Tak trochu úžasní (Dawn French)

Nakladatelství Argo na pulty knihkupectví přineslo humoristický román Tak trochu úžasní od mé oblíbené komindy Dawn French. Dawn je pro mě nerozlučnou částí dua French & Saunders a to, že jsem objevil v knihkupectví její knihu mě překvapilo.

Knížka na první pohled vypadá velmi příjemně, upoutá decentním grafickým zpracováním. Nenašel jsem prostě nic, co bych vytknul (snad kromě kvality papíru). Při prvním začtení mi chvilku trvalo zvyknout si na styl psaní. Kniha je psána formou deníkových zápisů jednotlivých členů rodiny.

Matka Mo, psycholožka, žena středního věku pomalu vstupující do menopauzy, se velmi otevřeně svěřuje se svými životními peripetiemi a pocity ze svého okolí. Tak trochu ovlivněna svým povoláním komentuje své potomstvo.

Dcera Dora řeší vstup mezi osmnáctileté, rozchod s přítelem, vztah k matce a používá tomu odpovídající jazyk. Ve svých zápiscích vyjadřuje celkem jasnou nenávist k matce, ale za tím vším je cítit, že je to póza dospívající dívky, která se vymezuje vůči celému světu.

Peter je šestnáctiletý mladík, který si nechává říkat Oscar. Jeho idolem je ze zcela zřejmého důvodu Oscar Wilde. Peter, tedy Oscar, má svůj vlastní názor na módu a eleganci a právě prožívá velkou čtyřprocentní lásku.

Během střídání zápisků jednotlivých členů rodiny se postupně odhalují příběhy, které dotyčné spojují. Velmi vtipný je kontrast mezi vnímáním jednotlivých událostí každým z nich.

Nakonec se i zdánlivě nesouvisející příběhy jendotlivých účastníků propojí do velkého finále, které je možná trochu pohádkové a přehnané, ale vlastně je to dobře.

Rozhodně jde o velmi příjemnou a odpočinkovou literaturu, kterou bych se nebál doporučit nikomu se smyslem pro humor :-).

Ftipník I

Jde koktavej s kulhavým po ulici a koktavej říká kulhavýmu:
"Víš, jak bys nekulhal? Ne? No kdybys šel jednou nohou po chodníku a druhou po silnici."
Kulhavej říká:
"A víš, jak bys nekoktal? Ne? Kdybys držel hubu!"


"Pavlíčku, kde jsi byl?"
"Hráli jsme si s Karlíčkem fotbal."
"Ale Karlíček nemá ručičky a ani nožičky....?"
"On dělal balon."


Ptají se lovce, co ulovil v Africe.
"3 tygry, 5 antilop a 10 nouplízáků.
"????"
"Takovy ty černý, zvedá to ruce a říká 'nouplíz'!"


Jede hrbatý v tramvaji a z kapsy mu vypadne krabicka kamelek.
Ihned přiběhne úslužná holčička a podává mu ji se slovy:
"Pane, ztratil jste průkazku."

Novinka

Konečně se mi podařilo tento blog zprovoznit na jednoduché adrese www.josefberka.cz. Ještě větší radost budu mít, až budu mít víc času a nápadů, co sem napsat zajímavého :-D

Brighton - týden před odletem

Poslední víkend před odletem na jazykový kurz do Brigtonu jsem byl na výborné vodě, kdy jsme sjížděli Berounku. No, sjížděli je silné slovo pro pádlování na rybníku, kterému někdo nakukal, že je řeka :-) No a v rámci dovádění s omladinou a moudrými rozhovory dospělých jsme s Jirkou dostali vynikající tip na vyčištění zvukovodu. Posledním hitem je prý ušní svíce...

Užiješ-li ušní svíce, 

s mazem nesetkáš se více... :)

Nadšení z Honzova nadšení jsme se rozhodli, že rozhodně chceme slyšet až za roh. Hned v pondělí jsem koupil dvě balení a doma jsme si jeden po druhém lehli, svíci, což je kornoutek papíru napuštěný voskem, zapálili a užívali si, jak komínový efekt rozpouští a vytahuje hrozivého nepřítele sluchu - maz.

Upřímně řečeno, žádné šokující výsledky jsme po aplikaci nepociťovali. Já však ve středu jistý účinek pocítil. Vstal jsem s mírnou bolestí ucha a pocitem ucpaného zvukovodu. Asi se tam něco uvolnilo, říkal jsem si, dojdu si do lékárny pro spray na pročištěný ucha. Lékárnice se na mě podívala skrz brýle a razantně mi doporučila návštěvu paní doktorky na ORL. Když jsem po deseti minutách vstoupil do ordinace se svým ucpaným uchem a jen tak mimochodem jsem se zmínil o našem experimentu s ušní svící, paní doktorka poznamenala, že je to středověká metoda nepříliš vzdálená mučení a že by toho, kdo to sem zas přitáhl, nejraději přetáhla potěhem. Já teda taky. Takže po pohledu do ucha mi diagnostikovala ušní katar, údajně jsem si popálil ucho, takže mi musela píchnout bubínek. Měl jsem ohromnou radost, zvláště z ušních antibiotikových kapek.

Odjezd se blížil a když jsem se v neděli ráno probudil, zjistil jsem, že mě šíleně bolí palec u nohy. Ale úplně bezdůvodně. Vůbec nic se mi nestalo, palec prostě zřejmě chtěl vyjádřit nesouhlas s mojí cestou do Anglie. Takže paleček dostal ibalginovou mastičku a přes krutý odpor jsem ho nacpal do boty a vyrazil směrem letiště.