8 žen v Ta Fantastice

V neděli 20.4.2008 se divadelní maraton tohoto měsíce zakončil (teda myslím) činohrou Osm žen dramatika Roberta Thomase v divadle Ta Fantastika. Na motivy této hry před několika lety natočil Francois Ozon vynikající biják stejného názvu. Opět jsem se poněkud obával srovnání s tímto dokonalým filmovým zpracováním a opět jsem byl velmi příjemně překvapen provedením souboru složeného z osmi hereček, mimo jiné Janou Krausovou, Lenkou Vlasákovou, Evou Salzmannovou a dalšími. Stylizace v bílé (snad to není na počest jedné ze spolumajitelek divadla) dodává příběhu snový ráz, zajímavá je i hudební stránka. Občas se v příběhu vyskytnou zvláštní výjevy, které vyvolávají znepokojení. Herecky mě nejvíc zaujala Jana Krausová.

Mírnou výtku bych snad měl jen k závěru představení, kdy na podium podruhé vtrhne "jakobynespokojenýdivák", což v oné chvíli je zcela beze smyslu a bez vtipu.

Navíc bych si trošku posteskl nad sedačkami, které jsou notně opotřebované a namačkané k sobě tak blízko, že normálně vysoký člověk má problém se posadit tak, aby mohl mít kolena u sebe. Za čtrnáct dní vyrážíme na Elixír života (již podruhé), tak jsem zvědav... ;-)

Producenti v Karlíně

17.dubna jsem měl možnost shlédnout muzikál Producenti Mela Brookse v rpovedení Karlínského divadla. Miluju filmové zpracování, takže jsem očekával, že divadelní provedení mě trochu zklame. Musím říct, že se tak nestalo. Snad díky věrohodnému ztvárnění Maxe Bialystocka vynikajícím Martinem Sobotkou, který spolu s Alešem Hámou dokázal vdechnout představení ono charisma, které k muzikálu o producentech patří. Trošku zklamání přinesla alternace Ully, ne snad z pěveckých či tanečních výkonů, prostě jen tím, že chybělo ono švédské charisma :-) Provedení je jedna velká show a snese srovnání s filmem.

Malou výhradu bych měl k českým textům písní, které místy tahaly za uši. Navíc bych možná ubral vulgarismů, které zde působí občas samoúčelně až rušivě. Jinak bez výhrad. Můžu doporučit.

Oficiální stránky představení
Info o muzikálu na Wikipedii

CHICAGO v Plzni

Vyrazil jsem do divadla s trochou nedůvěry, přeci jen CHICAGO ve filmovém zpracování mi přišlo vynikající a jen stěží jsem si dokázal představit provedení tohoto kousku v Plzeňském divadle. Moje nejistota ještě narostla, když jsem zjistil, že v roli Roxie Hartové uvidíme Michaelu Badinkovou, herečku, kterou mám momentálně zařazenou jako "správňáckou" :-) učitelku v seriálu Ulice. Musím říct, že již v prvních chvílích jsem byl příjemně překvapen jednoduše řečeno vším. Choreografie, orchestr, herci, prostě všichni dělali maximum. Představitelka Velmy, Zuzana Krištofová, mě uzemnila výborným zpěvem spojeným s dkoknalým tancem (speciálně část, kdy Velma ukazuje Roxie číslo, v kterém vystupovala se setrou, mne fascinovala). Vězeňské tango, tisková konference, soudní přelíčení, to pro mne byly nej okamžiky celého představení. Ani české texty netahaly tolik za uši - možná je to dáno tím, že jsem je tolik nevnímal a nechal odpoutat pozornost od textů k choreografii.

Na konci představení jsem si vzpomněl na podobný pocit z muzikálu Pokrevní bratři (v provedení DJKT v Plzni), které jsem viděl pro jistotu třikrát. Velmi příjemně strávený čas.

http://www.djkt-plzen.cz/

Vavřincová, F. - Taková normální rodinka se vrací!

Ano! Je to tak... Hned dvakrát. Vrací se na plátna filmová a na knižní pulty. A ačkoli právě v tuto dobu, každý z těch návratů je jiný. Filmové zpracování osudů rodiny Hanákových jsem zatím neviděl a po nepříliš nadšených kritikách si ho spíš nechám ujít, abych nepřišel o kouzlo, kterým na mne stále působí seriálové zpracování Rodinky. Druhý návrat, ten knižní, jehož autorkou je Fan Vavřincová, pod názvem Taková normální rodinka se vrací!, je milý a přesto, že se odehrává o celá desetiletí později, stál ev sobě má ono kouzlo. Na můj vkus (či spíš čtenářskou hamižnost) nepříliš tlustý svazek ukrývá nové příběhy hrdinů Rodiny Hanákových. Zvláštností je, že z knihy zmizely postavy, jejichž herečtí představitelé zemřeli. Naopak přibyly nové, pokračovatelé rodu. A není v tom cítit smutek a sentiment. Při četbě jsem před očima viděl dámy Štěpánkovou, Kolářovou, Bohdalovou a samozřejmě pana Hanzlíka, jak přirozeně zestárli ve svých postavách a opět jsou v plné síle zpět. Kniha je čtivě a lehce psána a nezklamala mne. Doufám (i když, nevím, jestli o to mám stát), že se Česká televize (nebo nějaká jiná) pochlapí, osloví herce a natočí oddechovou televizní zábavu, která do našich domovů opět dýchne tou rodinnou pospolitostí.

7 je šťastné číslo

O sedmičce se traduje, že je šťastným číslem. Dokonce bych to potvrdil, protože jsem se narodil sedmého. A sedmým svazkem se završila série o Harry Potterovi. A samozřejmě že šťastně. Bylo to zajímavé, bylo to dlouhé, bylo to komplikované a bylo toho dost :-) Jen mi nedá spát jedna věc, proč musela autorka přilípnout těch pár posledních stránek ze šťastné budoucnosti, čímž, alespoň pro mě, zkazila celý dojem z celku.

Musím říct, že jsem rád, že mi celá série prošla rukama.