BYLO TO POPRVÉ…
Josef Berka
Vešel jsem dovnitř a ona tam stála
Čekala bez hnutí možná se bála
Do nosu vkradla se tak známá vůně
Upřela na mě své hluboké tůně
Drobnými kroky já počal se blížit
Strach zda to dokážu začal mne tížit
Všechno mít za sebou bylo mé přání
Bok jsem jí pohladil zpocenou dlaní
Chtěl získat jsem důvěru aby mi věřila
Aby mi poklad svůj do dlaní svěřila
Krom roušky noci nás halilo ticho
Ruku jsem položil na její břicho
Ozvěny srdeční ke mě přes kůži dolehly
Prsty mé po křivkách jejích se rozběhly
Chvíli to trvalo pak přišla změna
Pod prsty vytryskla belostná pěna.
Koutky mé zdvihly se v upřímném úsměvu
Uvnitř jsem pocítil bezmeznou úlevu
Z dáli k nám dolehlo šumění splavu
Bylo to poprvé
.
.
.
.
.
co dojil jsem krávu
Poznámka:
Je tomu již pár let, co jsem tuhle básničku stvořil, a měl jsem teď chuť ji před znovuzveřejněním na blog upravit a opravit, ale nakonec jsem se rozhodl se nechat to tak, jak to je, ve stavu syrovém a autentickém :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat