Huddersfield - ...jak jsme se zabydleli...

Poté, co jsme konečně dorazili na nádraží v Huddersfieldu, jsme se pokusili najít náš hotel. Podle mapky, kterou jsme měli k dispozici jsme zabloudili do čtvrti, kde ani lišky nedávaly dobrou noc a potmě bych tam nerad zabloudil. Naštěstí jsme se poté zorientovali a táhnouc za sebou kufry přes výmoly v asfaltu a nejistě se rozhlížejíc při přecházení přes ulici (ono je to těžké zvykat si na to, že auta jezdí vlevo, chodci chodí vlevo, takže jsme neustále v protisměru) jsme se doplahočili do lepší čtvrti. Navíc v Anglii zřejmě mají nový hit, sem

Zdroj: http://i.telegraph.co.uk/multimedia/archive/02209/crossing_2209318b.jpg

afory pro chodce většinou nenajdete na protější straně ulice, nýbrž přímo u čekajícího chodce ve výšce asi metr padesát. Takže přijdete k přechodu, stisknete tlačítko pro chodce a čekáte. Pak přijde někdo další a postaví se mezi vás a semafor. V tu chvíli na semafor nevidíte a orientujete se podle ostatních přecházejících. Ovšem ostatní přecházející, převážně místní, na nějakou zelenou nečekají, takže se vrhnou do silnice a přejdou. V domnění, že je zelená se vrhnete s nimi, jenže s dvacetikilovým kufrem v závěsu nejste tak rychlí jako piráti přechodů. Takže nezbývá než couvat rychle zpátky a zabrat si příhodnější pozici u semaforu :-)

Abych se vrátil k hledání ubytování. Kolegyně Katka zajistila ubytování v hotelu Cambridge hotel, který, jak se po ubytování zmínila, vlastní Pákistánci. To nás ani nepřekvapilo, jelikož podle recepčního se to dalo snad i uhodnout. Nechci tím ale říct nic špatného. Naopak, recepční byl velmi ochotný a milý a všechno nám vysvětloval a měl pro nás pochopení i přes naši jazykovou bariérku. Hotel je to opravdu pěkný a má příjemnou restauraci, kterou plánujeme do odjezdu určitě vyzkoušet. V pokoji máme trezor. Hned jsme si podle návodu nastavil pin a vyzkoušel funkčnost. Slyšel jsem, že jedna neznámá dívka v podobném hotelu zkoušela něco podobného, jenže bez podrobného pročtení návodu, takže v trezoru navždy uvěznila několik čtverečních decimetrů vzduchu a pin k otevření neznala. Při pokusu hacknout trezor náhodným pinem se po třetím pokusu začalo ozývat děsivé pípání, kterým se v akčních filmech většinou dává na vědomí, že za chvíli něco (třeba trezor) exploduje. Naštěstí asi po třech minutách pípání trezor vyměknul a přestal pípat. Bohužel zavřený zůstal.

Můj pokoj, krom toho, že tam teda bylo jednolůžko (ale letiště :) )
Zdroj: http://q-ec.bstatic.com/images/hotel/max300/714/7146287.jpg

Poté, co jsme se pokochali vymoženostmi našich pokojů, vyrazili jsme na schůzku s paní Barbarou, která nám připravila program pro náš pobyt. Musím se přiznat, že pro mě bylo trochu problematické začít plynně konverzovat s rodilou mluvčí, která zřejmě nejdřív netušila, že v Čechách se nemluví anglicky. Poté, co se s námi pokusila nezávazně plkat, zřejmě pochopila, že na nás musí trochu opatrnějí. Během pondělí a úterý jsme absolvovali mnoho poučných setkání s různými osobnostmi pracujícími na huddersfieldské univerzitě a nutno říct, že ač je to celkem náročné, jde o velmi inspirativní náměty a informace, které pokud by se daly aplikovat u nás, určitě by to vedlo ke zvýšení uplatnitelnosti studentů na trhu práce. Bohužel se zdá, že podmínky v UK a u nás jsou velmi odlišné. Představte si, že mají vlastní soudní síň, kde si studenti práv zkoušejí práci obhájců, soudců, atp.

Navíc jsem byl u vytržení, když jsem viděl, jak může vypadat univerzitní kampus, jak to v něm žije, jaký servis je tam studentům poskytován. Spousta prostoru pro rozmlouvání, rozjímání, ke svačině, k obědvání, pro sport (vše v jedné budově) - dvě vnitřní hřiště (míčové hry), posilovna, tělocvična, takže běžně potkáváte na chodbách studenty ve cvičebních úborech. Dnes jsme vyzkoušeli oběd v místní jídelně. Za čtyři libry jsme dostali široký papírový kelímek a mohli si nabrat cokoli z několika druhů jídel. Hlavně vím, že zítra si nandám víc speciálně smažených cibulek, které hladily jazyk i bříško. Otázka, jaké to bude mít následky na hotelu :-) Zase jde o jídlo, bylo to výborný, ale asi bych si dal ještě nášup. Takže jsme s Lenkou vyrazili ještě do studentského obchůdku pro nějaký sendvič.

Také musím prásknout děvčata, že si ve studentských prostorách chodila na záchod čepovat vodu do plastových lahví. Když Katka opět vyrazila na tuto nebezpečnou misi, zjistili jsme, že takto fungují i místní studenti s tím rozdílem, že hned vedle dveří toalety stojí automat na vodu, kde je možné si do lahve načepovat zcela zdarma. Ale ruku na srdce, čekali byste to? V Čechách se to nemůže přihodit :-)

Včera jsme cestou domů ještě nakoupili v TESCU, takže jsem tam šel pro něco malého a přitáhl domů dvě igelitky plné zeleniny, ovoce a jogurtů. Taky nějaké müsli do jogurtu. Načež jsem toho půlku doslova sežral k večeři, takže s mojí dietou je tady v Anglii, zdá se, ámen.

Pokračování (možná) zítra...