Karkulka (1/4)

KARKULKA

Josef Berka

I.

Tmavá lesní pěšina, vedle pěšiny stojí velká houština.

Vypravěč:          

Ukryta v lesích je malebná vesnička

V ní bydlela ošklivá Červená Pepička.

Po dítku toužila, hledala pomoci,

Po kraji chodila, bloumala do noci.

Po lesní pěšině vrávorá cizí muž

brouká si, poznat je, že požil mnoho už.

Pepička:                         

Hele ho, cizince, jak si tu vrávorá,

Poslyšte, pane, proč chodíte dokola?

Cizinec:           
Z hospůdky na návsi vyšel jsem do polí,

V temnotě zabloudil, ztratil se v okolí.
Já nejsem tu zdejší a cesty se klikatí,
Doufal jsem zbytečně, že cestu zpět neztratím.
Snad zlý duch na mě si nastražil osidlo,
Teď ještě ke všemu seslal mi strašidlo.
Co chceš, ty nevzhledná královno lesních víl?

Pepička:                           
No tak já chci, abys na rty mě políbil!

Cizinec:             
Tohle je zákeřné, mám líbat obludu,

Slibuju na duši, už nikdy pít nebudu.

Zneužit, pohaněn, napospas silám zlým,

Dnes v noci, dá-li Bůh, k dětem se navrátím.

Pepička:                           
Tak co bude s hubičkou? Já shořím touhou snad,

Cizinec:
Počkejte chviličku, musím se odhodlat
V hlavě mi z opičky začíná dupat slon,
Chtěl bych si rozpustit ve vodě celaskon.

Pepička:
Když splníš podmínku bez marných prodlení

Sama tě zavedu k prvnímu stavení

Cizinec:
Nu dobrá teď vidím už poslední překážku

Co když vás políbím a dostanu vyrážku?

Pepička:
Tak to by stačilo, přestaň už s plky,

Nebo tě nechám na večeři s vlky!

Vypravěč:
V houští to zapraská, mlha se zvedá,

Ze křoví vykoukla vlčice šedá,

Vycení zuby a nejsou to perličky,
Vidno, že někde si zlomila jedničky.

Vlčice:
Á, vidím večeři, teď  kosti vám zlámu

Vypravěč:
Pepka jí z rozběhem nakopla tlamu

Vlčice:
Jau, to ši pšehnala, chvup můj je v pvachu,
Ža to tě potleštám, žít budeš v štlachu.

Vypravěč:
Mihla se houštinou a zmizela náhle,
Pak zaslechli vytí tak bolestně táhlé.

Pepička:
Nemá si začínat, měla být zticha,

Teď s vesnickým zubařem dát musí si spicha.

A co bude s polibkem, můj švarný hochu?

Pot z čela otři a osměl se trochu!

Cizinec:
Jak vidím tak skutečně úniku není,
Než k téhle se přiblížit dát jí políbení.
Tak, Honzo, osměl se, polib ji na rty,
Když osud tak blbě rozdal ti karty.

Vypravěč:
Pepička přitáhla cizince k sobě
Začal se dusit po kratičké době.

Pepička:
To ti byl polibek, ty jsi celý říčný

Cizinec:
Myslím, žes zlomila mi kostičku klíční.

Pepička:
Teď prozraď mi, prosím tě, tvé ctěné jméno

Cizinec:
Jméno Jan Karkulák jest mi přisouzeno.

Pepička: 
Honzíček Karkulák, to jméno beru,
Karkulkou nazvu svou čekanou dceru.

Cizinec:
Ty čekáš děťátko?  A heleme se!

Máš doma být s manželem, ne lítat v lese.

Pepička:
Žádný muž nečeká u mého stolu,

To miminko, Honzíčku, čekáme spolu.

Cizinec:
Ty chceš mi namluvit, že našich rtů spojení
Vyvolá za devět měsíců zrození?

Pepička:
Dnes je noc kouzelná, úplněk září,
přijmi tu novinku s veselou tváří.

Cizinec:
Ty chceš mi namluvit, že všechno je oukej?

To až zjistí žena má, řekne mi: „Koukej,
Sbal všechny svý saky a vem taky paky,
Zjisti na nádraží, jak jedou ti vlaky.“

Pepička:
Tvá manželka nemusí o ničem vědět
Jen měsíc nemluvný je tajemství svědek

Vypravěč: 
Cizinec nemeškal ni malou chvíli
v mžiku ho křoviny u cesty skryly.

Za devět měsíců, přesně tolik to trvalo,
Než dítě narudlé poprvé zařvalo.
Karkulka rostla jak z vody a zlobila
Už od osmi docela obstojně  mluvila,
Jak vychovat dceru svou Pepička věděla,
Ve druhé třídě jen sedmkrát seděla.
Pepička Karkulku jak mohla živila,
Že o ní se postará jí tisíckrát slíbila.
Volala sestřence z Řáholce Mance
Ta z fleku jí sehnala prácičku v bance.
Tak dlouho už Pepička nesešla z cesty,
Před sejfem začaly svrbět jí prsty
Vybrala sejf a vyjedla lednici
Proto ji zavřeli ve státní věznici.

Karkulka zvrhla se, chytla se party,
Po nocích hýřila, hulila sparty.
Dětičky ve třídě začala týrat,
Z cigaret oharky musely sbírat.
Dávno už Karkulka nebyla poupě
v domečku rozběhla drogové doupě.
To byla pro úřad poslední záminka
Karkulce přijela náhradní maminka.
Dcerunku srovnala, jak jen se patří,
Z baráku kámoše vymetla na tři.
Tak si tam žily v chaloupce nad strání
Každý den úsměvem vítaly svítání...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...