Brighton - týden před odletem

Poslední víkend před odletem na jazykový kurz do Brigtonu jsem byl na výborné vodě, kdy jsme sjížděli Berounku. No, sjížděli je silné slovo pro pádlování na rybníku, kterému někdo nakukal, že je řeka :-) No a v rámci dovádění s omladinou a moudrými rozhovory dospělých jsme s Jirkou dostali vynikající tip na vyčištění zvukovodu. Posledním hitem je prý ušní svíce...

Užiješ-li ušní svíce, 

s mazem nesetkáš se více... :)

Nadšení z Honzova nadšení jsme se rozhodli, že rozhodně chceme slyšet až za roh. Hned v pondělí jsem koupil dvě balení a doma jsme si jeden po druhém lehli, svíci, což je kornoutek papíru napuštěný voskem, zapálili a užívali si, jak komínový efekt rozpouští a vytahuje hrozivého nepřítele sluchu - maz.

Upřímně řečeno, žádné šokující výsledky jsme po aplikaci nepociťovali. Já však ve středu jistý účinek pocítil. Vstal jsem s mírnou bolestí ucha a pocitem ucpaného zvukovodu. Asi se tam něco uvolnilo, říkal jsem si, dojdu si do lékárny pro spray na pročištěný ucha. Lékárnice se na mě podívala skrz brýle a razantně mi doporučila návštěvu paní doktorky na ORL. Když jsem po deseti minutách vstoupil do ordinace se svým ucpaným uchem a jen tak mimochodem jsem se zmínil o našem experimentu s ušní svící, paní doktorka poznamenala, že je to středověká metoda nepříliš vzdálená mučení a že by toho, kdo to sem zas přitáhl, nejraději přetáhla potěhem. Já teda taky. Takže po pohledu do ucha mi diagnostikovala ušní katar, údajně jsem si popálil ucho, takže mi musela píchnout bubínek. Měl jsem ohromnou radost, zvláště z ušních antibiotikových kapek.

Odjezd se blížil a když jsem se v neděli ráno probudil, zjistil jsem, že mě šíleně bolí palec u nohy. Ale úplně bezdůvodně. Vůbec nic se mi nestalo, palec prostě zřejmě chtěl vyjádřit nesouhlas s mojí cestou do Anglie. Takže paleček dostal ibalginovou mastičku a přes krutý odpor jsem ho nacpal do boty a vyrazil směrem letiště.

Porcie Coughlanová (komorní scéna DJKT v Plzni)

Je velmi těžké nějak popsat příběh, který se ve dvou hodinách odehrává na jevišti před poloprázdným hledištěm. Můžeme sledovat příběh ženy, která slaví třicáté narozeniny. Chová se nepochopitelně šíleně, pije, nestará se o své děti, nenávidí svého bohatého manžela, nenávidí svoji matku i otce, je ponořena sama do sebe a něčím se trápí. Postupně zjišťujeme, že je jednou z dvojčat. Její bratr před patnácti lety utonul v místní řece a ona se s tím stále nemůže vyrovnat. Chodívá k řece, kde utonul a dlouze tam rozjímá. Její okolí její posedlost nechápe a snaží se jí korigovat. Postupně se začínáme dozvídat, že Gabriel neutonul náhodou, že dvojčata byla plodem incestního vztahu rodičů, nakonec i že sama dvojčata mezi sebou udržovala sexuální vztah. Navíc se odkrývají zvláštní a pokřivené vztahy mezi ostatními postavami. Celý děj spěje k celkem předvidatelnému konci již na konci prvního dějství. Po přestávce přichází druhá část, kde se zodpoví poslední otázky.

Porcie Coughlanová je hra, která zasáhne svou syrovostí a tématem. Navíc v provedení komorní scény DJKT získává poetický ráz, skvěle je zde ztvárněno ovlivňování Porcie zpěvem svého utonulého bratra. Za obrovskou pochvalu stojí výborná herecká práce Andrey Černé v titulní roli. Andrea na jevišti opravdu záři. Navíc se režisérovi podařilo herecky vybičovat i její kolegy. To vše v kombinaci s výborn ěnavrženou scénou, kostýmy a hudební složkou dalo dohromady představení, které i po skončení ve vás zanechá drobný neklid a zvláštní pocit.

Líto je mi pouze herců, kteří hrají pro poloprázdný sál. Bohužel si představení navzdory své kvalitě nedokázalo zřejmě najít cestu za plzeňským divákem. Zřejmě je to tím, že není příliš zvyklý, aby se mu "jeho" komorní divadlo nepodbízelo líbivými muzikály, operetkami, veselohrami a tradičními komediemi Antonína Procházky. Doufám, že bude takových představení přibývat a ty "usedlé předplacenkové" diváky nahradí diváci otevření.

Zdroj obrázků: topzine.cz, i-divadlo.cz

Černá historka

Začíná to jako černá historka.

Jeden člověk se ráno probudil a přestože měl předchozího dne bouli, ráno ho šíleně bolela stehna. 

Co se stalo?

Jistý muž, mladý, víceméně vzdělaný a nepochybně velmi oblíbený ve společnosti (kdopak to může být? :-) ) připravoval alkoholovou bouli. Jelikož byl chvíli bez dozoru a chtěl, aby všechno bylo bezchybné a protože neměl s přípravou boule potřebné zkušenosti, do připraveného ovoce nalil celou láhev rumu. Poté dorazil vrchní kontrolor Jirka a ujistil mě (tak a mladý muž je odmaskován! :-D), že takto silné to nebude dobré, abych to trochu slil a dolil perlivou vodou a džusem. Uposlechl jsem a dvě deci odlité tekutiny vyzývavě stály na kuchyňské lince. Jelikož jsem si, vzdělanec, dovodil, že už je to stejně naředěné ovocnou šťávou, takže to tak silné nebude, poslal jsem během chvilky, kam alkohol patří :-) Bylo to sladké, bylo to dobré. Rum mě nikdy neurazí.

Poté jsem se začal nořit do příjemné nálady opojení ovocnými výtažky :-) A najednou bylo ráno. A bolely mě nohy. A netušil jsem, jak je to možné !?

Řešení:

Má srážka s rumovou dvoudeckou mě postupně přibližovala k bezvědomí. Dále to znám jen z vyprávění. Kamarádka mě vzala pod křídlo a prošla se mnou celé Černice. Navíc jsem každých pár metrů musel dělat dřepy, abych to trochu rozdýchal. Když jsme se z vycházky vrátili, zakončil jsem slavný boulodýchánek neslavným ústupem do hajan. Ráno jsem měl okno jak výkladní skříň a neustále jsem nemohl přijít na to, čím to, že mě bolí ta stehna :-)

Kdo nemáte dosti umu,

nekoupejte pysky v rumu.

Když nemáte k pití vlohy

ráno z něho bolí nohy.

Známé hity na několik způsobů I - Neverending story

Fascinuje mě, kolik různých verzí jedné písně existuje, takže jsem se rozhodl zapátrat a občas umístit několik různých verzí jedné písně na svoje stránky.


Začněme titulní skladbou dětského filmu Nekonečný příběh:

Limahl - Neverending story

Tenhle klip mě opravdu překvapil, ani ve snu by mě nenapadlo, že onu podmanivou píseň zpívá pán s mopem na hlavě, inu proti gustu... :-D

Úspěch písně samozřejmě nemohl zůstat nepovšimnutý, takže u nás vznikla předělávka od Evy Hurychové se zcela nesouvisejícím textem Chybička se vloudí :-)

Eva Hurchová - Chybička se vloudí (1986)

Podmanivá a nezapomenutelná hitovka inspirovala samozřejmě i Leonu Machálkovou, která píseň využila na svém albu Film a muzikál.

Leona Machálková - Galaxie přání (1998)

Abych dal do placu i něco méně ulepeného, nabízím hard coververzi od skupiny New Found Glory.

New Found Glory - Neverending Story

A poslední, jejíž interpret je známý, je techno verze od Scootera.

Scooter - Neverending story (2008)

Ještě to existuje v dalších remixech a tanečních stylech. Snad jen v dechovce jsem to nenašel :-)


Máte ještě tip na další zajímavé verze tohoto hitu?