechtěj mne napínat, jsem celá lačná
Mladík:
(mne
si bradu)
Vymyslet odpověď práce je značná.
Princezna:
(flirtuje)
No, tak se nestyď, pochval mé vnady,
Jen přistup blíže ať spatříš mé klady
Mladík:
Měl bych si rozmyslet k domovu
návrat
Z tvých dívčích půvabů jímá mne
závrať.
Princezna:
(rozhodně)
Tak a je hotovo, já si tě beru
Už jsem se rozhodla v tomhletom
směru.
Mladík:
Nechtěj se unáhlit, vždyť se moc
neznáme…
Princezna:
(skočí
mu do řeči) (vášnivě)
…však my se po svatbě expresně
poznáme!
Mladík:
Mám spousty neduhů, mám plochý nohy,
Lékaři psali mi receptů stohy.
Princezna:
Tak tím se netrap, já též nejsem
zdravá,
O něco kratší je noha má pravá.
Můžeme o sebe vzájemně pečovat
Na svoje choroby spolu si stěžovat.
Mladík:
Dobře se podívej, nejsem moc krásný,
V soutěžích krásy jsem outsider
jasný.
Nejsem moc chytrý a neumím řeči,
Budeš mi věnovat potřebnou péči?
Princezna:
Tebe chci za muže, ty se mi líbíš,
To ty mi navěky svou lásku slíbíš.
Teď letím za otcem, aby to věděl,
Svatbu nám přichystá během dvou neděl.
(Princezna
odbíhá ze scény)
(přilétá drak)
Drak:
Tak už jsem tady, mám děsivý hlad,
K obědu princeznu chystám si dát.
Mladík:
(uvolněně)
Už se to nezdálo, svítá mi naděje,
Ještě že dračisko vstoupilo do děje.
Jestli je princezna tvůj hlavní chod,
To by mi, příteli, přišlo moc vhod.
Drak:
Kde je ta princezna? Kručí mi
v břiše,
Musel jsem přeletět tři velké říše.
Mladík:
Tak to je dobře, že značně ti
vyhládlo,
Bez tebe se mnou by špatně to dopadlo.
Princezna chtěla mne za chotě pojmout.
Drak:
Jen těžko dokážeš mé hlavy dojmout,
Stejně ji sežeru i přes tvé přímluvy,
Neplatí na draka přihlouplé výmluvy.
Mladík:
(pokrčí
rameny, naoko smutně)
Co se dá dělat, jsi v téhle hře admirál
Princeznu sežereš, já půjdu o dům dál.
Drak:
Nehodláš pro svou choť, mladíku,
bojovat!?
Mladík:
Chtěl bych si oudy své v pořádku
zachovat.
Drak:
Tak to je rozumné, to já ti schvaluju,
Já totiž frajírky na uhel spaluju.
Mladík:
Tak abych vyrazil na cestu
k peci,
Za ní mi bývalo nejlépe přeci.
(vrací se rozjásaná princezna)
Princezna:
Již jsem tu novinu sdělila králi,
Moc dlouho neváhal svolit, zda má-li.
(začichá
a zkřiví obličej)
Co to tu ve vzduchu za zápach visí?
Smrad jako v sirkárně. Tfuj! Kdo
mne vzkřísí?
Mladík:
Tady vás navštívil zelený drak
Myslím, že oželím svatební frak.
Princezna:
(výhružně
k Drakovi)
Chceš si snad promluvit, o co ti
kráčí?
Doufám, že rozhovor bude spíš kratší.
Drak:
(rozladěně)
Co je to za vtipy, tohle je princka?
Pro tohle letím sem skoro až
z Finska?
Křídla mi omrzla, chytil jsem rýmu,
Nalít jsem dědkovi a jeho šprýmu.
Princezna:
Co to tu povídáš? Co vlastně chceš?
Drak:
Chtěl bych se vypařit.
Mladík:
(pod
vousy)
Já tedy též…
Drak:
Já myslel, že to byl ošklivý drb
A ona opravdu má děsný hrb.
V hlavách mi nejasná obava klíčí,
Že až ji sežeru, tak v krcích se
vzpříčí.
Mladík:
Nenech se znechutit, zdá se ti
ošklivá,
Draku se zalíbí, když se líp podívá.
Drak:
Ty její boláky a chlupatý záda,
Taky je obézní, zřejmě jí ráda.
Na tohle střeva mi jen těžko stačí,
Ji nezvládne pohltit můj jícen dračí.
Znám jícen, co zmákne ji, nenechá
drobky,
Ten by snad schlamstnul ji, ten jícen
sopky.
Asi mi nezbývá ničeho tedy,
Odletět, nedráždit v žaludku
vředy.
Takže vás opouštím, končím svůj pobyt,
K sousedům přes kopec poletím
zlobit.
Mladík:
Kam bys jen lítal, pozdrž se na
chvíli,
Tím by se plány mé záchrany zhatily.
Drak:
(rozzlobeně)
Ten dědek na cestě pěkně mě zradil,
Že se teď najím mi nestoudně radil.
Myslel si, že mu to projde snad lehce,
Věřím, že stále je na lesní stezce.
(Drak
odlétá – odbíhá)
Mladík:
Co se dá dělat, když hlad už tě
přešel,
Kdybych to tušil, sem nikdy bych
nešel.
Princezna:
(nadšeně)
Já jsem tak přešťastná nad skvělým
osudem.
Mladík:
(ledově)
My dva se, princezno, hned tak brát
nebudem
Princezna:
Copak to povídáš, můj milý chlape?
Mladík:
V nerovných manželstvích špatně
to klape.
Princezna:
O čem to hovoříš? Nic nechápu zhola.
Mladík:
Že nejsi pohledná modelka z mola.
Vím, že mi tatík tvůj udělí lekci,
Jenže já za ženu zrůdičku nechci.
Princezna:
Ó, bože, tatíčku, srdce mi puká,
Můj první nápadník náhle se cuká.
(přichází Král)
Král:
Snad mi tu nepláčeš, mé milé dítě.
Když si ji nevezmeš, pak oběsí tě.
Mladík:
No, to mám na výběr, nelze to změnit?
Nechat se pověsit, nebo se ženit.
Nechte mě jistý čas trošku to
promyslet
A možné důsledky do konce domyslet.
Král:
(zlověstně)
Času máš, kolik chceš, je to dost
snadné,
Čeká tě vězení plné krys, chladné.
Sám tě tam zavedu, jenom pojď se mnou,
Moc rád ti ukážu komůrku temnou.
(Král odvádí
Mladíka)
Princezna:
(volá
za nimi)
Můj milý budoucí, vše bude jasnější,
Až zpět se navrátíš, už budu
krásnější.
Tohle mě dožírá nikdo mne lehce,
Copak mou duši mít nikdo rád nechce?
Cožpak je pozlátko vážně tak podstatné
Času je přeci tak strašlivě poplatné.
Co já s tím udělám, chtěla bych
muže,
Kdo pěkný ksichtík má, zvolit si může.
(zlostně)
Zaklínám vodu a zaklínám skály
Zaklínám všechny, co mě se snad smáli,
Chtěla bych potíže své navždy zahladit
Přijďte mi babičky s problémem
poradit.
(Na scénu vtancují babice,
rádoby ladnými pohyby, táhnou hrnec)
Čarodějnice
1:
Sestřičky drahé jsme stále jen milé,
Čarodějnice
2:
Chvíli jsme střízlivy, hned zas opilé.
Čarodějnice
3:
Nuda nás sžírá a ticho nás bolí
Čarodějnice
1:
Tak něco vyveďme než stáří nás skolí
Čarodějnice
2:
Sestro má nevzhledná, máš moc chytré
řeči
Čarodějnice
3:
Kdo řekl by lumpárny splíny že léčí.
Princezna:
(padá
na kolena, prosí)
Mé milé tetinky, pomozte prosím,
Zdá se že nevzhledný obličej nosím.
Čarodějnice
1:
Nevím, zda dokážem dělati zázraky,
Je obtížné přeměnit v růžičku bodláky.
Princezna:
(lomí
rukama)
Tak jen se pokuste, nechci už prosit,
večeři den co den budu vám nosit.
Když se to podaří a budu pak krásná,
Plat že vás nemine, to zpráva je
jasná.
Čarodějnice
3:
To je věc složitá, chceš býti vnadnou,
Na první pohled jde o věc nesnadnou.
Čarodějnice
2:
Máš nějaký plán, jak tvář tvou ti
změnit?
Až tvářičku změníme, mohla bys pěnit.
Čarodějnice
1:
Přidáme očičko? Uberem ouško?
Princezna:
(vyděšeně)
Jak to tak poslouchám, tak je mi
ouzko.
Čarodějnice
3:
Zvětšíme nosánek, protáhnem řasy?
Čarodějnice
1:
Bude z ní hotová královna krásy.
Čarodějnice
2:
A co ta figura? Co tohle je za míry?
Princezna:
Začínám tušit, že zřejmě se zbláznily.
Čarodějnice
1:
Posunout tvářičku trošičku doprava,
Čarodějnice
3:
To je moc usedlé, to je fakt otrava.
Čarodějnice
1:
Já bych jí na čelo vsadila ústa
Čarodějnice
2:
A nos ať do brady jemně jí vrůstá.
Čarodějnice
1,2,3:
Co přesně s tím udělat, to my ještě
nevíme,
Ale na tomhle základu sotva co
zkazíme.
Čarodějnice
1:
Už vím, jak na to, slyšte má slova:
Všechno to zničíme. Začneme znova.
Čarodějnice
1,2,3:
Rády ti pomůžem, však má to háček
Za recept dostanem pět tisíc kaček.
(začínají
vařit, postupně princezně dávají ingredience, které ona hází do kotle a provádí
příkazy)
Čarodějnice
1:
Vývarem z hadího kolena šetři,
Čarodějnice
2:
Příliš to nesol, raději pepři.
Čarodějnice
3:
Přimíchej do toho tři chlupy
z křečka,
Nepěkně zapáchá vzniknuvší břečka.
Čarodějnice
1:
Nech přejít to varem a potom to
foukej,
Čarodějnice
3:
Jak sýček nad kotlem chviličku houkej.
Čarodějnice
2:
Nastrouhej do toho trošičku skořice.
(k
Čarodějnici 1)
Co myslíš? Ublíží účinkům hořčice?
Čarodějnice
1:
Ni chvíli neváhej, hned to tam vraž,
Ropuchu jedovou nad párou spař.
Čarodějnice
3:
Pořádně promíchej, nech hoďku to
chladnout,
Zhluboka nevdechuj, mohla bys
zvadnout.
Čarodějnice
1,2,3:
Když je to studené, pořádně lokni si
A jak chceš vypadat, v duchu pak
mysli si.
Princezna:
Děkuju, stařeny, má mysl je jasná,
Jsem z toho na větvi, já budu
krásná.
Budu jak z žurnálu,
k sežrání docela,
Já budu vnadnější než z Baywatche
Pamela.
Jen tohleto vypiju a budu snad ve mžiku
Vypadat jak slavná Barbína
z plastiku.
Mít pevnou sedýnku, bělounký chrup,
Na zádech nezbyde jediný chlup.
Čarodějnice
1,2,3:
(varovně)
Kroť jen své nadšení, chceme tě
varovat,
Někdy ty lektvary nemusí fungovat,
I naše kouzlení má pevné hranice,
Jsme jenom senilní čarovné babice.
Princezna:
(odhodlaně)
Nevadí stařenky, stejně to prubnu,
Třeba když nezkrásním alespoň zhubnu.
(dojde
si pro pohárek, ponoří ho do kotle a naplní jej)
(přichází Král)
Král:
Co je to za zápach? Snad skunka tu
kolí?!
No to je příšerné, hlava mě bolí,
Čarodějnice
1:
To vaše dcerunka lektvary vaří,
Doufá, že přírody úmysly zmaří.
Král:
Kouzla jsou k ničemu, to přeci
vím,
Na čáry nad kotlem já nevěřím.
Princezna:
Tatínku, nechte je, já to chci zkusit,
Nechci se mládencům do smrti hnusit.
Čarodějnice
2:
Nechte ji, pane král, ten nápoj vypít,
Chce se jen mládencům navenek líbit.
Král:
U těchhle pokusů já s tebou
nebudu,
Radši bych za dceru měl pořád obludu.
Své zdraví riskuješ! Chceš dostat
důkaz?
Máte snad některá zdravotní průkaz?
Čarodějnice
3:
V nápoji není nic, co by ji
zkrouhlo,
Recepty na krásu sbíráme dlouho.
Král:
(prohlíží
si jejich obličeje a jedovatě)
Jak vás tak sleduji, nejste moc
úspěšné,
Stále jste ošklivé, ve tváři úděsné.
Čarodějnice
1,2,3:
Teď jsi nás urazil, to za to máme,
Že tvojí rodině dál pomáháme.
Král:
Mlčte už stařeny, nechte to být,
Tu máte honorář, můžete jít.
(Podává
jim nějaké bankovky, Čarodějnice odchází, za nimi odchází i Král)
Princezna:
(zfetovaně)
Páchne to nechutně, barva je cizí,
Po tomhle nápoji ošklivost zmizí?
Tak s chutí do toho, mám silnou
vůli,
Dělám to pro sebe, mládencům kvůli.
(pije
tekutinu z pohárku)
Něco se děje, ve mně to vaří,
Cítím, že kouzlo se zajisté zdaří,
Jak poznám výsledek, jakpak to
dopadlo?
Není tu ukryté v blízkosti
zrcadlo?
(rozhlíží
se po trůním sále, nakukuje do truhlice v rohu)
Co je to za veteš v téhleté
truhlici,
Něco tu ukryto dlí v tmavé
krabici.
Fí, nápis na víku bezhlasně hlásá:
Zeptej se, jak velká tvoje je krása.
Že bych to zkusila? Odpověď tuším.
Nejsem moc pohledná,sobě se hnusím
Že bych to zkusila, zvědavá celá?
Možná jsem půvabná, úžasná, skvělá.
Snad všichni okolo mou krásu nevidí,
Zeptám se krabice a pak se uvidí.
Krabice, krabice, vyplň své sliby,
Řekni mi popravdě, jak se ti líbím?
Zrcadlo:
Neptej se krabice, copak jsi upadla?
Škatule nemluví, zeptej se zrcadla.
Princezna:
Zrcadla? Kde bych ho asi tak vzala,
Já všechny zrcadla rozbít jsem dala.
Zrcadlo:
Ty jsi moc chytrá, to říci ti musím,
Tak já ti trošičku poradit zkusím.
Držíš to v rukách, je kastle to
z papíru
A byla zrcadlu slepena na míru.
Bylo mi líto víc šanci ti nedat,
Už je ti jasné, kde odpověď hledat?
Princezna:
Musím si odpověď promyslet důkladně,
Proč musíš otázky pokládat záhadně?
Zrcadlo:
Tohle je těžká věc, kdo by to do ní
řek,
Ta dívka je zajisté kulhavá na mozek.
Princezna:
Už to mám! Zrcadlo v krabici leží,
To je to řešení, o to tu běží.
Vzývám tě, vzývám tě, zrcadlo
blýskavé,
Na tvář mou pohlédni, buď ke mně
laskavé,
Řekni mi popravdě jak se ti jevím,
Hezká či ošklivá, jaká jsem? Nevím…
Zrcadlo:
Díky Ti, že jsi mne vytáhla na světlo,
tfuj, z tvého půvabu trochu jsem
osleplo.
Mám-li být upřímné, jak jsi mne
prosila,
Těžko kdy ohyzdu větší zem nosila.
Princezna:
Takže to nevyšlo, to mě tak bolí,
Jako když rány zlé zasypeš solí.
Zrcadlo:
Pátrám v svých pamětech, není to
lehké,
Nechci ti poranit srdéčko křehké.
Takto zní konečná odpověď moje,
Stejně tak ošklivá je matička tvoje.
Princezna:
Co jsi to říkalo zrcátko čarovné?
Ty mluvíš o matce mé v čase
přítomném?
Hlava se točí a srdce mi skáče,
Radostí chvěju se, a taky pláčem.
(Přichází trošku naštvaný Král)
Král:
Copak tu vyvádíš, má milá dcero,
Pročpak máš v pokoji takové šero?
Princezna:
Otče, tys lhal a já se tě ptám,
Kdepak svou matičku hledati mám?
Král:
Ty máš snad v hlavince nevzhledné
zkraty,
Kdo jednou zakopán, těžko se vrátí
Princezna:
Přestaň už zapírat, prolhaný otče!
Kamapks ji zapudil, ty jeden sobče?!
Copak tě maminka neměla ráda?
Každý den nedrhla špinavá záda?
Král:
Zrcadlo žvanivé, krále jsi zradilo,
Jak jedno proroctví před lety pravilo,
Tajemství vyjeví bez tváře deska,
Už je to tady, ale proč dneska?
Princezna:
Přestaň to zamlouvat, řekni, co víš.
Kde mamka má svoji tajemnou skrýš?
Král:
(zlomeně)
Dcero má, odpusť mi, že jsem ti lhal,
Jenže já děsivou pravdu jsem znal.
Že žila v rybníce byla jen
zástěrka,
Pro mou lež chatrná křehoučká
podpěrka.
Tvá matka nebyla zelená vodnice,
Byla to z chaloupky
z perníku babice.
To bylo tak…
(přejde
do scény k chaloupce)
U perníkové chaloupky.
(scéna
s chaloupkou, je tam připravená Ježibaba na kolenou (mohla tam předtím
přijít))
(Král
vypráví směrem k princezně)
Král:
Já zabloudil do lesa onoho večera
(přichází
k Ježibabě)
A ona před chajdou bez hnutí klečela,
Ptám se jí: Co je vám? A ona
Ježibaba:
Vem to ďas,
Zase mě od vlhka postihnul ischias!
Král:
(odehrávají
to, co Král vypravuje)
Mně se jí zželelo stařenky nehybné,
Nedbal jsem předtuchy, že je to
pochybné.
Pomoc jsem nabídnul, z kleku ji
zvedám,
Ona se ptá, zda si večeři nedám.
Já byl jsem hladový, musíš mě chápat,
Zdál se to od ní být výborný nápad.
Přinesla talíře, na nich masíčko
leželo
Ty nemáš tušení, jak moc to vonělo.
Říkám jí: Že vy jste zámožná dosti?
Ona:
Ježibaba:
Já maso navařím, jen když mám hosti.
Král:
Tak vy jste kvůli mně pochoutku
vařila?
Ježibaba:
Ale kdež, dvě děcka v lese se
ztratila.
Král:
Hm, to je lahoda, to je snad jehněčí,
A co ty děti? Snad už jsou
v bezpečí…
Ježibaba:
To byli haranti, hlavně ten Pepíček,
Chtěl mi tu oloupat všechen můj
perníček,
Co jsem ho dopekla minulou neděli,
Ty by vám, králi můj v žaludku
leželi.
Král:
Já děti miluju, jsou moje slabost.
Ježibaba:
Takže vám chutnají? No to mám radost.
Král:
Můj Bože, to maso skvělé je, křehké,
Ježibaba:
Po tom se netloustne, je dietní,
lehké,
Děti jsou nutričně hodnotná potrava,
Po krmi z tělíček nehrozí otrava.
Král:
Copak to povídáš, není to chutné,
kazit mi k jídlu chuť není snad
nutné.
Ježibaba:
Chci ti jen přiblížit masíčko podané,
Právě jsi spořádal dva svoje poddané.
Král:
(zase
směrem k princezně či k publiku)
Žaludek náhle se nechutí zahýbal,
Pozdě mi došlo, že vlastně jsem
kanibal.
Baba pak kostičky jala se obírat
A s drzým úsměvem začla mě
vydírat.
Ježibaba:
Tak milej králíčku,
Král:
Syčela tiše
Ježibaba:
Představ si, v Blesku jak zítra
se píše:
„Skandál, co královstvím zajisté
otřese!!!“
Poddaní s puškama tě proženou po
lese.
Král:
Čím za tvé mlčení musím ti platit?
Nechtěl bych korunu ke stáří ztratit.
Ježibaba:
Dobře víš, že se dnes za všechno platí
A já chci ženou tvou hnedka se státi.
Král:
To je snad mámení, zlá noční můra,
O mne se pokouší hrbatá stvůra.
Jenomže, co teď s tím, co mi jen
zbývá,
Když moje svědomí černý hřích týrá?
Ježibaba:
(lísá
se k němu)
Jak jsi se rozhodl, můj skoro muži,
Král:
Jak jen to vyslovit, dech se mi úží.
Já tedy souhlasím, vezmu si tebe,
Za to co vytrpím, čeká mne nebe.
Ježibaba:
Já jsem to věděla, zvolil jsi správně,
Zbývá jen sňatek náš potvrdit právně.
(Král
přechází zpět do sálu k princezně, babice pomalu odchází nebo zůstává)
