Oni

Horror, ve kterém "elfka" Liv Tyler odmítne (asi) nabídku sňatku. Okopačkovaný přítel s ní musí strávit noc v domě jeho dávného přítele. Hutná atmosféra odmítnutí a rozpaků je narušena ještě hutnějším terrorem neznámých útočníků, kteří se plíží kolem domu a děsí diváky i Liv. Příběh je proložen několika "lekačkami" - já se leknul vždycky dvakrát, jednou, když něco leklo z plátna a podruhé, když slečna sedící hned za mnou měla tendenci prokopnout opěradlo mé sedačky :-D A tak mezi okvětní lístky růží přibydou postupem času krvavé skvrny. Občas se objevují nelogičnosti, ale budiž, je to lekačka, ne psychologické drama. Divák očekávající něco hlubšího se snaží vymyslet důvod, proč se těm lidem na plátně děje to, co se jim děje, bohužel marně. Nakonec zjistí, že to žádný důvod nemá, není žádný smysl v tom, proč se tři maniaci (zřejmě rodina) rozhodli náhodně pobít právě tyhle dva v právě tomhle domě. Prostě vyvražďovačka bez motivace... Chcete-li se párkrát leknout, jděte na to, čekáte-li příběh s hlavou a patou, zůstaňte doma.

Koločava (DJKT v Plzni)

Muzikál s hudbou Petra Ulrycha zpracovávající příběh Nikoly Šuhaje loupežníka. Nic víc, než že se mi to líbilo, napsat nemůžu :-)

Madagaskar 2

Pokračování animáku, který jsem neviděl. Bylo to vtipné, pěkně animované. Kdyby tam nebyl lev a jeho rodina, bylo by to bez chyby :-) Váborný je král Jelimán a jeho asistent :-). Zapomenout nelze ani na tučňáky :-D Vtipná oddychovka pro každého.

Kozí příběh

Konečně jsem se dostal do kina (někde jsem tedy vytrousil Plzeňskou kartu při uplatňování slevy na lístky, tak doufám, že ji na pokladně kina mají, protože jinak mi ta sleva 20 Kč přišla opravdu levno... :-( ). Snímek vytvořený počítačovou animací výhradně u nás, v naší milé zemičce, mě zajímal... Po nepříliš nadšených reakcích na internetových diskuzích a recenzích "kritiků" jsem moc neměl chuť ho vidět, ačkoli jsem se na něj od oznámení příprav tohoto dílka moc těšil. Dopoledne jsme však viděl rozhovor s duchovním otcem Janem Tománkem, který mě trochu obměkčila a na některé redaktorovy výtky měl vysvětlující slova. Nechal jsme s evnitřně přesvědčit, že kritika je nespravedlivá a není na místě. Po shlédnutí z toho mám rozporuplné pocity. Grafika, atmosféra, hudba, dabing mě překvapily příjemně... Koza Jiřího Lábuse je skvělá, a i ostatní herci přispěli svou troškou do mlýna a výsledek je super. Vyloženě zklamaný jsem byl z (můj subjektivní názor) vysloveně trapných a rádobyvtipných momentů, které místo pobavení ve mně budily spíš odpor. Když už se asi počtvrté ve filmu někdo dloubal v nose, trochu mě to otravovalo... Některé scény tam byly vtipné, některé vtipné za každou cenu a možná by film vyzněl trošku jinak a uceleněji, kdyby tam ty druhé nebyly. Trochu jsem si kladl otázku, pro koho film vznikal - pro děti mi přijde moc drsný, pro rodiče díky "vtipům" spíš nudný a pokud na to jdou rodiče s dětmi, tak děti budou vyjeveně koukat na postavičky a rodiče se budou chvílemi červenat. A student, který způsobil smrt mistra Hanuše, odchází nepotrestán s duší ve svém vlastnictví, což jsem tak trochu nepochopil vůbec... Inu, pěkný výtvarný počin a obdivuhodná píle a snaha přivedly na plátna kin příběh složený z pověstí staré Prahy. Nic víc, nic míň.

Čachtická paní (DJKT v Plzni)

Vynikající představení plné tance a zpěvu s ponurou atmosférou sídla Alžběty Bathoryové. Sbor vypravěček a jejich taneční kreace byly skvělé.

Mumie 3

Tak se opět k životu probrala mumie! A já se ptám: Bože, proč ??? Po výborném prvním a horším druhém mě tvůrci "potěšili" třetí lahůdkou stejného názvu. Naštěstí měla Rachel Weisz dost rozumu a scénář si přečetla, načež pochopitelně odmítla pokračovat. Linka příběhu by nebyla tak špatná, ale děsivé je zpracování... Vyloženě příšerný scénář plný blábolů o ničem, rádobyvtipné scény, hlášky a situace ždímané až do trapnosti. Ach, doufám, že jsem svojí stoikorunou nepřispěl k tomu, že vznikne čtvrté pokračování...

Naštěstí v letním kině na Lochotíně byl otevřený stánek s pivem a pochutinami, takže se to dalo přežít. A to si představte, že se téměř nehrálo. Čekalo se na desátého platícího návštěvníka :-D A chápu, proč hlediště zelo prázdnotou, asi to nebylo ani tak filmem jako prostředím a cenou vstupenky.

Temný rytíř

Tohle je tedy jiná káva... Bohužel jsem neviděl Batman Begins, ale tohle mě tedy dostalo, perfektně zahrané (Heath Ledger je parádní vtipálek :-) ), perfektně natočené, má to atmosféru, spád, napětí, ani chvilku se nenudíte. Trošku mě zklamaly závěrečné jakobykonce, kdy už jsme měl pocit uměle natahovaného příběhu, ale budiž. Možná mohla vypadnout zápletka "dvě lodě - morální dilema", ale budiž... :-D Výborná zábava, vřele doporučuju.

P.S.: Možná můj pocit z nastavovaného konce vychází z faktu, že na začátku snímku jsem vycucal litr Coly, a pak jsem se už trochu modlil, aby to skončilo, protože odběhnout před koncem jsem si nechtěl, abych nepřišel o závěr... Ve své podstatě mě to prostě přikovalo do sedačky i za cenu případné katastrofy :-)

Vall-I

No, upřímně musím říct, že jsem byl nadšený z animace... Prostě geniální, na druhou stranu musím říct, že jako celek mě tento snímek neohromil. Jsem v menšině podle nadšených ohlasů na ČSFD, ale nemůžu si pomoci.

Akta X: Chci uvěřit

Byl jsem velký fanda seriálu Akta X, opravdu jsem ho miloval a dodnes ho mám rád... Po shlédnutí filmu Akta X: Chci uvěřit chci uvěřit, že v tomto duchu už se nebude pokračovat dále, protože tohle mi fakt nic neřeklo... Gillian vypadá skvěle, to je fakt, ale ten příběh, který se za tu dobu čekání zrodil, kulhá na obě nohy a sípe jak stoletá stařena. Asi jsme už někde jinde, tento celovečerák by v klasické 44 minutové verzi jednoho dílu Akt X byl nadprůměrným počinem, ale roztažen do celovečerního filmu a protkán dialogy o jejichž smyslu nemá ani smysl přemýšlet, se stává dost smutným náhrobkem kultu, kterým Akta X v devadesátých letech byla. Chris Carter údajně uvažuje o třetím filmu... Budu tiše doufat a věřit, že si to buď rozmyslí a nebo bude větší důraz klást na příběh, protože duo Mulder a Scullyová potenciál zaujmout má, jen musí mít čím... :-)

Mamma Mia!

Mamma Mia! chce se mi zvolat po shlédnutí tohoto snímku. Hurá, přijelo léto z Řecka s hity ze Švédska... Už od prvního uvedení traileru k tomuto filmu jsem se na něj těšil. Kvůli Meryl Streepové, kvůli hitům Abby, kvůli pohodě, která i z ukázky vyzařovala... Očekával jsme hodně, ale realita byla ještě lepší, bylo to barevné, vtipné, kýčovité, dějově něnáročné leporelo s prvky červené knihovny s hity kultovní kapely ABBA v novém hávu. A bylo to přesně to, co to být mělo. Nehraje si na filmový počin roku, nechce vás zatáhnout nad hlubiny filozofických úvah o smyslu bytí, chce pobavit a z reakcí lidí v mém okolí je vidět, že se to daří. Chcete nasát letní atmosféru? Pobavit se? Podupávat si a pobrukovat si? Vyražte na Mamma mia! Půjdu na to ještě jednou a koupím si DVD :-))))

Než si pro nás přijde... (Hrákula)

Tak se povedlo a po dvou letech jsme se opět dostali na promítání Hradišťského kulturního léta (HRÁKULA). Film Než si pro nás přijde byl doopravdy zážitek. Herecký koncert Morgana Freemana a Jacka Nicholsona v rolích dvou starších pánů, kteří čelí pravdě o své smrtelné nemoci a vydají se odškrtat si položky na svém "bucket listu". Místy dojemný a přitom pozitivně vyzařující snímek mi svým černým humorem trochu připomněl Babí léto a Klepání na nebeskou bránu.

Don Juan

V rámci divadelního letního festivalu jsme navštívili Moliérova Dona Juana. Příjemný zážitek a dokonce ani nepršelo...

Neil Simon: Řeči (DJKT v Plzni)

Komedie známého dramatika Neila Simona nezklamala, bylo sice trochu vidět, že šlo o druhé či třetí představení od premiéry a herci s příšítch reprízách budou vylepšovat dialogy a podobně, ale celkově to byl příjemný zážitek :-)

Koncert v Dobřanském kostele

V neděli jsme se zúčastnili koncertu našeho kamaráda Honzy Karáska u příležitosti výročí založení města Dobřany. Koncert se opět uskutečnil v kostele. Kostel se naplnil téměř do posledního místa. Jako hosta si Honza pozval Kriss Kross kvintet. Opět mě potkalo mé pověstné "štěstí" na sousedy v kostelní lavici. Dva manželé důchodového věku si přišli do třetí řady vychutnat kocert. Pán zřejmě měl pocit, že jeho paní neumí počítat, tak šeptem a vzhledem k jeho buď hluchotě nebo nevychovanosti informoval ji a celý kostel o průběhu koncertu. Inu, dočetl se, že bude zazpíváno dvanáct biblických písní. Pravděpodobně nezaznamenal, že dvakrát bylo před koncertem oznámeno, že jich bude deset a jde o chybu v programu. S počátkem první písně se ozvalo: "Začíná první!". Po skončení polohlasem, jak to nahluchlí lidé umějí prohlásil: "Končí první!". Odpočítávání pokračovalo dál a dál. Když se ozval začátek šesté písně, pán zapojil matematiku a informoval levé křídlo kostela, že začíná šestá a že tedy když jich má být dvanáct, jsme v půlce... To už elegantně oblečené postarší dámy v jeho okolí nervozně poskakovyl na lavicích a šeptem prohlašovaly, že na tohl enemají nervy. Což pán samozřejmě nemohl slyšet, protože ony šeptaly. V programu došla řada na píseň v originále od Petra Iljiče Čajkovského. Pán výjimečně mlčel, zato jeho manželka se polohloasem otočila k němu, aby ho informovala: "Zpívá rusky!" Pán zřejmě aby dostál roli vševěda, co se vyzná nejen v matematice, ale i ve světových autorech "zašeptal", že Čajkovskij byl Rus, tak jak by taky jinak měl zpívat... To už jsem viděl rudě a nebylo to kvůli původu autora skladby. Pak koncert skončil.

Ať jedí koláče! (Let them eat cakes!)

Díky přátelům jsem před časem objevil velmi originální seriál britské televize Ať jedí koláče (Let Them Eat Cakes) s Jennifer Saunders a Dawn French, předními komičkami britských ostrovů.

Před několika lety jej v pozdních nočních hodinách uvedla Česká televize a vzhledem k náplni seriálu celkem oprávněně. Jde o šest příběhů plných vtipných gagů a dialogů. Humor je to černý, brutální a hrubozrnný a to je na tom právě to skvělé.

Odehrává se na versailleském zámečku v roce 1782. Hlavním trojlístkem jsou hraběnka Colombina de Vache, její služebná Lisette – bývalá prostitutka, homosexuální Bufant, který se stará o garderobu a účesy (spíše paruky) madam. Hlavním pojítkem je řevnivost mezi hraběnčinou konkurentkou hraběnkou de Plounge.

Velkou předností je také vynikající český dabing, které mají na svědomí Jaroslava Obermaierová, Naďa Konvalinková a Stanislav Fišer.

Jen pro představu:

"Otec byl prostitut, matka mi utekla, ještě než jsem se narodila. Od malička jsem se živila koňskými koblížkami a to se s váma táhne celý život, má drahá..."

"To není nic pro ouška čisté a nevinné dívky. Jseš snad čistá a nevinná?" "No mamá, co si myslíte? Nepoznám penis, ani když si na něj sednu."

Indiana Jones čtvrtý

V pátek jsme se v Cinestaru potkali s Indiana Jonesem. Vřítil se do sálu (teda, vzhledem k Fordovu věku, spíš vběhl) a předvedl nepředveditelné. Zaujalo mě, že film je v roce 2008 natočený úplně stejným stylem jako film točený v osmdesátých letech, což považuji za největší klad pokračování příhod nezničitelného archeologa - což mi připomíná teda ale absolutně strašně pitomou část filmu, kdy Indy přežije výbuch atomové bomby zavřený v lednici ložené olovem, poté co lednice s Indym překoná vzdálenost několika desítek metrů a Indy z ní vystoupí jak z limuzíny a s ledovým klidem se podívá do atomového hřibu za humny, jsem si říkal, jestli je to pocta Indianu Jonesovi nebo parodie na něj.). Příběh s epomalu rozjíždí, zrada, konspirace, sověti, honička, zrada, dávné přátelství, nalezený nehledaný syn, znovunalezená milenka, legenda, honička, výhra, prohra, honička, průzkum města zlata, aktivace multidimenzionální brány, zasloužený trest po vědění a moci lačné sovětské děvočky, usmíření se synem, nečekaná svatba, otevřené dveře do pokračování Indiany bez Harrisona Forda. Toť příběh ve zkratce.

Postřeh z kina: Zrovna dnes ráno jsem četl v Týdnu povzdech nad úbytkem diváků v kinech. Vysvětluje se to nižší kvalitou filmů (a to DOKONCE i českých, čehož si DOKONCE někdo i všiml :-) ), odosobněním multiplexů atp. A já za sebe říkám, že do kina mám čím dál menší chuť chodit proto, že v devadesáti procentech případů kolem mě sedí někdo, kdo má zoufalou potřebu:

a) informovat polohlasem souseda o tom, kdo je kdo, kdo ho hraje, v čem hrál před tím, s kým chodí, chodil, případně jaký má skandál za sebou;

b) komentovat vtipným způsobem situace ve filmu, nejlépe polohlasem;

c) vyřizovat si telefonní hovory;

d) vzít s sebou na titulkovaný film dítě předškolního věku a celý film mu titulky předčítat;

e) atp., atp.

Tak proto mám problém jít do kina čím dál větší. A zapomněl jsme bod f) Ty filmy často opravdu stojí za starou bačkoru a člověk má emocionální prožitek pouze z toho, že zaplatil 130 Kč za lístek na pořádnou pitomost.

Perfidní divadlo - D.P.B.O.P.M.

Super divadelní zážitek jsem měl tuto sobotu, 24.5.2008, kdy jsem se usadil v hledišti P klubu Trojická v Praze. S lahvinkou vína (nebyla jen pro mě, byli jsme na ni dva), usazen u stolečku, fascinovaně jsme hleděl na 2.premiéru divadelní komedie divadelní hry Raye Cooneyho Do půlnoci Barbara, od půlnoci Mary (odtud zkratka v nadpisu) v provedení Perfidního divadla. Musím říct, že takto jsem se ž dlouho nepobavil, atmosféra byla vynikající, jeden gag střídal druhý a smích nebral konce. Osud jednoho taxikáře, který se oženil se dvěma ženami a s oběma žil současně díky dokonalému harmonogramu (do chvíle, kdy mu do rozvrhu vpochoduje starší dáma s kabelkou), je svižným a dokonale pointovaným dílkem. Pokud se opravdu chcete pobavit a nevadí Vám poněkud netradiční obsazení dámských rolí pány, rozhodně neváhejte a běžte :-)

Hlasoplet v Dialogu

Kdysi dávno, před pár lety, jsme byli na jazzovém večeru zpěvačky Vlaďky Bauerové. Jako hosta si tenkrát přivedla pětici mladých mužů, kteří si říkali Hlasoplet. A od té doby si je pamatuji. Naskytla se příležitost a včera (15.5.2008) jsme se dostali do první řady na jejich koncert. Spokojenost maximální. Skvělá uvolněná atmosféra, lehké vtipkování na pódiu, příjemná pohoda v hledišti. A snad se dokonce i toho CD dočkáme, jak slíbil zakladatel kvinteto-sextetu (se zpěvem občas vypomáhá další zpěvák, protože jeden z členů pracovně migroval až do "Národ sobě zlaté kapličky" v Praze a nestíhá na sto procent) :-)

Geniálním závěrem byla Včelka Mája.

www.hlasoplet.cz

Lope de Vega: Zahradníkův pes (DJKT v Plzni)

Komedie o lásce a žárlivosti velmi plodného autora v provedení činoherního souboru DJKT v Plzni jsme včera shlédl místo plánovaného představení Čachtická paní. Zahradníkův pes mě překvapil příjemně hlavně tím, že z něj nečišelo staroba a zkostnatělost. Překlad Emanuela Frynty zněl velmi elegantně a herecké výkony již tradičně výborné Andrey Černé, které zdatně sekundovali i ostatní herci dodal hře šmrnc (dějově, ani zápletkou to zas tak ohromující nebylo :-) ). Příjemné oživení bylo i použití některých velmi známých italských hitů v předělech mezi jednotlivými obrazy.

Gordon, R.; Williams, B. - Ztracený svět v podzemí

Koupil jsem, začetl se, a ke své lítosti, narozdíl od nadšených citátů na zadní straně obalu knihy, jsem tomu tak nějak nepropadl. Samozřejmě jsem už asi mimo věkovou hranici, kterou by kniha měla oslovit, takže problém bude možná na přijímači. Takže pro dítka to bude asi žůžo dobrodrůžo...

Tak o čem to je... Malý Will pomáhá svému otci při amatérských archeologických průzkumech. Kopou, kde se dá, a Willův otec dostane náhodou do ruky na tajemnou svítící kouli. Poté si začne všímat zvláštních lidí kolem. Najednou zmizí neznámo kam. Will nechápe, kam zmizel a nevěří, že od nich otec utekl. Spolu s kamarádem Chesterem se vydají po stopách otcových průzkumů. Objeví společně tajemnou chodbu pod městem a jsou zataženi do tajemného světa v podzemí. Will zjišťuje, že není běžným klukem, že pochází z podzemí, objeví zde dokonce svoji pravou rodinu. Přesto chce najít svého "otce", který zmizel. V podzemí zjistí, že jeho otez byl vykázán do tajemných Hlubin a stejný osud má potkat i jeho kamaráda Chestera. Příběh má otevřený konec, zřejmě se brzy můžeme těšit na další pokračování :-)

Derniéra Elixíru života

V neděli 4.května 2008 jem měl možnost shlédnout poslední uvedení muzikálu Elixír života v divadle Ta Fanastika. Samotný muzikál jsem již jednou viděl a byl jsem opět spokojený :-) Snad proto jsem neváhal zopakovat si tento zážitek znovu. Opět jsem byl nadšený z pěveckých, tanečních, a vipných výstupů všech zúčastněných. Lukáš Kumpricht opět exceloval v roli Boha, Lucie Bílá v rolí EditoHeleny, pan Marek v roli anděla, prostě perfektní výkony na chytlavou hudbu Ondřeje Soukupa s extratexty Gábiny Osvaldové. Závěrečné standing ovation snad důstojně poděkovalo za výkony všech. Sama Lucie Bílá náspozvala na nový muzikálový kus Němcová!, který hudebně zpracoval její manžel Václav Bárta ml.

Více zde: http://www.josefberka.cz/news/derniera-elixiru-zivota/

8 žen v Ta Fantastice

V neděli 20.4.2008 se divadelní maraton tohoto měsíce zakončil (teda myslím) činohrou Osm žen dramatika Roberta Thomase v divadle Ta Fantastika. Na motivy této hry před několika lety natočil Francois Ozon vynikající biják stejného názvu. Opět jsem se poněkud obával srovnání s tímto dokonalým filmovým zpracováním a opět jsem byl velmi příjemně překvapen provedením souboru složeného z osmi hereček, mimo jiné Janou Krausovou, Lenkou Vlasákovou, Evou Salzmannovou a dalšími. Stylizace v bílé (snad to není na počest jedné ze spolumajitelek divadla) dodává příběhu snový ráz, zajímavá je i hudební stránka. Občas se v příběhu vyskytnou zvláštní výjevy, které vyvolávají znepokojení. Herecky mě nejvíc zaujala Jana Krausová.

Mírnou výtku bych snad měl jen k závěru představení, kdy na podium podruhé vtrhne "jakobynespokojenýdivák", což v oné chvíli je zcela beze smyslu a bez vtipu.

Navíc bych si trošku posteskl nad sedačkami, které jsou notně opotřebované a namačkané k sobě tak blízko, že normálně vysoký člověk má problém se posadit tak, aby mohl mít kolena u sebe. Za čtrnáct dní vyrážíme na Elixír života (již podruhé), tak jsem zvědav... ;-)

Producenti v Karlíně

17.dubna jsem měl možnost shlédnout muzikál Producenti Mela Brookse v rpovedení Karlínského divadla. Miluju filmové zpracování, takže jsem očekával, že divadelní provedení mě trochu zklame. Musím říct, že se tak nestalo. Snad díky věrohodnému ztvárnění Maxe Bialystocka vynikajícím Martinem Sobotkou, který spolu s Alešem Hámou dokázal vdechnout představení ono charisma, které k muzikálu o producentech patří. Trošku zklamání přinesla alternace Ully, ne snad z pěveckých či tanečních výkonů, prostě jen tím, že chybělo ono švédské charisma :-) Provedení je jedna velká show a snese srovnání s filmem.

Malou výhradu bych měl k českým textům písní, které místy tahaly za uši. Navíc bych možná ubral vulgarismů, které zde působí občas samoúčelně až rušivě. Jinak bez výhrad. Můžu doporučit.

Oficiální stránky představení
Info o muzikálu na Wikipedii

CHICAGO v Plzni

Vyrazil jsem do divadla s trochou nedůvěry, přeci jen CHICAGO ve filmovém zpracování mi přišlo vynikající a jen stěží jsem si dokázal představit provedení tohoto kousku v Plzeňském divadle. Moje nejistota ještě narostla, když jsem zjistil, že v roli Roxie Hartové uvidíme Michaelu Badinkovou, herečku, kterou mám momentálně zařazenou jako "správňáckou" :-) učitelku v seriálu Ulice. Musím říct, že již v prvních chvílích jsem byl příjemně překvapen jednoduše řečeno vším. Choreografie, orchestr, herci, prostě všichni dělali maximum. Představitelka Velmy, Zuzana Krištofová, mě uzemnila výborným zpěvem spojeným s dkoknalým tancem (speciálně část, kdy Velma ukazuje Roxie číslo, v kterém vystupovala se setrou, mne fascinovala). Vězeňské tango, tisková konference, soudní přelíčení, to pro mne byly nej okamžiky celého představení. Ani české texty netahaly tolik za uši - možná je to dáno tím, že jsem je tolik nevnímal a nechal odpoutat pozornost od textů k choreografii.

Na konci představení jsem si vzpomněl na podobný pocit z muzikálu Pokrevní bratři (v provedení DJKT v Plzni), které jsem viděl pro jistotu třikrát. Velmi příjemně strávený čas.

http://www.djkt-plzen.cz/

Vavřincová, F. - Taková normální rodinka se vrací!

Ano! Je to tak... Hned dvakrát. Vrací se na plátna filmová a na knižní pulty. A ačkoli právě v tuto dobu, každý z těch návratů je jiný. Filmové zpracování osudů rodiny Hanákových jsem zatím neviděl a po nepříliš nadšených kritikách si ho spíš nechám ujít, abych nepřišel o kouzlo, kterým na mne stále působí seriálové zpracování Rodinky. Druhý návrat, ten knižní, jehož autorkou je Fan Vavřincová, pod názvem Taková normální rodinka se vrací!, je milý a přesto, že se odehrává o celá desetiletí později, stál ev sobě má ono kouzlo. Na můj vkus (či spíš čtenářskou hamižnost) nepříliš tlustý svazek ukrývá nové příběhy hrdinů Rodiny Hanákových. Zvláštností je, že z knihy zmizely postavy, jejichž herečtí představitelé zemřeli. Naopak přibyly nové, pokračovatelé rodu. A není v tom cítit smutek a sentiment. Při četbě jsem před očima viděl dámy Štěpánkovou, Kolářovou, Bohdalovou a samozřejmě pana Hanzlíka, jak přirozeně zestárli ve svých postavách a opět jsou v plné síle zpět. Kniha je čtivě a lehce psána a nezklamala mne. Doufám (i když, nevím, jestli o to mám stát), že se Česká televize (nebo nějaká jiná) pochlapí, osloví herce a natočí oddechovou televizní zábavu, která do našich domovů opět dýchne tou rodinnou pospolitostí.

7 je šťastné číslo

O sedmičce se traduje, že je šťastným číslem. Dokonce bych to potvrdil, protože jsem se narodil sedmého. A sedmým svazkem se završila série o Harry Potterovi. A samozřejmě že šťastně. Bylo to zajímavé, bylo to dlouhé, bylo to komplikované a bylo toho dost :-) Jen mi nedá spát jedna věc, proč musela autorka přilípnout těch pár posledních stránek ze šťastné budoucnosti, čímž, alespoň pro mě, zkazila celý dojem z celku.

Musím říct, že jsem rád, že mi celá série prošla rukama.