O ošklivé princezně
Josef Berka
V lese, na lesní pěšině.
(na
scéně vedle pěšiny, snad u křoví sedí Stařeček)
(vchází Mladík,
na rameni tlumok)
Mladík:
To je den nádherný, jen co je pravda,
Těžko jen k stížnostem příčinu
zavdá.
Však mám-li být nestranný a řádně nad
věcí,
Stejně mi nejlépe bývalo za pecí.
Bylo tam teploučko a jídlo v dosahu,
Nikdy jsem nemusel táhnout se do
svahu,
Jenže čas utíká a léta běží,
Člověk se unaví, i když jen leží.
Teď ale vstříc štěstí zajisté kráčím,
najít si manželku ještě dnes stačím.
Stařeček:
Panáčku milený, nemáš snad pečivo?
Hlady tu umírám a nemám už na pivo.
Mladík:
Promiňte, dědoušku, asi vás zklamu,
Buchty si nenesu, už nemám mámu.
Neroňte slzy, mám v tlumoku rezervu,
Můžu vám nabídnout vepřovou konzervu.
(Mladík podává Stařečkovi
konzervu z tlumoku)
Stařeček:
Vidím, že v hrudi máš srdéčko čisté,
Že v světě zle pořídíš, to už je
jisté.
Ve světě čekají na tyhle truhlíky,
Co můžou jim pověsit na frňák bulíky.
Co tě to napadlo do světa jít?
Radši měls na peci zaživa shnít.
Mladík:
To milý dědečku nebyla legrace,
Macecha chtěla mě nahnati do práce.
Řekla, že víc už mě nebudou živit,
Z pece když neslezu, budu se
divit.
To já se nenechám vydírat přec
A tak jsem po ránu opustil pec.
Bez práce koláče prý nejsou
k mání,
To platí pro hloupé, je to jen zdání.
Pro mě je cestička za štěstím přímá,
Mě čeká princezna s bohatstvím
príma.
Stařeček:
Ty jsi dost naivní, jaks na to přišel?
Kdo to kdy jaktěživ, prosím tě,
slyšel?
Že by tě čekala bohatá křehule?
To spíš já v červenci obuju
sněhule.
Mladík:
Jak jsem tak pročítal včerejší noviny,
Velmi mě zaujal inzerát jediný.
(z kapsy vytahuje výstřižek
z novin a čte)
Ztepilá, pohledná, zámožná děvenka,
Hledá si k zásnubám slušného holenka.
Majetek nežádám, sama mám dost,
Jen rychle pospěš, jsem pohledná kost.
(Mladík
inzerát podává Stařečkovi, ten ho zblízka zkoumá, vrtí hlavou a cpe si ho do
kapsy)
Stařeček:
Nedej moc na slova, nenech se lapit,
V manželství s dračicí budeš se
trápit.
Mladík:
Co ty víš, dědečku, o tomhle světě?
Chodit už nemůžeš, hlava ti kvete.
Stařeček:
Jsem sice stár a nemám už síly dost,
Vím však, že v novinách vytiskli
pitomost.
Jestli je pohledná, jestli je lepá,
Pak musí zajisté být taky slepá.
Nebo je dvouhlavá či má divné zvyky,
S podsvětím nekalé pěstuje styky.
Mladík:
Co to je za hloupost, proč měl bych ti
věřit,
Proč tobě do rukou svůj osud svěřit?
Měl bych si pospíšit, snad už mě
čekají,
Na zámku pečení holubi létají.
(předvádí
polykání holuba)
Stačí chřtán otevřít, vycenit chrup,
A kde je holoubek? Já jsem ho slup!
Stařeček:
(mávne
znechuceně rukou)
Chtěl jsem ti poradit, ty máš svůj
ideál,
Tak už se nezdržuj, vydej se o dům
dál.
Mladík:
(podezřívavě)
Neměls mi poradit za
dobré srdce?
Nebo snad ze mne chceš udělat blbce?
Stařeček:
Už jsem ti poradil, abys šel domů zas
Ty mne však neslyšíš, a tak si zlomíš
vaz.
Mladík:
Za tuhle radu mi pomoc má nestála
A tvoje reakce krutě mne zklamala.
Pěkně si pochutnej na jídle
v plechu,
Piknik si udělej v zeleném mechu.
ï(Mladík odchází)
Stařeček:
(mne
si ruce)
To jsem ho ožulil o jeho papání,
Dost dobře vynáší tohleto žebrání,
Chodí sem mládenci, čekají radu
A já jim z tlumoků peníze kradu!
Na mě si nepřijdou, mám totiž tady,
Přec kvůli morálce neumřu hlady.
(vezme
do ruky konzervu a chce se do ní dobývat)
Oj, já jsem napálen, doběhnut, běda!
No, nejsem já nebohý vetchoučký děda?
Ten mezulán sice mi nabídnul konzervu,
Jenomže, jak ji sním? Snad zubama
rozervu!?
Tak dneska to nevyšlo, třikrát mi
běda,
On neměl prachy, ani otvírák nedal.
(Ze
zákulisí se ozývají dva dětské hlasy - Mařenka a Jeníček)
Jeníček
a Mařenka:
Tatínku, tatínku, kdepak se touláte,
Copak vy ještě chuť obědvat
nemáte?
Stařeček:
(zpozorní,
nastraží uši)
(nesnášenlivě)
Co je to za děcka, co křičí tu po
lese?
Nesnáším děti! Haranti, těšte se!
Pěkně vám zamotám tu vaší hlavičku,
Nechám vám poznati příjemnou babičku.
(na scénu vcházejí Jeníček a Mařenka)
Jeníček:
Neboj se, Mařenko, táta je v pohodě,
Jí buřta s cibulí a popíjí v hospodě.
Mařenka:
Jeníčku,
já neslyším pilu a neslyším sekyrku
A cítím podivné mrazení v zátylku
Jeníček:
Neplaš se, Marie, to bude
v pořádku,
tady si sedneme na chvíli do chládku.
Mařenka:
Snad
táta netropí zas ňákou neplechu,
Jeníček:
Asi šel k nám domů očíhnout
macechu,
Zda, když my během dne sekati dříví jdem,
nudu si nekrátí s mladistvým
sousedem.
Mařenka:
Ta naše macecha tuze je kyselá,
To naše maminka bývala veselá.
Jeníček:
Ta byla veselá, pořád se smála.
Zvlášť, když si po ránu frťánka dala.
Mařenka:
Představ si, macecha chtěla mě znovu
dát,
Na podzim do Prahy na dívčí internát.
Stařeček:
Neruším, mládeži? Někoho hledáte?
Mařenka:
(oboří se na Stařečka)
Co vám je do toho? Co vy se staráte?
Jeníček:
(výhružně)
Já těchhle důchodců mám ale vážně
dost,
Musí furt do věcí strkat svůj starej
nos.
Maj blbý kecy a pořád se starají,
Celej den zadarmo vozí se tramvají.
Stařeček:
Já nejsem důchodce, já jsem jen
pocestný,
Myslím, že otec váš nýčko je nezvěstný
Jeníček:
(výhružně)
Ty jsi nás špehoval, ty jeden dědku?
Stařeček:
Nemáte, mládeži, snad něco
k snědku?
Mařenka:
No to jsi uhod, to víš, že nic nemáme,
Jeníček:
(zlomyslně)
A kdybysme měli, tak stejně ti nedáme.
Stařeček:
Však se nic neděje, tak mi nic nedáte,
Váhám, zda s tatínkem ještě se
shledáte.
Jeníček:
Tys ho snad viděl, co vlastně o tom
víš?
Stařeček:
Přestaň mi tykat, copak se nestydíš?
Já jsem ho viděl, šel do hloubi
lesíku,
Netřeba tropiti z tohohle paniku.
Jeníček:
Chvíli tu počkáme, nebudem hin,
Nás přece neleká kdejaký stín.
Mařenka:
(sedá
si pomalu vedle Stařečka)
Jak myslíš, Jendo, máš asi recht,
(fouká si tlapku)
Au, já si zlomila umělý neht.
Jeníček:
(přisedá
k ní)
Macecha bude nás s obědem čekat,
Jídlo nám vystydne, bude se vztekat.
Mařenka:
Ať třeba pukne si, pak bude klid,
Zas budeš v domě moct mejdany
mít.
Stařeček:
Jak jsem tak pochopil z toho co
říkáte,
Vy svoji macechu moc rády nemáte.
Jeníček:
Jo, macecha, ta je zlá, tuze nás
trápí,
(utírá
si krokodýlí slzu)
Slzičky polštáře každou noc skrápí.
Mařenka:
Nutí nás učit se, denně se mýt,
Jeníček:
Cigára po kapsách nesmím už mít.
Mařenka:
Koupila mýdlo a pasty dvě tuby,
Nutí nás čistit si dokonce zuby.
Nenechá mě nosit ni žádnou parádu,
A ještě mi sjednala nějakou brigádu.
Jeníček:
Je vážně hrozná a pořád nás hubuje,
Hlavně, když prší a Máňa se nezuje.
Stařeček:
(dojatě)
Tohle znám z vlastního raného
mládí,
Vzpomínky do breku náhle mne svádí.
Taky jsem vyfásnul takovou matku,
Nikdy mi nedala na sladký zlatku.
Vždycky mi říkala, že budu jen ostuda,
Prý ze mě vyroste k ničemu
pobuda.
Že budu pořád jen trpěti hlady,
A kde jsem skončil? No přeci tady…
Jeníček:
To je fakt dojemná citlivá story,
Jdem hledat tátu, tak, dědečku, sorry.
Mařenka:
Už mě tvý historky začínaj nudit,
od mechu zadek mne začíná studit.
Kudy šel otec náš, prosím tě, pomoz,
Neslyším odnikud nijaký lomoz.
Stařeček:
Dáte se za nosem, to najdete zajisté,
Tady se neztratí ni blbí turisté.
Přijdete k studánce, v ní
voda chladivá,
Klidně se napijte, dobrá je perlivá,
Ta strčí do kapsy kdejakou sodovku,
Potom si dětičky zahrajte na schovku,
Jestli už jídlo vám nebude stačit,
Durman a rulík tam můžete svačit.
Mařenka:
(podezřívavě)
Durman a rulík? To je mi ňák povědomý,
Po těch kytkách následuje
dozajista bezvědomí.
Stařeček:
Nedělej, děvenko, zrychlené závěry,
Tomuhle nevěř, to jsou jen pověry.
Mařenka:
Proč nám chceš, dědoušku, udělat
radost?
Stařeček:
(neupřímně)
Miluju děti, jsou moje slabost.
U čtyřech dubů dejte se doleva,
Do nosu praští vás slaďoučká poleva,
Chalupa z perníku pod smrkem stojí,
Kdo přijde k chalupě, královsky
pojí.
Klidně si loupejte z domečku
perníček,
Mařenka:
Perník, ten miluje hlavně náš Jeníček
Stařeček:
(sladce)
Tož nechte si chutnat, děťátka milená,
Možná vás vyruší babička šílená.
Té se však nebojte, ta není zlá,
Stejně jak já děti moc ráda má.
Jeníček:
Dáme si pozor až k chaloupce
přijdeme,
I s vadnou stařenou v pohodě
vyjdeme.
(odejdou)
(chvilku
je ticho, Stařeček klimbá, ozve se hukot, Stařeček se probere)
(Na scénu vlétne – vběhne drak
a praští sebou na podlahu)
Stařeček:
(škodolibě)
Něco mi, Soptíku, neleze na mozek,
Neměl jsi před pádem vysunout
podvozek?
Drak:
(nasupeně)
Přestaň se posmívat, červíčku nehodný,
Stařeček:
(postrašeně,
patolízalsky)
Moc se vám omlouvám, bylo to nevhodný.
(ozývá
se zvuk podobný kručení v břiše)
Co je to za rachot, co je tu slyšet?
Drak:
Ty starý hlupáku, kručí mi
v břiše.
Stařeček:
To zvuk je lahodný, však jsem to tušil
hned,
Kampak jste, vašnosto, vyrazil na
oběd?
Drak:
V kraji se rozhlížím, svou oběť
hledám.
Stařeček:
Nechceš-li, tak dobrou radu ti nedám.
Drak:
Co mi tu nabízíš, máš něco
v hlavě?
Stařeček:
Potkal jsem mladíka, před chvílí
právě.
Byl celý nadšený, na zámek spěchal,
Útržek z novin mi ležet tu
nechal.
Drak:
Proč mě s tím zdržuješ? Mám děsný
hlad!
Chceš si snad s ohněm mým,
starouši, hrát?
Stařeček:
Semhle se podívej, podfuk to není,
(vytahuje
útržek inzerátu a podává ho drakovi)
Tenhleten inzerát, to je tvé menu [:meny:].
Drak:
(čte
si)
Ztepilá, pohledná, zámožná děvenka,
Hledá si k zásnubám slušného holenka.
Majetek nežádám, sama mám dost,
Jen rychle pospěš, jsem pohledná kost.
(ke
Stařečkovi, výhružně)
Pro případ, že mi lžeš, život si
krátíš,
schránku svou v plamenech
z tlamy mé ztratíš.
Stařeček:
(vyděšeně)
Nebuďte bláhový, proč bych vám, pane,
lhal?
Abych se ke stáru na rožni griloval?
Maso mám přestárlé, tuku jen málo,
To by vás akorát břichabol stálo.
Drak:
Tak tedy povídej, kam kroky mám vést,
Na kterou stranu teď měl bych se
vznést?
Stařeček:
Váš pokrm lahodný čeká prý na zámku,
Inzerát užijte jako svou pozvánku.
Drak:
Výtečný oběd už za kopcem cítím,
Vidím, jak masíčkem, žaludek sytím.
(Drak odlétá - odbíhá)
Pokračování příště...
