Indiana Jones čtvrtý

V pátek jsme se v Cinestaru potkali s Indiana Jonesem. Vřítil se do sálu (teda, vzhledem k Fordovu věku, spíš vběhl) a předvedl nepředveditelné. Zaujalo mě, že film je v roce 2008 natočený úplně stejným stylem jako film točený v osmdesátých letech, což považuji za největší klad pokračování příhod nezničitelného archeologa - což mi připomíná teda ale absolutně strašně pitomou část filmu, kdy Indy přežije výbuch atomové bomby zavřený v lednici ložené olovem, poté co lednice s Indym překoná vzdálenost několika desítek metrů a Indy z ní vystoupí jak z limuzíny a s ledovým klidem se podívá do atomového hřibu za humny, jsem si říkal, jestli je to pocta Indianu Jonesovi nebo parodie na něj.). Příběh s epomalu rozjíždí, zrada, konspirace, sověti, honička, zrada, dávné přátelství, nalezený nehledaný syn, znovunalezená milenka, legenda, honička, výhra, prohra, honička, průzkum města zlata, aktivace multidimenzionální brány, zasloužený trest po vědění a moci lačné sovětské děvočky, usmíření se synem, nečekaná svatba, otevřené dveře do pokračování Indiany bez Harrisona Forda. Toť příběh ve zkratce.

Postřeh z kina: Zrovna dnes ráno jsem četl v Týdnu povzdech nad úbytkem diváků v kinech. Vysvětluje se to nižší kvalitou filmů (a to DOKONCE i českých, čehož si DOKONCE někdo i všiml :-) ), odosobněním multiplexů atp. A já za sebe říkám, že do kina mám čím dál menší chuť chodit proto, že v devadesáti procentech případů kolem mě sedí někdo, kdo má zoufalou potřebu:

a) informovat polohlasem souseda o tom, kdo je kdo, kdo ho hraje, v čem hrál před tím, s kým chodí, chodil, případně jaký má skandál za sebou;

b) komentovat vtipným způsobem situace ve filmu, nejlépe polohlasem;

c) vyřizovat si telefonní hovory;

d) vzít s sebou na titulkovaný film dítě předškolního věku a celý film mu titulky předčítat;

e) atp., atp.

Tak proto mám problém jít do kina čím dál větší. A zapomněl jsme bod f) Ty filmy často opravdu stojí za starou bačkoru a člověk má emocionální prožitek pouze z toho, že zaplatil 130 Kč za lístek na pořádnou pitomost.

Perfidní divadlo - D.P.B.O.P.M.

Super divadelní zážitek jsem měl tuto sobotu, 24.5.2008, kdy jsem se usadil v hledišti P klubu Trojická v Praze. S lahvinkou vína (nebyla jen pro mě, byli jsme na ni dva), usazen u stolečku, fascinovaně jsme hleděl na 2.premiéru divadelní komedie divadelní hry Raye Cooneyho Do půlnoci Barbara, od půlnoci Mary (odtud zkratka v nadpisu) v provedení Perfidního divadla. Musím říct, že takto jsem se ž dlouho nepobavil, atmosféra byla vynikající, jeden gag střídal druhý a smích nebral konce. Osud jednoho taxikáře, který se oženil se dvěma ženami a s oběma žil současně díky dokonalému harmonogramu (do chvíle, kdy mu do rozvrhu vpochoduje starší dáma s kabelkou), je svižným a dokonale pointovaným dílkem. Pokud se opravdu chcete pobavit a nevadí Vám poněkud netradiční obsazení dámských rolí pány, rozhodně neváhejte a běžte :-)

Hlasoplet v Dialogu

Kdysi dávno, před pár lety, jsme byli na jazzovém večeru zpěvačky Vlaďky Bauerové. Jako hosta si tenkrát přivedla pětici mladých mužů, kteří si říkali Hlasoplet. A od té doby si je pamatuji. Naskytla se příležitost a včera (15.5.2008) jsme se dostali do první řady na jejich koncert. Spokojenost maximální. Skvělá uvolněná atmosféra, lehké vtipkování na pódiu, příjemná pohoda v hledišti. A snad se dokonce i toho CD dočkáme, jak slíbil zakladatel kvinteto-sextetu (se zpěvem občas vypomáhá další zpěvák, protože jeden z členů pracovně migroval až do "Národ sobě zlaté kapličky" v Praze a nestíhá na sto procent) :-)

Geniálním závěrem byla Včelka Mája.

www.hlasoplet.cz

Lope de Vega: Zahradníkův pes (DJKT v Plzni)

Komedie o lásce a žárlivosti velmi plodného autora v provedení činoherního souboru DJKT v Plzni jsme včera shlédl místo plánovaného představení Čachtická paní. Zahradníkův pes mě překvapil příjemně hlavně tím, že z něj nečišelo staroba a zkostnatělost. Překlad Emanuela Frynty zněl velmi elegantně a herecké výkony již tradičně výborné Andrey Černé, které zdatně sekundovali i ostatní herci dodal hře šmrnc (dějově, ani zápletkou to zas tak ohromující nebylo :-) ). Příjemné oživení bylo i použití některých velmi známých italských hitů v předělech mezi jednotlivými obrazy.

Gordon, R.; Williams, B. - Ztracený svět v podzemí

Koupil jsem, začetl se, a ke své lítosti, narozdíl od nadšených citátů na zadní straně obalu knihy, jsem tomu tak nějak nepropadl. Samozřejmě jsem už asi mimo věkovou hranici, kterou by kniha měla oslovit, takže problém bude možná na přijímači. Takže pro dítka to bude asi žůžo dobrodrůžo...

Tak o čem to je... Malý Will pomáhá svému otci při amatérských archeologických průzkumech. Kopou, kde se dá, a Willův otec dostane náhodou do ruky na tajemnou svítící kouli. Poté si začne všímat zvláštních lidí kolem. Najednou zmizí neznámo kam. Will nechápe, kam zmizel a nevěří, že od nich otec utekl. Spolu s kamarádem Chesterem se vydají po stopách otcových průzkumů. Objeví společně tajemnou chodbu pod městem a jsou zataženi do tajemného světa v podzemí. Will zjišťuje, že není běžným klukem, že pochází z podzemí, objeví zde dokonce svoji pravou rodinu. Přesto chce najít svého "otce", který zmizel. V podzemí zjistí, že jeho otez byl vykázán do tajemných Hlubin a stejný osud má potkat i jeho kamaráda Chestera. Příběh má otevřený konec, zřejmě se brzy můžeme těšit na další pokračování :-)

Derniéra Elixíru života

V neděli 4.května 2008 jem měl možnost shlédnout poslední uvedení muzikálu Elixír života v divadle Ta Fanastika. Samotný muzikál jsem již jednou viděl a byl jsem opět spokojený :-) Snad proto jsem neváhal zopakovat si tento zážitek znovu. Opět jsem byl nadšený z pěveckých, tanečních, a vipných výstupů všech zúčastněných. Lukáš Kumpricht opět exceloval v roli Boha, Lucie Bílá v rolí EditoHeleny, pan Marek v roli anděla, prostě perfektní výkony na chytlavou hudbu Ondřeje Soukupa s extratexty Gábiny Osvaldové. Závěrečné standing ovation snad důstojně poděkovalo za výkony všech. Sama Lucie Bílá náspozvala na nový muzikálový kus Němcová!, který hudebně zpracoval její manžel Václav Bárta ml.

Více zde: http://www.josefberka.cz/news/derniera-elixiru-zivota/