středa 30. května 2012

Tim Burton v Temných stínech

Včera jsem váhal, na co jít do kina. Už dlouho jsem před stříbrným plátnem neseděl, tak jsem chtěl zvolit dobře. Adepty byly snímky Temné stíny a Avengers. Nakonec vyhrály Temné stíny, protože je natočil Tim Burton a to bývá zárukou dobré zábavy a skvělého vizuálního stylu.

Pokud jste film neviděli a chcete ho vidět nezatíženi mým názorem, tak asi nečtěte dál, nerad bych Vám zkazil zážitek a překvapení :-)


Snímek se rozjížděl skvěle, Temný začátek, skvělá hudba, výborně omlazený Johny Depp, tragický osud rodiny, mlha a chlad. Příjezd tajemné chůvy do tajemného sídla s tajemnými obyvateli a její první zážitky v domě slibovaly fantastický filmový zážitek. Bohužel atmosféra (pro mě) vzala za své osvobozením nebohého Barnabase uvězněného celých třista let v rakvi a jeho návratem domů. Své osvoboditele odměnil důkladným vysušením krevních řečišť a zcela suverénně nakráčel k teplu rodinného krbu, kde to místním obyvatelům ani nepřipadalo příliš divné, když se jim v obýváku objeví anemický strýček z roku 1720 :-D

Celá rodina je složena z několika extrémních figurek. Pubertální dcera, kluk, který vidí ducha své utonulé matky, jeho otec - odbarvený playboy, který místo otcovských povinností kouká, kde by co otočil a ohnul, paní doktorka psychologie, která nejraději místo do duše pacientů proniká na dno lahve a trpí šílenými kocovinami, stařenka, která v domě uklízí a zřejmě přišla o všechny smysly, kterými běžný člověk vládne, santusácký správce domu či zahradník a hlava rodiny v podobě šaramantní dámy, která také trpí rodinnou kletbou. To vše je pestrý mix, který, doplněn o nepřátelsky naladěnou, ve vesnici ovšem milovanou, inkognito čarodějnicí, která je prapůvodem všeho zla, které se rodině Collinsových za ta staletí přihodilo.

Barnabas, který se stal upírem právě za to, že neopětoval nehynoucí lásku oné čarodějnice, si dá za cíl pomoci své rodině, porazit zlou čarodějnici-obchodnici a vrátit rodinu na výsluní. Mimoto se zamiluje do vychovatelky malého sensitiva, která jako by z oka vypadla jeho minulé lásce Josette. Ta, puzena magickými silami (původcem je samozřejmě šílená čarodějka Angelique), skočila z útesu na Vdovském vrchu.

Barnabas je ztracen v současném světě, na základě výzkumu u pubertální dívky vyrazí mezi obyčejné lidi, které najde kolem ohně v lese a zjišťuje, co ženy v dnešní době od muže očekávají. Mládež hippies ho zasvěcuje do mírumilovných nálad a představ o světě, načež on se jim ve svém milosrdenství odvděčí tím, že si z nich udělá krevní konzervy. Roztomile vtipné, není-liž pravda?

I upír má ale šanci na kvalitní život s kvalitní lidskou ženou, takže mu psycholožka/psychiatrička Hoffmanová začne dávat infuze, aby jej transformovala v člověka. Samozřejmě, doktor jako doktor. Kdo by se na to hodil lépe? .-)

Úspěšná čarodějnice ovšem k Barnabasovi chová i nadále vřelé city a on ji z duše nenávidí. Proto ji přijde vyhlásit válku a při té příležitosti jí během divoké soulože zdemoluje celou kancelář :-) Ona to chápe jako začátek, on jako konec. Jelikož se jejich zájmy neprotnou, rozhodne se ona zničit celou rodinu a hlavně jeho životní lásku - vychovatelku Vicky.

Upír nakonec zjistí, že infuze od doktorky jsou podvod a že její hlavní motivací je získat věčné mládí tím, že si aplikuje infuze jeho krve. To se mu hrubě nelíbí a pošle ji na dno moře.

Velké finále se neobejde bez ohně, výbuchů, dramatické hudby, urputnosti, překvapivých zvratů a odhalení. Nesmí chybět otevřený konec na konec :-)

Shrnuto, sečteno a podtrženo:
Film se mi líbil hlavně po vizuální stránce, což u Burtona je celkem jistota. Hudební doprovod snímku byl opět perfektní, Danny Elfman, režisérův dvorní skladatel, opět nezklamal. Navíc se ve filmu objevují hudební hity 70.let, což dodává filmu dobrou atmosféru a odkazuje na původní seriál, na jehož motivy film vznikl. Herecky byli všichni vynikající a dělali, co mohli. Největší slabinu vidím ve scénáři, prostě mě to moc nebavilo. A přitom to mělo tak slibný začátek.

ČSFD - Temné stíny


středa 22. února 2012

Šálek mého čaje (a kdyby jen jeden)

Musím se přiznat k takové malé závislosti. Lépe řečeno k jedné z mnoha. Jsem závislý na nakupování čaje a samozřejmě na jeho popíjení. Bohužel mi jde pomaleji pití, než nakupování. Proto se v mém pracovním šuplíku mačká deset krabiček různých čajů, což by mohlo vyvolat pocit, že mám v šuplíku deset různých druhů čaje. Inu, nemám. Kdepak! Druhů mám k výběru mnohem více, protože praktikuji metodu doplňování a obohacování...

Jak to probíhá? To se vám takhle vydám Tylovou ulicí a když míjím krámek s bylinkami a čajem, napadne mě: "Mám ještě v práci dost čaje?". Samozřejmě, že ho mám dostatek, ale najednou začnu mít pocit, že je potřeba doplnit konkrétní druh, protože toho už mám málo. Oklamaný sám sebou vejdu do krámku. Vezmu si takový ten malý košíček, jako aby se neřeklo. To je chyba, protože do košíčku se toho vždy vejde víc než do rukou. Začnu (zdánlivě) bezradně očima poletovat po regálu s různými čaji. Ještě než se očima dostanu ke svému oblíbenému, kterého už mám (autosugescí) málo, ke svému překvapení objevím nové druhy čaje. Jiný výrobce, jiná příchuť, atp. Trochu mě to rozhodí, vím přece, že si jdu pro jeden konkrétní druh, který mám zrovna v oblibě a zakážu si byť jen pomyslet na to, že bych si koupil místo svého oblíbeného nějaký jiný. Ovšem vždy najdu řešení, koupím si svůj oblíbený a k tomu jen tak "na zkoušku" přihodím do košíčku i ten nový. No, už bych i odešel, sice jsem objevil ještě další nové druhy, které neznám, ale nechci to moc přehánět. Jenže: když už jsem si vzal ten košíček, tam se vejde ještě jedna krabička s čajem, mysleme logisticky! No, a protože mě v tu chvíli popadne amok, skončím u pokladny se čtyřmi krabičkami čaje. "Naštěstí" se dá platit kartou!!! Takže odcházím s novými úlovky směrem ke kanceláři.

Tam ovšem dojde k mírnému vystřízlivění. Kam já ten čaj dám? Do šuplíku už se prostě další krabičky nevejdou, protože ani zdaleka nezeje prázdnotou. Začne tedy fáze vybalování krabiček a reorganizace sáčků s čajem. Přerovnávání, optimalizace, třídění a objevování již zapomenutých exemplářů kdysi oblíbených druhů. Samozřejmě u toho dám vařit konvici s vodou (naštěstí je dvoulitrová) a připravím své čtyři hrnečky na čaj. Nejčastěji rychle vybalím nové druhy a každý přijde do jednoho hrnečku. Než se voda prožene varem, většinou ztěžka dovírám čajem napěchovanou zásuvku a očichávám a ochutnávám své nové úlovky. Během dne takto zvládnu vypít klidně dvanáct hrnečků čaje různých chutí. Vždyť jsem to říkal na začátku, že jsem závislák :-D

No a kdybyste náhodou chtěli tip na nějaký dobrý čaj, tak třeba momentálně ujíždím na černém čaji aromatizovaném mandlemi s názvem  "Mandlové pohlazení" (MYSTIFY). Výborně voní a chutná ovocný rybízový čaj ze série Tea2O (BIOGENA), kombinace bílého čaje a granátového jablka (BIOGENA), atp. Pokud byste třeba měli tip na nějaký další lahodný čaj, nechte mi tu vzkaz, rád vyzkouším.


čtvrtek 9. února 2012

Vůně vůní

Žijeme v době, kdy před všechny běžné radosti života přibývají písmenka e- a  i-, takže email už dnes není smalt, ale elektronické psaníčko, telefon už firma Apple změnila v IPhone a čím dál častěji se místo s nákupním košem proháníme obchodem kurzorem myši. Doba gramofonových desek je pryč dávno, a myslím, že řada mladých v životě nepotkala kazetu a CD se nedotkli, ačkoli mají přehrávače nacpané hudbou až po okraj.

Nyní se písmenko e- zabydlelo i před slůvkem kniha. Nejsem v žádném případě odpůrcem transformace hebkých nebo drsných stránek do změti jedniček a nul, ale jako knihomol musím podotknout, že pocit knihy pevně držené v rukách mi čtečka elektronických knih nenahradí. Ševelení stránek a ta originální vůně, která se skrývá mezi stránkami nové knihy, a důvěrně známá vůně knihy, která už dlouho leží v polici knihovny vždy vyhraje nad tím, že s sebou mohu mít celou svojí knihovnu a přitom se nezapotit...

Tak trochu jiná bábovka

Předem bych mě upozornit, že nejde o bábovku třenou, mramorovou, tvarohovou, ani babiččinu a ke kávě se zrovna dvakrát nehodí. Je to, milé kuchařinky a kuchaříci, bábovka špagetová Veselý obličej
Je to taková inspirace, suroviny nejsou dané pevně, záleží tak na tom, co máte rádi a co máte v lednici. Základní surovinou jsou špagety, bez nich to nejde. Teda samozřejmě, že nějaká náhrada by se našla, ale to už by pak nebyla bábovka špagetová ale babicová Veselý obličej
Inu, základem jsou al dente uvařené špagety. Pro méně zdatné kuchyňky znamená tento výraz “na skousnutí”. Znamená to, že špageta klade při skousnutí jemný odpor. Není rozblemcaná, ale ani mezi zuby nekřupne! Kdo nemá zuby, má smůlu, nechť tento recept zapomene a uvaří si krupicovou kaši Veselý obličej s vyplazeným jazykem
Mezitím si připravíme ten nejsuprovější základ. Doporučuji cibuli nakrájenou najemno zpěnit na olivovém oleji, přidat nakrájené papriky (žlutá, červená, zelená), samozřejmě nesmí chybět masíčko, může být najemno nakrájená šunka, je možná samozřejmě ekonomická verze s točeným salámem, pokud máte rádi mleté maso, i to je varianta. Speciální šmak dodá anglická slanina. Důležité je také koření, tady nechte zahrát fantazii, nic nezkazí  mletý čtyřbarevný pepř a nebraňte se česneku. Ještě můžete přidat pokrájená rajčata, kdo má rád olivy, jemně nakrájené dodají pokrmu specifickou chuť, v případě příhodného ročního období a vlastnictví truhlíku s bylinkami přidejte i něco zeleného (nemyslím Rákosníčka! Veselý obličej s otevřenými ústy ).
Když je směs prohřátá, zamíchejte ji opatrně do špaget. Pro zlepšení soudržnosti ještě můžete nastrouhat eidam, pro chuť třeba parmezán.
Bábovkovou formu vymažte a vysypte strouhankou. Poté do ní opatrně vsypte směs. Do půllitru rozklepněte několik vajec, přilijte trochu mléka,  osolte, opepřete, případně přidejte ještě trochu koření. Špagetovou směs ve formě zalijte připravenou vaječnou zálivkou a strčte do vyhřáté trouby (cca 180°C) na 40 minut. Poté ještě posypeme trochou strouhaného sýra a necháme dopéct. Poté nechte vychladnout a vyklopte z formy.
Dobré chutnání…