Ať jedí koláče! (Let them eat cakes!)

Díky přátelům jsem před časem objevil velmi originální seriál britské televize Ať jedí koláče (Let Them Eat Cakes) s Jennifer Saunders a Dawn French, předními komičkami britských ostrovů.

Před několika lety jej v pozdních nočních hodinách uvedla Česká televize a vzhledem k náplni seriálu celkem oprávněně. Jde o šest příběhů plných vtipných gagů a dialogů. Humor je to černý, brutální a hrubozrnný a to je na tom právě to skvělé.

Odehrává se na versailleském zámečku v roce 1782. Hlavním trojlístkem jsou hraběnka Colombina de Vache, její služebná Lisette – bývalá prostitutka, homosexuální Bufant, který se stará o garderobu a účesy (spíše paruky) madam. Hlavním pojítkem je řevnivost mezi hraběnčinou konkurentkou hraběnkou de Plounge.

Velkou předností je také vynikající český dabing, které mají na svědomí Jaroslava Obermaierová, Naďa Konvalinková a Stanislav Fišer.

Jen pro představu:

"Otec byl prostitut, matka mi utekla, ještě než jsem se narodila. Od malička jsem se živila koňskými koblížkami a to se s váma táhne celý život, má drahá..."

"To není nic pro ouška čisté a nevinné dívky. Jseš snad čistá a nevinná?" "No mamá, co si myslíte? Nepoznám penis, ani když si na něj sednu."

Indiana Jones čtvrtý

V pátek jsme se v Cinestaru potkali s Indiana Jonesem. Vřítil se do sálu (teda, vzhledem k Fordovu věku, spíš vběhl) a předvedl nepředveditelné. Zaujalo mě, že film je v roce 2008 natočený úplně stejným stylem jako film točený v osmdesátých letech, což považuji za největší klad pokračování příhod nezničitelného archeologa - což mi připomíná teda ale absolutně strašně pitomou část filmu, kdy Indy přežije výbuch atomové bomby zavřený v lednici ložené olovem, poté co lednice s Indym překoná vzdálenost několika desítek metrů a Indy z ní vystoupí jak z limuzíny a s ledovým klidem se podívá do atomového hřibu za humny, jsem si říkal, jestli je to pocta Indianu Jonesovi nebo parodie na něj.). Příběh s epomalu rozjíždí, zrada, konspirace, sověti, honička, zrada, dávné přátelství, nalezený nehledaný syn, znovunalezená milenka, legenda, honička, výhra, prohra, honička, průzkum města zlata, aktivace multidimenzionální brány, zasloužený trest po vědění a moci lačné sovětské děvočky, usmíření se synem, nečekaná svatba, otevřené dveře do pokračování Indiany bez Harrisona Forda. Toť příběh ve zkratce.

Postřeh z kina: Zrovna dnes ráno jsem četl v Týdnu povzdech nad úbytkem diváků v kinech. Vysvětluje se to nižší kvalitou filmů (a to DOKONCE i českých, čehož si DOKONCE někdo i všiml :-) ), odosobněním multiplexů atp. A já za sebe říkám, že do kina mám čím dál menší chuť chodit proto, že v devadesáti procentech případů kolem mě sedí někdo, kdo má zoufalou potřebu:

a) informovat polohlasem souseda o tom, kdo je kdo, kdo ho hraje, v čem hrál před tím, s kým chodí, chodil, případně jaký má skandál za sebou;

b) komentovat vtipným způsobem situace ve filmu, nejlépe polohlasem;

c) vyřizovat si telefonní hovory;

d) vzít s sebou na titulkovaný film dítě předškolního věku a celý film mu titulky předčítat;

e) atp., atp.

Tak proto mám problém jít do kina čím dál větší. A zapomněl jsme bod f) Ty filmy často opravdu stojí za starou bačkoru a člověk má emocionální prožitek pouze z toho, že zaplatil 130 Kč za lístek na pořádnou pitomost.

Perfidní divadlo - D.P.B.O.P.M.

Super divadelní zážitek jsem měl tuto sobotu, 24.5.2008, kdy jsem se usadil v hledišti P klubu Trojická v Praze. S lahvinkou vína (nebyla jen pro mě, byli jsme na ni dva), usazen u stolečku, fascinovaně jsme hleděl na 2.premiéru divadelní komedie divadelní hry Raye Cooneyho Do půlnoci Barbara, od půlnoci Mary (odtud zkratka v nadpisu) v provedení Perfidního divadla. Musím říct, že takto jsem se ž dlouho nepobavil, atmosféra byla vynikající, jeden gag střídal druhý a smích nebral konce. Osud jednoho taxikáře, který se oženil se dvěma ženami a s oběma žil současně díky dokonalému harmonogramu (do chvíle, kdy mu do rozvrhu vpochoduje starší dáma s kabelkou), je svižným a dokonale pointovaným dílkem. Pokud se opravdu chcete pobavit a nevadí Vám poněkud netradiční obsazení dámských rolí pány, rozhodně neváhejte a běžte :-)

Hlasoplet v Dialogu

Kdysi dávno, před pár lety, jsme byli na jazzovém večeru zpěvačky Vlaďky Bauerové. Jako hosta si tenkrát přivedla pětici mladých mužů, kteří si říkali Hlasoplet. A od té doby si je pamatuji. Naskytla se příležitost a včera (15.5.2008) jsme se dostali do první řady na jejich koncert. Spokojenost maximální. Skvělá uvolněná atmosféra, lehké vtipkování na pódiu, příjemná pohoda v hledišti. A snad se dokonce i toho CD dočkáme, jak slíbil zakladatel kvinteto-sextetu (se zpěvem občas vypomáhá další zpěvák, protože jeden z členů pracovně migroval až do "Národ sobě zlaté kapličky" v Praze a nestíhá na sto procent) :-)

Geniálním závěrem byla Včelka Mája.

www.hlasoplet.cz