Vítejme v roce 2014!

A je to tady. Opět se změnila číslice na konci letopočtu, což znamená, že minimálně do března budu stále psát rok 2013. S Novým rokem samozřejmě přišla i předsevzetí, která jsou pravděpodobně opět odsouzena k neúspěchu. Bude pravda to, co říkala někde Kateřina Cajthamlová, že dávat si novoroční předsevzetí je nesmysl, protože máme mysl ovlivněnou rozmařilým závěrem roku případně alkoholem či kocovinou po prohýřené silvestrovské noci. Mým předsevzetím je začít pečovat mnohem lépe o své tělo, aby se mu lépe dařilo a tím pádem i mně :-) Samozřejmě samo o sobě by mohlo předsevzetí skončit jako těch uplynulých několik dalších, naštěstí jsem se stal součástí hromadné sázky s finanční sankcí, takže o to větší motivaci mám. Tak si držím pěsti a jdu si dát tvaroh se salátovou okurkou...

Abych nezapomněl, taky mám předsevzetí, že budu víc psát sem na blog a že se naučím na kytaru. Hm, mám co dělat :-D

Brighton - týden před odletem

Poslední víkend před odletem na jazykový kurz do Brigtonu jsem byl na výborné vodě, kdy jsme sjížděli Berounku. No, sjížděli je silné slovo pro pádlování na rybníku, kterému někdo nakukal, že je řeka :-) No a v rámci dovádění s omladinou a moudrými rozhovory dospělých jsme s Jirkou dostali vynikající tip na vyčištění zvukovodu. Posledním hitem je prý ušní svíce...

Užiješ-li ušní svíce, 

s mazem nesetkáš se více... :)

Nadšení z Honzova nadšení jsme se rozhodli, že rozhodně chceme slyšet až za roh. Hned v pondělí jsem koupil dvě balení a doma jsme si jeden po druhém lehli, svíci, což je kornoutek papíru napuštěný voskem, zapálili a užívali si, jak komínový efekt rozpouští a vytahuje hrozivého nepřítele sluchu - maz.

Upřímně řečeno, žádné šokující výsledky jsme po aplikaci nepociťovali. Já však ve středu jistý účinek pocítil. Vstal jsem s mírnou bolestí ucha a pocitem ucpaného zvukovodu. Asi se tam něco uvolnilo, říkal jsem si, dojdu si do lékárny pro spray na pročištěný ucha. Lékárnice se na mě podívala skrz brýle a razantně mi doporučila návštěvu paní doktorky na ORL. Když jsem po deseti minutách vstoupil do ordinace se svým ucpaným uchem a jen tak mimochodem jsem se zmínil o našem experimentu s ušní svící, paní doktorka poznamenala, že je to středověká metoda nepříliš vzdálená mučení a že by toho, kdo to sem zas přitáhl, nejraději přetáhla potěhem. Já teda taky. Takže po pohledu do ucha mi diagnostikovala ušní katar, údajně jsem si popálil ucho, takže mi musela píchnout bubínek. Měl jsem ohromnou radost, zvláště z ušních antibiotikových kapek.

Odjezd se blížil a když jsem se v neděli ráno probudil, zjistil jsem, že mě šíleně bolí palec u nohy. Ale úplně bezdůvodně. Vůbec nic se mi nestalo, palec prostě zřejmě chtěl vyjádřit nesouhlas s mojí cestou do Anglie. Takže paleček dostal ibalginovou mastičku a přes krutý odpor jsem ho nacpal do boty a vyrazil směrem letiště.

Černá historka

Začíná to jako černá historka.

Jeden člověk se ráno probudil a přestože měl předchozího dne bouli, ráno ho šíleně bolela stehna. 

Co se stalo?

Jistý muž, mladý, víceméně vzdělaný a nepochybně velmi oblíbený ve společnosti (kdopak to může být? :-) ) připravoval alkoholovou bouli. Jelikož byl chvíli bez dozoru a chtěl, aby všechno bylo bezchybné a protože neměl s přípravou boule potřebné zkušenosti, do připraveného ovoce nalil celou láhev rumu. Poté dorazil vrchní kontrolor Jirka a ujistil mě (tak a mladý muž je odmaskován! :-D), že takto silné to nebude dobré, abych to trochu slil a dolil perlivou vodou a džusem. Uposlechl jsem a dvě deci odlité tekutiny vyzývavě stály na kuchyňské lince. Jelikož jsem si, vzdělanec, dovodil, že už je to stejně naředěné ovocnou šťávou, takže to tak silné nebude, poslal jsem během chvilky, kam alkohol patří :-) Bylo to sladké, bylo to dobré. Rum mě nikdy neurazí.

Poté jsem se začal nořit do příjemné nálady opojení ovocnými výtažky :-) A najednou bylo ráno. A bolely mě nohy. A netušil jsem, jak je to možné !?

Řešení:

Má srážka s rumovou dvoudeckou mě postupně přibližovala k bezvědomí. Dále to znám jen z vyprávění. Kamarádka mě vzala pod křídlo a prošla se mnou celé Černice. Navíc jsem každých pár metrů musel dělat dřepy, abych to trochu rozdýchal. Když jsme se z vycházky vrátili, zakončil jsem slavný boulodýchánek neslavným ústupem do hajan. Ráno jsem měl okno jak výkladní skříň a neustále jsem nemohl přijít na to, čím to, že mě bolí ta stehna :-)

Kdo nemáte dosti umu,

nekoupejte pysky v rumu.

Když nemáte k pití vlohy

ráno z něho bolí nohy.

Šálek mého čaje (a kdyby jen jeden)

Musím se přiznat k takové malé závislosti. Lépe řečeno k jedné z mnoha. Jsem závislý na nakupování čaje a samozřejmě na jeho popíjení. Bohužel mi jde pomaleji pití, než nakupování. Proto se v mém pracovním šuplíku mačká deset krabiček různých čajů, což by mohlo vyvolat pocit, že mám v šuplíku deset různých druhů čaje. Inu, nemám. Kdepak! Druhů mám k výběru mnohem více, protože praktikuji metodu doplňování a obohacování...

Jak to probíhá? To se vám takhle vydám Tylovou ulicí a když míjím krámek s bylinkami a čajem, napadne mě: "Mám ještě v práci dost čaje?". Samozřejmě, že ho mám dostatek, ale najednou začnu mít pocit, že je potřeba doplnit konkrétní druh, protože toho už mám málo. Oklamaný sám sebou vejdu do krámku. Vezmu si takový ten malý košíček, jako aby se neřeklo. To je chyba, protože do košíčku se toho vždy vejde víc než do rukou. Začnu (zdánlivě) bezradně očima poletovat po regálu s různými čaji. Ještě než se očima dostanu ke svému oblíbenému, kterého už mám (autosugescí) málo, ke svému překvapení objevím nové druhy čaje. Jiný výrobce, jiná příchuť, atp. Trochu mě to rozhodí, vím přece, že si jdu pro jeden konkrétní druh, který mám zrovna v oblibě a zakážu si byť jen pomyslet na to, že bych si koupil místo svého oblíbeného nějaký jiný. Ovšem vždy najdu řešení, koupím si svůj oblíbený a k tomu jen tak "na zkoušku" přihodím do košíčku i ten nový. No, už bych i odešel, sice jsem objevil ještě další nové druhy, které neznám, ale nechci to moc přehánět. Jenže: když už jsem si vzal ten košíček, tam se vejde ještě jedna krabička s čajem, mysleme logisticky! No, a protože mě v tu chvíli popadne amok, skončím u pokladny se čtyřmi krabičkami čaje. "Naštěstí" se dá platit kartou!!! Takže odcházím s novými úlovky směrem ke kanceláři.

Tam ovšem dojde k mírnému vystřízlivění. Kam já ten čaj dám? Do šuplíku už se prostě další krabičky nevejdou, protože ani zdaleka nezeje prázdnotou. Začne tedy fáze vybalování krabiček a reorganizace sáčků s čajem. Přerovnávání, optimalizace, třídění a objevování již zapomenutých exemplářů kdysi oblíbených druhů. Samozřejmě u toho dám vařit konvici s vodou (naštěstí je dvoulitrová) a připravím své čtyři hrnečky na čaj. Nejčastěji rychle vybalím nové druhy a každý přijde do jednoho hrnečku. Než se voda prožene varem, většinou ztěžka dovírám čajem napěchovanou zásuvku a očichávám a ochutnávám své nové úlovky. Během dne takto zvládnu vypít klidně dvanáct hrnečků čaje různých chutí. Vždyť jsem to říkal na začátku, že jsem závislák :-D

No a kdybyste náhodou chtěli tip na nějaký dobrý čaj, tak třeba momentálně ujíždím na černém čaji aromatizovaném mandlemi s názvem  "Mandlové pohlazení" (MYSTIFY). Výborně voní a chutná ovocný rybízový čaj ze série Tea2O (BIOGENA), kombinace bílého čaje a granátového jablka (BIOGENA), atp. Pokud byste třeba měli tip na nějaký další lahodný čaj, nechte mi tu vzkaz, rád vyzkouším.

Vůně vůní

Žijeme v době, kdy před všechny běžné radosti života přibývají písmenka e- a  i-, takže email už dnes není smalt, ale elektronické psaníčko, telefon už firma Apple změnila v IPhone a čím dál častěji se místo s nákupním košem proháníme obchodem kurzorem myši. Doba gramofonových desek je pryč dávno, a myslím, že řada mladých v životě nepotkala kazetu a CD se nedotkli, ačkoli mají přehrávače nacpané hudbou až po okraj.

Nyní se písmenko e- zabydlelo i před slůvkem kniha. Nejsem v žádném případě odpůrcem transformace hebkých nebo drsných stránek do změti jedniček a nul, ale jako knihomol musím podotknout, že pocit knihy pevně držené v rukách mi čtečka elektronických knih nenahradí. Ševelení stránek a ta originální vůně, která se skrývá mezi stránkami nové knihy, a důvěrně známá vůně knihy, která už dlouho leží v polici knihovny vždy vyhraje nad tím, že s sebou mohu mít celou svojí knihovnu a přitom se nezapotit...

Kabaret s využitím mých scének se bude hrát v Sedlčanech

Žil, byl jeden ochotnický spolek v Sedlčanech. A protože měl zřejmě nouzi o scénáře, našel si na webu pár scének jednoho mladého (ehm, ehm) autora. Ano, děti, ten autor jsme byl já :-) A protože mě prostřednictví paní Bulínové pěkně požádali o svolení a já měl radost, že někomu moje dílka můžou udělat radost, nemohl jsem říc ne. Proč taky?

No a včera mi v mailíku přistála pozvánka na KABARET, takže samozřejmě jedu, jak jinak :-) Jsem napnutý jak kšandy... Budu referovat, jak se jim to povedlo.

www.kdjs-sedlcany.cz/kulturni-kalendar/kultura_2011-11.pdf

Kabaret plakat.pdf (404,1 kB)