čtvrtek 7. června 2012

Jak vyděsit se v kině

Kdybyste se opravdu chtěli v kině vyděsit, nehty zarývat do červeného potahu sedačky a zavírat oči nezměrnou hrůzou, vřele doporučuji po zaplacení plného vstupného nakráčet do sálu  na promítání rodinného filmu Saxana  a lexikon kouzel.

Nevím, jak vy, ale filmy jako jsou Dívka na koštěti, Jak utopit doktora Mráčka, Pane, vy jste vdova!, Což takhle dát si špenát  a některé další, považuju za perly naší kinematografie a čas jim vůbec neškodí. Jediné, co by jim škodit mohlo, jsou remaky a pokračování.

O pokračování příběhů Saxany se mluvilo už mnoho let, pokud si dobře vzpomínám, chvíli se snad pracovalo i na dvou konkurenčních projektech, pak bylo chvíli ticho, pak se objevila zpráva, že režisér Vorlíček natáčí něco s názvem Saxana a veletrh strašidel. Pak bylo opět pár let ticho (aspoň mi to tak přišlo) a najednou se vyrojily zprávy, že firma na speciální efekty nezvládla přípravu, takže se film musí přetáčet, dotáčet, přeanimovávat a kdovíco ještě.

Veškeré naděje v příjemný návrat čarodějnice zhasly s uvedením traileru. Nevím, nakolik příčetný byl režisér, který dokázal natočit tolik skvělých příběhů za použití geniálních "mechanických" triků, když odsouhlasil uvedení Saxany a lexikonu kouzel.


Ještě na začátku filmu jsem měl pocit (zapomněl jsem v tu chvíli na onen trailer), že by snad mohlo jít o důstojné pokračování. V příběhu Saxanky (Helena Nováčková), dcery Saxany (věčně zelená Petra Černocká) a Honzy (Jan Hrušínský) se ukazuje, že čarodějnice mohou ve světě lidí mít děti i v celkem pokročilém věku. Vzhledem k tomu, že po čtyřiceti letech už se původní herecké obsazení dá těžko využít, se děj zaplnil postavami novými - vilnou písavou tetou Irmou a jejím bratrem Evženem, případně postavami přeobsazenými. Ředitel čarodějnické školy Josef Bláha se proměnil v Josefa Somra, čarodějnickou učitelku, které Saxana před lety sežrala notes, typickým způsobem ztvárnila typově naprosto shodná Uršula Kluková (doufám, že ironie je čitelná :-) ).  Poslední ranou do vazu jsou postavy digitální. Když to tak pěkně frčí v Holyvůdu, ty počítačový animace, proč neoprášit staré kompy ze Slušovic a nezkusit totéž, že? Herci se tak potáci v prostředích, které byly původně jen zeleným plátnem a  koukají často úplně jiným směrem, než kde se objevují jejich digitální spoluherci.

To, že je film pro celou rodinu se pozná podle vilné tety Irmy, která celý příběh nedělá nic jiného, než přemýšlí, jak by si polepšila a sbalila toho nejmovitějšího a nejmocnějšího muže. Krom svémo mocného sex-appealu a šarmu využívá pro lov obětí mužského pohlaví kouzelné pihy. Nakonec v rámci své nerozhodnosti a hamižnosti zvolí kompromis a kouzlem se rozdělí do tří, aby mohla mít všechny tři. Pojme za muže ředitele čarodějnické školy, zlého komiksáka Crashmana (před lety se o něm mluvilo jako o Crackmanovi - asi od té doby zasáhl nějaký protidrogový útvar) a movitého nakladatele, jemuž momentálně nemůžu přijít na jméno a film už si kvůli tomu opravdu pouštět nebudu (Jiří Lábus).


K hercům snad ani není co říct. Je mi jich líto, že do toho šli. Jiřina Bohdalová nepřekvapila, v roli se našla a ve své podstatě celý film ukořistila pro sebe. Petra Černocká a Jan Hrušinský mi tam připadali jako páté kolo u vozu. Dětské herce ani nebudu komentovat.

Nevím přesně, jak vypadal původní námět pánů Macourka a Vorlíčka, ale doufám a velmi upřímně, že to, co se dostalo na plátna kin je tisíckrát předestilované a několikrát produkcí zmršené torzo. Nemůžu uvěřit, že by se Macourek chtěl podepsat pod takovou nudu.

Jak už jsem zmínil, strastiplná byla cesta pokračování Saxany za svými diváky. Nakonec se však i přes pár klopýtnutí a slepých uliček k divákům dopotácelo. Naneštěstí.



Takže krátké shrnutí:

Začátek filmu mě stále držel v naději, že to nebude tak špatné. Nakonec z toho byla bezduchá slátanina. Nechápu, jak si někdo mohl myslet, že se dá třičtvrtě celovečerního filmu pro děti a jejich rodiče natočit na zeleném pozadí a všechno podstatné dodat v počítači. Neustále na mě dotírá otázka, jestli by nebylo lepší místo počítačové generovaných postav využít živé herce, protože výsledek tohohle technologického experimentu působí tak trochu trapně. Doufám, že tohle šílené dílo, v němž není fantazie ani co by se za nehet vešlo, zmizí v hlubokém propadlišti dějin.

Vtipná recenze: http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/recenze/clanek.phtml?id=714550



Použité fotografie:  csfd.cz a aktualne.cz

úterý 5. června 2012

Pod jedlí


POD JEDLÍ
Josef Berka

V lesním stínu pod jedlí
potkal Týnu Nejedlý.
Vyznal Týně vroucně lásku,
chtěl ji vyvést na procházku.
Týna měla ale právě
chuť usednout v mladé trávě.
Nejedlého Kamila
o svých chutích zpravila.
Vidno jest, jak Nejedlý
pod jedlí je pobledlý.
Představa, jak s Týnou leží,
dá se se ctí zvládnout stěží
a tak Kamil naopak
zrudnul rázem jako rak.
Týna mírně uzardělá
sleduje, co to s ním dělá
a že měl jen elasťáky,
Týna zbledla, zrudla taky.
V lesním stínu pod jedlí
zjistil s hrůzou Nejedlý
že je Týna roztoužená
tak vzal nohy na ramena...

pondělí 4. června 2012

Bylo to poprvé…



BYLO TO POPRVÉ…
Josef Berka

Vešel jsem dovnitř a ona tam stála
Čekala bez hnutí možná se bála
Do nosu vkradla se tak známá vůně
Upřela na mě své hluboké tůně
Drobnými kroky já počal se blížit
Strach zda to dokážu začal mne tížit

Všechno mít za sebou bylo mé přání
Bok jsem jí pohladil zpocenou dlaní
Chtěl získat jsem důvěru aby mi věřila
Aby mi poklad svůj do dlaní svěřila
Krom roušky noci nás halilo ticho
Ruku jsem položil na její břicho

Ozvěny srdeční ke mě přes kůži dolehly
Prsty mé po křivkách jejích se rozběhly
Chvíli to trvalo pak přišla změna
Pod prsty vytryskla belostná pěna.
Koutky mé zdvihly se v upřímném úsměvu
Uvnitř jsem pocítil bezmeznou úlevu

Z dáli k nám dolehlo šumění splavu
Bylo to poprvé
.
.
.
.
.
co dojil jsem krávu



Poznámka:

Je tomu již pár let, co jsem tuhle básničku stvořil, a měl jsem teď chuť ji před znovuzveřejněním na blog upravit a opravit, ale nakonec jsem se rozhodl se nechat to tak, jak to je, ve stavu syrovém a autentickém   :-)

středa 30. května 2012

Tim Burton v Temných stínech

Včera jsem váhal, na co jít do kina. Už dlouho jsem před stříbrným plátnem neseděl, tak jsem chtěl zvolit dobře. Adepty byly snímky Temné stíny a Avengers. Nakonec vyhrály Temné stíny, protože je natočil Tim Burton a to bývá zárukou dobré zábavy a skvělého vizuálního stylu.

Pokud jste film neviděli a chcete ho vidět nezatíženi mým názorem, tak asi nečtěte dál, nerad bych Vám zkazil zážitek a překvapení :-)


Snímek se rozjížděl skvěle, Temný začátek, skvělá hudba, výborně omlazený Johny Depp, tragický osud rodiny, mlha a chlad. Příjezd tajemné chůvy do tajemného sídla s tajemnými obyvateli a její první zážitky v domě slibovaly fantastický filmový zážitek. Bohužel atmosféra (pro mě) vzala za své osvobozením nebohého Barnabase uvězněného celých třista let v rakvi a jeho návratem domů. Své osvoboditele odměnil důkladným vysušením krevních řečišť a zcela suverénně nakráčel k teplu rodinného krbu, kde to místním obyvatelům ani nepřipadalo příliš divné, když se jim v obýváku objeví anemický strýček z roku 1720 :-D

Celá rodina je složena z několika extrémních figurek. Pubertální dcera, kluk, který vidí ducha své utonulé matky, jeho otec - odbarvený playboy, který místo otcovských povinností kouká, kde by co otočil a ohnul, paní doktorka psychologie, která nejraději místo do duše pacientů proniká na dno lahve a trpí šílenými kocovinami, stařenka, která v domě uklízí a zřejmě přišla o všechny smysly, kterými běžný člověk vládne, santusácký správce domu či zahradník a hlava rodiny v podobě šaramantní dámy, která také trpí rodinnou kletbou. To vše je pestrý mix, který, doplněn o nepřátelsky naladěnou, ve vesnici ovšem milovanou, inkognito čarodějnicí, která je prapůvodem všeho zla, které se rodině Collinsových za ta staletí přihodilo.

Barnabas, který se stal upírem právě za to, že neopětoval nehynoucí lásku oné čarodějnice, si dá za cíl pomoci své rodině, porazit zlou čarodějnici-obchodnici a vrátit rodinu na výsluní. Mimoto se zamiluje do vychovatelky malého sensitiva, která jako by z oka vypadla jeho minulé lásce Josette. Ta, puzena magickými silami (původcem je samozřejmě šílená čarodějka Angelique), skočila z útesu na Vdovském vrchu.

Barnabas je ztracen v současném světě, na základě výzkumu u pubertální dívky vyrazí mezi obyčejné lidi, které najde kolem ohně v lese a zjišťuje, co ženy v dnešní době od muže očekávají. Mládež hippies ho zasvěcuje do mírumilovných nálad a představ o světě, načež on se jim ve svém milosrdenství odvděčí tím, že si z nich udělá krevní konzervy. Roztomile vtipné, není-liž pravda?

I upír má ale šanci na kvalitní život s kvalitní lidskou ženou, takže mu psycholožka/psychiatrička Hoffmanová začne dávat infuze, aby jej transformovala v člověka. Samozřejmě, doktor jako doktor. Kdo by se na to hodil lépe? .-)

Úspěšná čarodějnice ovšem k Barnabasovi chová i nadále vřelé city a on ji z duše nenávidí. Proto ji přijde vyhlásit válku a při té příležitosti jí během divoké soulože zdemoluje celou kancelář :-) Ona to chápe jako začátek, on jako konec. Jelikož se jejich zájmy neprotnou, rozhodne se ona zničit celou rodinu a hlavně jeho životní lásku - vychovatelku Vicky.

Upír nakonec zjistí, že infuze od doktorky jsou podvod a že její hlavní motivací je získat věčné mládí tím, že si aplikuje infuze jeho krve. To se mu hrubě nelíbí a pošle ji na dno moře.

Velké finále se neobejde bez ohně, výbuchů, dramatické hudby, urputnosti, překvapivých zvratů a odhalení. Nesmí chybět otevřený konec na konec :-)

Shrnuto, sečteno a podtrženo:
Film se mi líbil hlavně po vizuální stránce, což u Burtona je celkem jistota. Hudební doprovod snímku byl opět perfektní, Danny Elfman, režisérův dvorní skladatel, opět nezklamal. Navíc se ve filmu objevují hudební hity 70.let, což dodává filmu dobrou atmosféru a odkazuje na původní seriál, na jehož motivy film vznikl. Herecky byli všichni vynikající a dělali, co mohli. Největší slabinu vidím ve scénáři, prostě mě to moc nebavilo. A přitom to mělo tak slibný začátek.

ČSFD - Temné stíny