Muzikál The Addams Family (Hudební divadlo Karlín, Praha)

Jak se Lucie Bílá zmínila v jednom rozhovoru, několik let trvající jednání o uvedení muzikálu Sestra v akci na prknech Karlínského divadla způsobilo, že bylo potřeba se porozhlédnout po jiném lákavém muzikálu. Volba tedy padla na muzikál The Addams Family, který měl na Broadwayi premiéru v dubnu 2010.

Addamsovu rodinu stvořil pan Charles Addams někdy v roce 1938 jako komiksové hrdiny. Příběhy rodiny ghúlů se rozrostly přibližně na 150 krátkých komiksových příběhů a byly průběžně adaptovány ostatními médii.

zdroj: http://theinvisibleagent.wordpress.com/2010/02/15/cartoons-by-charles-addams/

Jistě každý zná Addamsovu rodinu, ať již z černobílého seriálu z let 1964-66 nebo z u nás známějších filmových adaptací Addamsova rodina (1991) a Addamsova rodina II (1993). Charismatický Gomez, démonická Morticia, dobrácký strýček Fester, morbidní teenageři Pugsley a Wednesday, hrozivý sluha Lurch, ti všichni žijí ve velkém domě a tvoří komický protipól k typickým idylickým rodinám.

Zdroj: www.hdk.cz

Muzikálový příběh mají na svědomí Marshall Brickman and Rick Elice, hudbu zkomponoval a texty písní napsal Andrew Lippa. Do češtiny tento kus přeložil ostřílený Adam Novák a režie se ujal Antonín Procházka.

Hlavním lákadlem pro diváky je Lucie Bílá, která vzhledem k svému typu nemohla ztvárnit nikoho jiného než Morticii Addamsovou.

1.11.2014 jsem měl možnost navštívit jedno z prvních představení české verze.

Trochu mne zklamalo, když jsem zjistil, že místo Lucie Bílé uvidíme Danielu Šinkorovou. Jako Morticii jsem si ji nedokázal představit a protože ji znám prakticky jen jako herečku z Ordinace v růžové zahradě a osobu o níž se občas píše v bulvárním tisku, měl jsem jisté pochyby.

Obsazení ze dne 1.11.2014

Poprvé jsme seděli v lóži a mohli si užít welcome drink, což člověka pozitivně naladí již před prvním tónem :-) Díky tomu, že se mnou v lóži byl kamarád háklivý na dietní chyby a řidič, měl jsem dokonce tři welcome drinky, takže jsem byl naladěný ještě pozitivněji. Předehra samozřejmě obsahovala notoricky známý hudební motiv. Po otevření opony jsme se hned seznámili se všemi členy rodiny. Kostýmy i scéna byly prostě perfektní. Hned úvodní číslo bylo velmi pěkně odzpívané a odtančené. Musím se přiznat, že kdybych nevěděl, že Moticii nehraje Lucie Bílá, zřejmě bych to hned tak neodhalil (samozřejmě do chvíle, než by došlo na zpěv). Velmi mě bavil Václav Kopta jako strýček Fester. Jaromír Dulava jako Goméz mě také velmi příjemně překvapil.

Hlavní dějová linka sleduje Středu (česká verze jména Wednesday, morbidní dcery Addamsových), která se zamiluje a rozhodne se pozvat svého milého  i s jeho rodiči na večeři do domu Addamsových. Středa by si velmi přála, aby vše proběhlo bez komplikací a svěří se s obavami Gomézovi. Prozradí mu i velké tajemství, které chce před Morticií prozatím zachovat. Víc prozrazovat nebudu, jděte se podívat sami. Muzikál obsahuje řadu velmi vtipných scén, příjemným zážitkem je Iva Pazderková.Velmi zajímavý pěvecký výkon předvedl i představitel Pugsleyho Josef Fečo.

Abych se ještě vrátil k Daniele Šinkorové. Rozhodně jsem nebyl zklamán. Mám pocit, že se naučila způsob přednesu Lucie Bílé a velmi dovedně ho napodobuje. Herecky jsou obě Morticie jistě rovnocenné. Rozdíl je samozřejmě znát v hudebních číslech, Lucie je Lucie a její charakteristický hlas a způsob zpěvu napodobit nelze a nebylo by to ani žádoucí.   Budu tedy jen doufat, že se dočkáme podobně jako u Carmen záznamu představení, případně hudebního CD, kde bych případně Lucii mohl vidět a slyšet.

Příběh samotný příliš objevný není, ale samo zpracování, humor a některé gagy prostě oku, uchu i bránici dělají dobře.


Pokud byste si chtěli písně z anglické verze poslechnout na vlastní uši, máte možnost na  Groovesharku.

Na youtube lze dohledat i ne příliš kvalitní a pirátský záznam představení muzikálu v původním obsazení  - v roli Goméze bezvadný Nathan Lane. To už nechám na vás :-)

Takže hurá do Hudebního divadla v Karlíně a nechte se pobavit!



Staňte se členy neoficiální facebookové skupiny Lucie Bílé, kde se můžete dozvědět zajímavosti o Lucce,  případně o ní sami něco zajímavého uveřejnit.

P.S.: Ještě bych se vrátil k oné Sestře v akci, která by se mohla případně v Karlíně zrealizovat. Jak Lucie Bílá zmínila, po letech vyjednávání se podařilo docílit toho, že sestra Deloris by nemusela být černoška. Tak teď ještě aby se podařilo vyjednat, že může být Bílá :-D

Rozporuplné pocity z Nového plzeňského divadla. :-|

via Instagram http://ift.tt/1wqkxgb

Tak co je nového v Novém divadle?

Líbí se mi ten design, je to pěkný, vzdušný, příjemný prostor. Prostě je to nové  Ale má to pár ale. Minimálně mi přijde, že na spoluobčany starších ročníků se moc nemyslelo. Viděl jsem včera, jak spousta těch důchodců, co byli zvyklí chodit na předplatné do komorního, které bylo velmi bezbariérové, trpí už po schodech nahoru do foyer. Cestou nově příchozí zjistí, že toalety jsou v mezipatře, takže je o přestávce čeká další cesta po schodech dolů. Ano, je tam výtah, ale jelikož hned jak padne opona po první části představení se vyhrne (silné slovo, vysvětlím později) dav a utvoří frontu na občerstvení a hned vedle občerstvení je samozřejmě ten výtah. Takže výtah využijí vážně jen ti nejzoufalejší, co schody prostě nedají. Schodiště navíc je z nějakého hlazeného betonu, hrany jsou ostré, kovové. Bezpečné mi to moc nepřijde, v lakovkách to mírně klouže za sucha, nevím, jak to bude vypadat s prvními podzimními dešti, případně při sněhové nadílce. Ve foyer je navíc dost málo míst k sezení, ano, jsou tam takové pěkné kostky, které vyzývají k posezení, ale vzhledem k tomu jak jsou nízké, si opět starší ročníky sednou, ale už se pravděpodobně nezvednou. A hlediště, to je samostatná kapitola. Schody jsou opět hlazené, betonové, bez ochranných lišt rohů. Bylo tragikomické, jak se všichni hrnuli k zábradlí, protože se po těch schodech celkem špatně chodí. Stálá abonentka vyššího věku o francouzských holích se dobelhala do první řady z posledních sil, o přestávce se ani nepokoušela o cestu do foyer a rovnou si s sebou donesla lahev vody se skleničkou do hlediště. Znatelně chybí boční východy, které byly v komorním divadle. O přestávkách a na konci představení se tvoří obrovské chumly lidí po straně hlediště. Pochválit musím hlediště, které díky svému sklonu umožní dobře vidět na jeviště i divákům ze zadních řad. Naopak diváci z prvních řad jsou možná trošku zklamáni, přehlédnout celé jeviště je trochu náročnější  Krásná je i předopona, při divadelním představení trochu ruší rozsvícené LCD panely, přes něž se přenáší obraz dirigenta při představeních s živým orchestrem. Takže divadlo se mi líbí, ale připadá mi, že ubyde seniorských předplatitelů, jak jsme zaslechl cestou z představení. Ale možná jde jen o zvyk... Takže určitě se vyražte podívat Takže rozporuplné pocity...

Dočteno: Detektivní hry

Detektivní hry by Agatha Christie

My rating: 5 of 5 stars







View all my reviews

Pygmalion (DJKT v Plzni) - 7.11.2012

Většina jistě zná klasický příběh G.B. Shawa o profesoru fonetiky, který se vsadí se svým kolegou, že dokáže za šest měsíců z obyčejné pouliční květinářky, která mluví jak dlaždič, vychovat dámu s vystupováním a představit ji na významném plese aniž by někoho odhalil její prostý původ.

Podle divadelní hry vzniklo několik filmových adaptací. Nejznámější je však bezpochyby muzikálová verze z roku 1964 uvedená pod názvem My Fair Lady. V roli Lízy Doolittleové zazářila Audrey Hepburn (zpěv zajistila americká sopranistka Marni Nixon).

V Plzni se činoherní soubor pustil do zpracování tohoto klasického díla s vervou a nadšením. V titulní roli se objevila nová posila plzeňské scény Markéta Frösslová. Jako obvykle se své role vynikajícím způsobem zhostil Martin Stránský. Představení bylo svižné, vtipné a zajímavé. Kdysi jsem měl možnost vidět nastudování Stavovského divadla a nemohu říct, že by to naše plzeňské nějak pokulhávalo. Naopak jsem byl příjemně překvapen výkony pana Muchy a paní Švábové.

Podtrženo a sečteno: Ačkoli jde o klasiku, rozhodně nejde o nudnou klasiku.

Více informací na stránkách DJKT v Plzni.

Porcie Coughlanová (komorní scéna DJKT v Plzni)

Je velmi těžké nějak popsat příběh, který se ve dvou hodinách odehrává na jevišti před poloprázdným hledištěm. Můžeme sledovat příběh ženy, která slaví třicáté narozeniny. Chová se nepochopitelně šíleně, pije, nestará se o své děti, nenávidí svého bohatého manžela, nenávidí svoji matku i otce, je ponořena sama do sebe a něčím se trápí. Postupně zjišťujeme, že je jednou z dvojčat. Její bratr před patnácti lety utonul v místní řece a ona se s tím stále nemůže vyrovnat. Chodívá k řece, kde utonul a dlouze tam rozjímá. Její okolí její posedlost nechápe a snaží se jí korigovat. Postupně se začínáme dozvídat, že Gabriel neutonul náhodou, že dvojčata byla plodem incestního vztahu rodičů, nakonec i že sama dvojčata mezi sebou udržovala sexuální vztah. Navíc se odkrývají zvláštní a pokřivené vztahy mezi ostatními postavami. Celý děj spěje k celkem předvidatelnému konci již na konci prvního dějství. Po přestávce přichází druhá část, kde se zodpoví poslední otázky.

Porcie Coughlanová je hra, která zasáhne svou syrovostí a tématem. Navíc v provedení komorní scény DJKT získává poetický ráz, skvěle je zde ztvárněno ovlivňování Porcie zpěvem svého utonulého bratra. Za obrovskou pochvalu stojí výborná herecká práce Andrey Černé v titulní roli. Andrea na jevišti opravdu záři. Navíc se režisérovi podařilo herecky vybičovat i její kolegy. To vše v kombinaci s výborn ěnavrženou scénou, kostýmy a hudební složkou dalo dohromady představení, které i po skončení ve vás zanechá drobný neklid a zvláštní pocit.

Líto je mi pouze herců, kteří hrají pro poloprázdný sál. Bohužel si představení navzdory své kvalitě nedokázalo zřejmě najít cestu za plzeňským divákem. Zřejmě je to tím, že není příliš zvyklý, aby se mu "jeho" komorní divadlo nepodbízelo líbivými muzikály, operetkami, veselohrami a tradičními komediemi Antonína Procházky. Doufám, že bude takových představení přibývat a ty "usedlé předplacenkové" diváky nahradí diváci otevření.

Zdroj obrázků: topzine.cz, i-divadlo.cz

Robin Hood v divadle Kalich

Pod vánoční stromeček jsme svým blízkým nadělili kulturní zážitek v podobě lístků na muzikál Robin Hood. Nedávali jsme zajíce v pytli, představení jsme viděli již dříve.
Musím přiznat, že nebýt toho, že v muzikálu vystupuje náš kamarád, asi bychom se neodhodlali na muzikál jít tak rychle po premiéře. Vzhledem k tomu, že hudbu složil Ondřej Soukup a o texty se postarala Gabriela Osvaldová, stejně bychom na něj časem asi vyrazili.
Díky tomu jsme viděli v roli zbojníka Robina jak Noida, tak Jana Kříže. V představení ovšem září všichni a byl vidět kvalitativní posun od představení v počátcích a nyní. Účinkující jsou si jistější, víc si na scéně vyhrají. S pěveckými výkony jsem byl naprosto spokojen, všichni jsou vynikající a s ohledem na fyzické výkony některých dokonce neuvěřitelně vynikající.
Pokud bych měl měl někomu v současné době doporučit muzikál, byl by to právě Robin Hood.

Kabaret s využitím mých scének se bude hrát v Sedlčanech

Žil, byl jeden ochotnický spolek v Sedlčanech. A protože měl zřejmě nouzi o scénáře, našel si na webu pár scének jednoho mladého (ehm, ehm) autora. Ano, děti, ten autor jsme byl já :-) A protože mě prostřednictví paní Bulínové pěkně požádali o svolení a já měl radost, že někomu moje dílka můžou udělat radost, nemohl jsem říc ne. Proč taky? No a včera mi v mailíku přistála pozvánka na KABARET, takže samozřejmě jedu, jak jinak :-) Jsem napnutý jak kšandy... Budu referovat, jak se jim to povedlo.

Více zde: www.kdjs-sedlcany.cz/kulturni-kalendar/kultura_2011-11.pdf

Kabaret s využitím mých scének se bude hrát v Sedlčanech

Žil, byl jeden ochotnický spolek v Sedlčanech. A protože měl zřejmě nouzi o scénáře, našel si na webu pár scének jednoho mladého (ehm, ehm) autora. Ano, děti, ten autor jsme byl já :-) A protože mě prostřednictví paní Bulínové pěkně požádali o svolení a já měl radost, že někomu moje dílka můžou udělat radost, nemohl jsem říc ne. Proč taky?

No a včera mi v mailíku přistála pozvánka na KABARET, takže samozřejmě jedu, jak jinak :-) Jsem napnutý jak kšandy... Budu referovat, jak se jim to povedlo.

www.kdjs-sedlcany.cz/kulturni-kalendar/kultura_2011-11.pdf

Kabaret plakat.pdf (404,1 kB)

Řek Zorba (DJKT v Plzni)

Středa byla po libereckém operním úterku opět vyhražena kultuře. Poté co jsme s těžkým srdcem museli odmítnou pozvánku na operu Salome, která byla uváděna ve středu ve velkém divadle. Vzhledem k vysoké koncentraci vysokých tónů v předchozím dni s Juliem Caesarem byl lepší volbou muzikál Řek Zorba v nastudování muzikálového souboru. Neznal jsem ani knižní předlohu a neviděl jsem ani filmovou verzi s Anthony Quinnem. Vysokou laťku na začátku nasadila Leona Černá, která mne velmi překvapila svým zpěvem a nebál bych se ji označit za hvězdu večera. Leonu si pamatuju, postoupila do první dvacítky v soutěži Česko hledá superstar, a když jsem slyšel, jak zpívá, je mi líto, že nebyla ve finále. Ani ostatní účinkující nezklamali.

Příběh je prostý: Niko cestuje do řecké vesnice, aby zprovoznil starý důl. Přidá se k němu Zorba, starý lišák, který mu slíbí pomoc. Po příjezdu do vesnice se seznamují s obyvateli. Ve vesnici bydlí mladá vdova, kterou celá vesnice nenávidí, ženy na ni žárlí a muži jsou rozzlobeni jejím odmítáním. Do vdovy je bláznivě zamilován mladík Pavli, ona však jeho lásku neopětuje. Niko a Zorba se ubytují u staré šansonierky Hortensie. Zorba ji svádí a přesvědčí ji, že ji miluje. Ona se upne k naději, že si ji Zorba vezme, což on nemíní udělat. Niko se mezitím zastane vdovy před vesničany. Zorba odjíždí mimo vesnici nakoupit zařízení do dolu a utratí veškeré Nikovy peníze za lehké dívky. Niko mezitím stráví noc s mlaodu vdovou. Naneštěstí je vidí Pavli a spáchá sebevraždu z nešťastné lásky. Zorba se vrací, aby nalezl nemocnou Hortensii, která očekává svatbu. Nechce ji zklamat a zasnoubí se s ní. Pavliho otec pomstí smrt svého syna vraždou vdovy. Niko je zdrcen. Průzkumem dolu vyjde najevo, že není možné z něj opět těžit. Zorba dostává zprávu, že Hortensie umírá. Vesničané jsou u její postele a zatímco ona ještě žije, rozebírají si její majetek. Když spatří Zorbu, je šťastná. Nato umírá. Niko a Zorba opouštějí vesnici a jdou každý svou cestou.

Silný, hudebně povedený příběh. Byl to příjemně strávený večer.

Julius Caesar (Divadlo F.X.Šaldy, Liberec)

První návštěva v libereckém divadle F.X.Šaldy. Opera Julius Caesar. Šestá řada na kraji. Jednoduchá scéna. Studenti operního zpěvu. Tvrdé sedačky. Useknutá hlava. Vdova trpí. Trpí i její syn Sixtos. Touha po pomstě. Pořád trpí. Předstíraná láska se mění v pravou. Zrada. Přestávka po prvním dějství. Káva ve foyeur (bože, jak se to píše?). Druhá část opery. Vdova a syn pořád trpí. Já trpím sedačkou. Všichni pořád zpívají o smrti o lásce a smrti. Smrt. Smrt. Štastné shledání. Přípitek. Opona. Děkovačka. Konec. Cesta do Plzně.

Rabování - Studio Rubín

Již podruhé jsme vyrazili na večer originálních hudebních výstupů do Rubínu na malostranském náměstí. Průvodním slovem opět dobře pobavila Ester Kočičková. Na podiu se vystřídali umělci více i méně známí… Lela Geislerová (jedna ze sester Geislerových), Petra Nesvačilová (vyhrála anketu o nejfalešnější zpěv – prohrála s Lelou, ale myslím, že jen o prsa), Lubomír Nohavica (co má knír a hraje na klavír), Tereza Černochová (zapěla velmi profesionálně), Marta Marinová (alias Marta Přístav, která lákala muže k zakotvení), Jakubova židle (Jakub Prachař a spol.), Anna Polívková (s elegantním přednesem), Mario Boa (boa nechal doma), dorazil i Jiří Macháček (odvážně improvizující jako vždy), Vojta Dyk (kdo umí, ten umí, hurá! :-D ), Jan Maxián (klavírní mág, nadaboval Frodo Pytlíka), a další uskupení (brněnská herečka Eva s hlasovým smyčkátorem a dámské smyčcové duo) , u kterých jsem bohužel nezachytil jména. Byl to velmi pohodový večer a nebýt toho, že tam bylo kuřáků, že by vzduch dal krájet, byl bez chybičky.

Koločava (DJKT v Plzni)

Muzikál s hudbou Petra Ulrycha zpracovávající příběh Nikoly Šuhaje loupežníka. Nic víc, než že se mi to líbilo, napsat nemůžu :-)

Čachtická paní (DJKT v Plzni)

Vynikající představení plné tance a zpěvu s ponurou atmosférou sídla Alžběty Bathoryové. Sbor vypravěček a jejich taneční kreace byly skvělé.

Don Juan

V rámci divadelního letního festivalu jsme navštívili Moliérova Dona Juana. Příjemný zážitek a dokonce ani nepršelo...

Neil Simon: Řeči (DJKT v Plzni)

Komedie známého dramatika Neila Simona nezklamala, bylo sice trochu vidět, že šlo o druhé či třetí představení od premiéry a herci s příšítch reprízách budou vylepšovat dialogy a podobně, ale celkově to byl příjemný zážitek :-)

Perfidní divadlo - D.P.B.O.P.M.

Super divadelní zážitek jsem měl tuto sobotu, 24.5.2008, kdy jsem se usadil v hledišti P klubu Trojická v Praze. S lahvinkou vína (nebyla jen pro mě, byli jsme na ni dva), usazen u stolečku, fascinovaně jsme hleděl na 2.premiéru divadelní komedie divadelní hry Raye Cooneyho Do půlnoci Barbara, od půlnoci Mary (odtud zkratka v nadpisu) v provedení Perfidního divadla. Musím říct, že takto jsem se ž dlouho nepobavil, atmosféra byla vynikající, jeden gag střídal druhý a smích nebral konce. Osud jednoho taxikáře, který se oženil se dvěma ženami a s oběma žil současně díky dokonalému harmonogramu (do chvíle, kdy mu do rozvrhu vpochoduje starší dáma s kabelkou), je svižným a dokonale pointovaným dílkem. Pokud se opravdu chcete pobavit a nevadí Vám poněkud netradiční obsazení dámských rolí pány, rozhodně neváhejte a běžte :-)

Lope de Vega: Zahradníkův pes (DJKT v Plzni)

Komedie o lásce a žárlivosti velmi plodného autora v provedení činoherního souboru DJKT v Plzni jsme včera shlédl místo plánovaného představení Čachtická paní. Zahradníkův pes mě překvapil příjemně hlavně tím, že z něj nečišelo staroba a zkostnatělost. Překlad Emanuela Frynty zněl velmi elegantně a herecké výkony již tradičně výborné Andrey Černé, které zdatně sekundovali i ostatní herci dodal hře šmrnc (dějově, ani zápletkou to zas tak ohromující nebylo :-) ). Příjemné oživení bylo i použití některých velmi známých italských hitů v předělech mezi jednotlivými obrazy.

Derniéra Elixíru života

V neděli 4.května 2008 jem měl možnost shlédnout poslední uvedení muzikálu Elixír života v divadle Ta Fanastika. Samotný muzikál jsem již jednou viděl a byl jsem opět spokojený :-) Snad proto jsem neváhal zopakovat si tento zážitek znovu. Opět jsem byl nadšený z pěveckých, tanečních, a vipných výstupů všech zúčastněných. Lukáš Kumpricht opět exceloval v roli Boha, Lucie Bílá v rolí EditoHeleny, pan Marek v roli anděla, prostě perfektní výkony na chytlavou hudbu Ondřeje Soukupa s extratexty Gábiny Osvaldové. Závěrečné standing ovation snad důstojně poděkovalo za výkony všech. Sama Lucie Bílá náspozvala na nový muzikálový kus Němcová!, který hudebně zpracoval její manžel Václav Bárta ml.

Více zde: http://www.josefberka.cz/news/derniera-elixiru-zivota/

8 žen v Ta Fantastice

V neděli 20.4.2008 se divadelní maraton tohoto měsíce zakončil (teda myslím) činohrou Osm žen dramatika Roberta Thomase v divadle Ta Fantastika. Na motivy této hry před několika lety natočil Francois Ozon vynikající biják stejného názvu. Opět jsem se poněkud obával srovnání s tímto dokonalým filmovým zpracováním a opět jsem byl velmi příjemně překvapen provedením souboru složeného z osmi hereček, mimo jiné Janou Krausovou, Lenkou Vlasákovou, Evou Salzmannovou a dalšími. Stylizace v bílé (snad to není na počest jedné ze spolumajitelek divadla) dodává příběhu snový ráz, zajímavá je i hudební stránka. Občas se v příběhu vyskytnou zvláštní výjevy, které vyvolávají znepokojení. Herecky mě nejvíc zaujala Jana Krausová.

Mírnou výtku bych snad měl jen k závěru představení, kdy na podium podruhé vtrhne "jakobynespokojenýdivák", což v oné chvíli je zcela beze smyslu a bez vtipu.

Navíc bych si trošku posteskl nad sedačkami, které jsou notně opotřebované a namačkané k sobě tak blízko, že normálně vysoký člověk má problém se posadit tak, aby mohl mít kolena u sebe. Za čtrnáct dní vyrážíme na Elixír života (již podruhé), tak jsem zvědav... ;-)

Producenti v Karlíně

17.dubna jsem měl možnost shlédnout muzikál Producenti Mela Brookse v rpovedení Karlínského divadla. Miluju filmové zpracování, takže jsem očekával, že divadelní provedení mě trochu zklame. Musím říct, že se tak nestalo. Snad díky věrohodnému ztvárnění Maxe Bialystocka vynikajícím Martinem Sobotkou, který spolu s Alešem Hámou dokázal vdechnout představení ono charisma, které k muzikálu o producentech patří. Trošku zklamání přinesla alternace Ully, ne snad z pěveckých či tanečních výkonů, prostě jen tím, že chybělo ono švédské charisma :-) Provedení je jedna velká show a snese srovnání s filmem.

Malou výhradu bych měl k českým textům písní, které místy tahaly za uši. Navíc bych možná ubral vulgarismů, které zde působí občas samoúčelně až rušivě. Jinak bez výhrad. Můžu doporučit.

Oficiální stránky představení
Info o muzikálu na Wikipedii