Karkulka (3/4)

KARKULKA

Josef Berka

IV.

U macechy v domě

Vypravěč:           
Příšerný rachot se rozlehl na dvorku,
Pod okny neznámý zastavil motorku

Mladík:
Hej, je někdo doma? Odpověď čekám,
Trochu se bojím, že pošlou mě někam.

Macecha:
Copak chceš, mládenče, hledáš snad mě?

Mladík: 
Nemyslím, že bych byl na tom tak zle

Macecha:            
Jsem ještě mladá a mám pevné tělo

Mladík:                
To jako výborná pohádka znělo

Macecha:            
Chlapečku, zdá se, že tuze jsi drzý

Mladík:                
Promiňte, stařenko, fakt mě to mrzí

Macecha:            
Že ty jsi přítel mý nevlastní dcery!?

Mladík:                
Nejste vy Sibyla? Váš odhad je skvělý!

Macecha:            
Ta teď není doma, šla k babičce, pacholku,
Mám dost tvých urážek, kliď se mi ze dvorku.

Mladík:
Díky vám, madame, za tohle setkání,
Byla jste příjemná, jak v kříži loupání

Vypravěč:           
Sotva se ticho rozlehlo v domě,
Telefon na stole zazvonil skromně.

Vrah:                    
Tady tvůj kamarád, co čest svoji ztratí 

Chci se jen zeptat, zda plán pořád platí

Macecha:        
Spolu jsme seděli  ve stejném lochu
Měl bys mi konečně věřit snad  trochu.
Karkulku k babičce jsem s košíkem poslala
Smrtící čaj jako prémii dostala.
Až připraví stařeně léčivou kúru,
Bábiny dušička poletí vzhůru.
Karkulka podědí chalupu celou,
Vidím svou budoucnost jasnou a skvělou
Než domů se vrátí, jak smutná to náhoda,
Té milé holčičce stane se nehoda.
Konečně ta holka přestane prudit,
Být hodnou macechou mě začíná nudit.
Pojistka, dědictví, spadnou mi do klína,
To bude veselá pohřební hostina.
Teď přestanem kecat a ty hejbni kostrou,
Připrav si na holku mačetu ostrou.
Do lesa vydej se, za strom se skryj
Do zálohy připrav si dřevěný kyj.
Že nemáš se splést to nestojí za zmínku,
Já chytře jí vnutila červenou sukýnku.

Vrah:                    
A co když z vězení vrátí se Pepice,
Nebude ona po Karkulce dědicem?

Macecha:            
Před měsícem přišla od právníka zpráva
Soud na mě převedl veškerá práva.

Vrah:              
Tak já tedy končím a mačetu beru,
Na holku počíhám ve večerním šeru.
Zbyde ti na ní jen mlhavá vzpomínka,
Pojistka, konto a červená sukýnka.

Macecha:          
Kdyby to nevyšlo a něco jsi podrobil,
Domů mi nevolej, brnkni mi na mobil.

V.

U Karkulčiny babičky ve světnici.

Ježibaba:             
Chalupa z perníku, to ti byl nápad

Dírama ve střeše začíná kapat.

Děti jsou příšerný, ohledy neberou
Tuhle nám usekli kus plotu sekerou.
Chtěla bych luxusní příbytek z plechu
Než nám ti holomci sežerou střechu.
Dědek je hluchej a já blbě vidím
O dalším problému mluvit se stydím.

Babička:              
Zdá se mi, že vám to v sexu moc neklape,

Děda se odsunul na svoje kanape?

Ježibaba:
Ale kdež, tohleto vyřeší pilulka za stovku

Náš problém jiný je, my máme cukrovku.

Šla jsem za Vševědem, že poradí snad.
Však s milým Vševědem stal se děsný zvrat.
Matka nám řekla, že má z něj už nervózu,
Vševěd prý od září má silnou sklerózu.

Babička:              
Tohle mě nebaví, čas k večeru spěje

Chtěla bych ulehnout teď do postele

Nezlob se kámoško, že ženu tě z domu,

Dostávám migrénu a loupání k tomu.

Ježibaba:             
Však já se nezlobím, dobře to chápu,

Musím jít prověřit milýho tátu,

Jestli zas zmateně nechodí po lese,

A špatně oblečen ze zimy třese se

Babička:              
Tak ahoj a časem navštiv mě zas,

Určitě  na tebe najdu si čas             

Vypravěč:           
Sotva se  za babou zaklaply dveře

Babička na lože rychle se béře.

Nestačí však ani zavřít své oči,

Obrovský šedý vlk do pokoje skočil

Vlk:                       
Ty se mě nemusíš zbytečně bát

Jenom mou večeří máš se teď stát

Budeš jen předkrm trošičku tuhý,

Za chvíli dorazí i můj chod druhý.                

Vypravěč:           
Jen tohle vyslovil, na postel hupnul,

Babičku jak zralou malinu  slupnul

Mlsně se olíz a pohladil břicho

Vlk:
A to ti povídám, budeš tam ticho!

Vypravěč:          
Pak si vlk natáhl babičky košili,

brýle, pod peřinu zalezl za chvíli.

Jen chvilka utekla od vlkovy večeře

Když někdo zaklepal zlehounka na dveře.

Vlk:
Kdo mě to ruší, já usnula málem
Jsi-li člověk dobrý  vejdi jen dále

Karkulka:            
Babičko, to jsem já Karkulka červená,

Víš, co má návštěva u tebe znamená?

Vlk:                       
No to je paráda, já jsem tak ráda,

To víš, že korunky pro tebe střádám.                           

Karkulka:            
Babičko, jak vidím ti na novém nosíku,
že ty sis nechala udělat plastiku?

Vlk:
Děvenko, krutý čas na kráse nikomu nepřidá
Laserem lze omladit, aspoň tak se to povídá

Karkulka:            
Promiň mi, babičko, když mě to nedá
Přijdeš mi poněkud chlupatá, šedá.

Vlk:                       
To jsem si koupila takový bonbony,
po nich mi poněkud blázní mi hormony.
Jak řekli mi lékaři na centru zdraví,
Za několik týdnů se to samo spraví

Nestůj tak daleko, pojď ke mně od dveří

Já chuť jsem dostala na masitou večeři

Karkulka:            
Nerada babičko zklamu tě u ďasa

Nesu ti rajskou, jenomže bez masa.

Vlk:                       
Nevadí, drahoušku, jen přistup blíže

Chci tě jen políbit, ty dobře víš, že

Mám tě tak ráda, jak svou vlastní dceru

Jen pro tebe svůj důchod de facto beru.

Karkulka:
Macecha s košíkem mě za tebou poslala,

Že prý jsi infekční žloutenku  dostala

Nejsem si moc jistá, zda ráda risknu to
Když k tobě se přivinu, tak taky chytnu to.

Vlk:                       
Karkulko, neboj se, stala se chybka

Matka se mýlila, jsem zdravá jak rybka

Karkulka:            
Má milá babičko, tak to jsem ráda

Měla jsem sto chutí ti ukázat záda

Babička:              
Karkulko, pomoz mi,

Vypravěč:
Z vlka  se ozvalo

Babička:              
Tohleto zvíře mě před chvílí sežralo

Karkulka:            
Ty potvoro proradná, tohle nám splatíš,

babičku za chvíli rozhodně zvrátíš.

Vypravěč:           
Vlk se jen zašklebil, vycenil zuby,

Příšerný puch se mu vyvalil z huby.

Karkulka nejdříve trochu se lekla,

Pak hranou dlaně ho do krku sekla.

Karkulka:            
Vážení diváci, co na mě  koukáte?

Já jako malá se učila karate.

Vypravěč:           
Vlk jenom heknul a z postele vypad

Na první pohled pro hrobaře případ.

Karkulka chňapla po ostrém noži

Do jeho břicha se ostří už noří.

Karkulka:            
No co je babi, tak pojďte už ven

Vlka se nebojte, sní věčný sen.

Babička:              
Díky ti holčino, jsi moje spása

Dáme si panáka, budeme jásat.

Karkulka:            
Promiňte, babičko, ale musím se vrátit

Potmě by  někdo moh v lese mě zmlátit

Babička:              
Pravdu máš, to je fakt, pospěš si domů,

Vezmi si pár stovek na cestu k tomu.

Karkulka:            
To ráda beru a děkuju moc,

Pádím a přeju ti báječnou noc.                      

Vypravěč:           
Babička hnojila zahrádku jedy
Nelze se ničemu diviti tedy
Když Karkulka chtěla si urvati růži
Že toxickým trnem si propíchla kůži
V mozku to skříplo a neměla tušení,
Že v hlavě jí nastalo paměti zatmění.
Zmateně zkoumala zraněnou ruku,
Náhle se rozběhla a byla pryč v cuku
Chodila sem a tam nemaje směru
Začlo to nahnutě vypadat věru.

Karkulka:            
Kam se jen poděju, tma na mě padá
Bídně tu zahynu, i když jsem mladá.
Ale co vidím tu? To smysly mě šálí?
Zdá se, že našla jsem domeček malý...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Karkulka (2/4)

KARKULKA

Josef Berka

II.

V domě, kde žije Karkulka

Macecha: 
Karkulko, Karkulko,

Vypravěč:          
Ozve se volání

Karkulka:           
To zase nějakou makačkou zavání

Vypravěč:          
Karkulka v pokoji na gauči leží

Růžovka právě teď  na NOVĚ běží.

Macecha:           
Karkulko, neslyšíš ? Volám tě sem,

Musíme promluvit o něčem zlém.

Karkulka:           
Nechci to vypínat, tak počkej chvíli,

Neb ztratím návaznost s dalšími díly.

Macecha:            

Pokud hned nepřijdeš, pak tedy od pátku
rozluč, drahoušku s Doktory z Počátků.

Karkulka:           
Už letím, nezlob se matinko zlatá,

Mělas mi naznačit, že to tak chvátá.

Macecha:           
Rychle si oblékni červenou sukénku,

Babička ze lesem dostala žloutenku,

Běž se jí pozeptat jak se jí daří

Dones jí tenhle čaj, ať si ho vaří.

(Karkulka bylinky strká si za pásek)

Karkulka:          
Maminko drahá, je vhodná ta suknice?

Červená naláká chlípného myslivce.

Macecha:           
Nedávej bláznivým myšlenkám průchod,

Pospíchej, než babka utratí  důchod.

Popadni košíček, hoď do něj flašku,

Rajskou od neděle, půl kila hrášku.

Karkulka:           
No dobrá tak letím, snad do tmy jsem zpátky,

Macecha:           
Věz, že máš na babce od babči vyloudit zlatky.

Mně z včerejška na dnešek zlý sen se zdál,

Že po cestě  někdo tě otravoval,
Tak dávej si pozor a nescházej z cesty

Ať k babičce dojdeš, já přeju ti štěstí.

Karkulka:           
Když je tak chytrá, tak mohla jít sama

Ale to vona nemůže, je nóbl dáma.

Vypravěč:          
Karkulka natáhla běžecké tretry.
Tiše se zasmála, vyndala Petry,

Z láhve si lokla pro zahřátí lehce,
A potom vyběhla po lesní stezce,

               

III.

Na lesní cestě

Vlk:                    
Ha, to je Karkule, počkej ty děvčátko,
Kampak ses vydala, dozvím se zakrátko,
Máma tvá před lety mou mámu zranila,

Teď je čas, abys to životem splatila.

(nasadí medový úsměv)

Děvenko, děvenko, kampak jen míříš?

Na suché cestičce prach značně víříš.

Karkulka:           
Co chceš, ty obludo, přestaň se vtírat,

Neb supi budou tě po kouskách sbírat.

Vlk:                      
Tož, promiň mi spanilá, úžasná děvo,

Na hovory s kráskami jsem prostě dřevo.

Karkulka:           
Omluvu přijímám a dotaz mám maličký

Je tohle cestička k domu mé babičky?

Vlk:
Tudy tam nedojdeš, v cestě máš překážku,
Zkratku ti poradím, dost slušnou náhražku.

Karkulka:           
Myslíš si, chlupáči, že v hlavě mám slámu,
Koukám, že pazoury asi ti zlámu,
Myslíš, že dutá jsem jak bez vody studna?
Co je dneska za den, no? 1.dubna.
Na to tak naletím, na ty tvý vtípky 
To zkoušej na jiný naivní slípky.

Vlk:                      
Ach ty jsi mazaná, jen člověk zírá

Podívej na babku, co pod stromem sbírá.

Karkulka:           
Co je mi do babky, ty zase mě pleteš,
pospíchám k babičce, nesu jí veteš.

Vlk:                      
Ta bude zajisté moc a moc ráda,

Karkulka:
Zas bude chtít abych drhla jí záda,

Našla jí sluchadlo, bílila stěny,
z reklamních letáků četla jí ceny.
Matka jí posílá nějaký lupení,
Tuším, že po tomhle určitě zcepení.
Nesmím už otálet, blíží se déšť,
Přestaň mě zdržovat, do prčic běž.

Vlk:
Pravda, já ještě dřív než se tu sešeří,
rád bych si pořídil  masitou večeři.
Ještě než zmizím, dám radu ti jedinou,
Babičku určitě potěšíš  květinou.

Karkulka:           
Po lese brouzdám už celé dvě hodiny
Kořenářko, poraď, kde najdu tu květiny

Kořenářka:        
To povím ti ráda a ve mžiku,
Dáš-li lok rumu ze svého košíku.

Karkulka:          
Ach, dneska za všechno se platí,

Kořenářka:         
Ten lok se ti stotisíckrát vrátí

Karkulka:           
No dobrá, poraď tedy kudy jít mám,
Abych se dostala ke květinám.

Kořenářka:         
Přistup jen o kousek ke mně blíž
Děvenko milená, viď že mi zapálíš?

Karkulka:           
Osobo,  vy mě snad budete vydírat

Nechcete o mě se snad taky opírat?

Kořenářka:         
Tak už se nečil, já jen jsem to zkusila,

Ta dívka před tebou,  facku mi vrazila

Karkulka:           
Jestli se zas zeptáš, zda nějak ti pomohu,

Naštvu se a  tretrou dupnu ti na nohu.

Kořenářka:         
Zklidni své vášně, kroť zlobu zvou

Květiny najdeš  za odbočkou  tou.

Karkulka:           
Díky ti dobračko, až  budu se vracet,

Ráda ti nabídnu cigaret dvacet.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

Karkulka (1/4)

KARKULKA

Josef Berka

I.

Tmavá lesní pěšina, vedle pěšiny stojí velká houština.

Vypravěč:          

Ukryta v lesích je malebná vesnička

V ní bydlela ošklivá Červená Pepička.

Po dítku toužila, hledala pomoci,

Po kraji chodila, bloumala do noci.

Po lesní pěšině vrávorá cizí muž

brouká si, poznat je, že požil mnoho už.

Pepička:                         

Hele ho, cizince, jak si tu vrávorá,

Poslyšte, pane, proč chodíte dokola?

Cizinec:           
Z hospůdky na návsi vyšel jsem do polí,

V temnotě zabloudil, ztratil se v okolí.
Já nejsem tu zdejší a cesty se klikatí,
Doufal jsem zbytečně, že cestu zpět neztratím.
Snad zlý duch na mě si nastražil osidlo,
Teď ještě ke všemu seslal mi strašidlo.
Co chceš, ty nevzhledná královno lesních víl?

Pepička:                           
No tak já chci, abys na rty mě políbil!

Cizinec:             
Tohle je zákeřné, mám líbat obludu,

Slibuju na duši, už nikdy pít nebudu.

Zneužit, pohaněn, napospas silám zlým,

Dnes v noci, dá-li Bůh, k dětem se navrátím.

Pepička:                           
Tak co bude s hubičkou? Já shořím touhou snad,

Cizinec:
Počkejte chviličku, musím se odhodlat
V hlavě mi z opičky začíná dupat slon,
Chtěl bych si rozpustit ve vodě celaskon.

Pepička:
Když splníš podmínku bez marných prodlení

Sama tě zavedu k prvnímu stavení

Cizinec:
Nu dobrá teď vidím už poslední překážku

Co když vás políbím a dostanu vyrážku?

Pepička:
Tak to by stačilo, přestaň už s plky,

Nebo tě nechám na večeři s vlky!

Vypravěč:
V houští to zapraská, mlha se zvedá,

Ze křoví vykoukla vlčice šedá,

Vycení zuby a nejsou to perličky,
Vidno, že někde si zlomila jedničky.

Vlčice:
Á, vidím večeři, teď  kosti vám zlámu

Vypravěč:
Pepka jí z rozběhem nakopla tlamu

Vlčice:
Jau, to ši pšehnala, chvup můj je v pvachu,
Ža to tě potleštám, žít budeš v štlachu.

Vypravěč:
Mihla se houštinou a zmizela náhle,
Pak zaslechli vytí tak bolestně táhlé.

Pepička:
Nemá si začínat, měla být zticha,

Teď s vesnickým zubařem dát musí si spicha.

A co bude s polibkem, můj švarný hochu?

Pot z čela otři a osměl se trochu!

Cizinec:
Jak vidím tak skutečně úniku není,
Než k téhle se přiblížit dát jí políbení.
Tak, Honzo, osměl se, polib ji na rty,
Když osud tak blbě rozdal ti karty.

Vypravěč:
Pepička přitáhla cizince k sobě
Začal se dusit po kratičké době.

Pepička:
To ti byl polibek, ty jsi celý říčný

Cizinec:
Myslím, žes zlomila mi kostičku klíční.

Pepička:
Teď prozraď mi, prosím tě, tvé ctěné jméno

Cizinec:
Jméno Jan Karkulák jest mi přisouzeno.

Pepička: 
Honzíček Karkulák, to jméno beru,
Karkulkou nazvu svou čekanou dceru.

Cizinec:
Ty čekáš děťátko?  A heleme se!

Máš doma být s manželem, ne lítat v lese.

Pepička:
Žádný muž nečeká u mého stolu,

To miminko, Honzíčku, čekáme spolu.

Cizinec:
Ty chceš mi namluvit, že našich rtů spojení
Vyvolá za devět měsíců zrození?

Pepička:
Dnes je noc kouzelná, úplněk září,
přijmi tu novinku s veselou tváří.

Cizinec:
Ty chceš mi namluvit, že všechno je oukej?

To až zjistí žena má, řekne mi: „Koukej,
Sbal všechny svý saky a vem taky paky,
Zjisti na nádraží, jak jedou ti vlaky.“

Pepička:
Tvá manželka nemusí o ničem vědět
Jen měsíc nemluvný je tajemství svědek

Vypravěč: 
Cizinec nemeškal ni malou chvíli
v mžiku ho křoviny u cesty skryly.

Za devět měsíců, přesně tolik to trvalo,
Než dítě narudlé poprvé zařvalo.
Karkulka rostla jak z vody a zlobila
Už od osmi docela obstojně  mluvila,
Jak vychovat dceru svou Pepička věděla,
Ve druhé třídě jen sedmkrát seděla.
Pepička Karkulku jak mohla živila,
Že o ní se postará jí tisíckrát slíbila.
Volala sestřence z Řáholce Mance
Ta z fleku jí sehnala prácičku v bance.
Tak dlouho už Pepička nesešla z cesty,
Před sejfem začaly svrbět jí prsty
Vybrala sejf a vyjedla lednici
Proto ji zavřeli ve státní věznici.

Karkulka zvrhla se, chytla se party,
Po nocích hýřila, hulila sparty.
Dětičky ve třídě začala týrat,
Z cigaret oharky musely sbírat.
Dávno už Karkulka nebyla poupě
v domečku rozběhla drogové doupě.
To byla pro úřad poslední záminka
Karkulce přijela náhradní maminka.
Dcerunku srovnala, jak jen se patří,
Z baráku kámoše vymetla na tři.
Tak si tam žily v chaloupce nad strání
Každý den úsměvem vítaly svítání...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

Jak jsem strýčkoval na plný úvazek

Ve středu jsem se chystal Prachatic, abych si vyzvedl neteř Gábinku a vzal ji do Plzně na prázdniny. Vzhledem k tomu, že vlakem v poslední době skoro nejezdím, nepodivil jsem se příliš, že z Plzně do Nepomuku je výluka. Trošku víc jsem zdvihl obočí nad cenou zpáteční jízdenky, ale čert to vezmi, ještě že děti jezdí zdarma. Čekání na odjezd jsem si ukrátil typicky nádražně, došel jsem si do bufetu na telecí párek s hořčicí, využil sociální zařízení, v místní trafice jsem zakoupil Sluníčko a Méďu Pusíka, u kterých jsem usoudil, že by mohly děvčátko ve věku dva a půl roku zabavit a vyrazil na parkoviště před nádražím, odkud se rozjížděly autobusy.

Prachatice

Cesta ubíhala velmi klidně, žádné potíže, zpoždění nakonec žádné nebylo a ve vlaku bylo celkem příjemné klima. Většina populace zřejmě upustila od cestování s Českými drahami, takže nebyl ani problém se pohodlně usadit a sledovat krajinu.

V Prachaticích už mi Gábinka mávala z okna. Trošku jsem čekal, že se jí bez maminky nikam nebude chtít, ale k mému překvapení se vůbec nevzpírala, takže jsme se bafli za ruku a vyrazili směr nádraží. Začal jsem svůj sluchový aparát ladit na projevy malé holčičky. Postupně mi cestou na nádraží vysvětlila, kde všude s maminkou byla (potraviny, banka, hřiště). Každou větu prokládala nevinnou otázkou "A kde je mašinka?" Pokaždé jsme jí vysvětlil, že mašinka už bude za chvíli. Což ji uklidnilo jen na chvíli a otázka přišla znova a znova a znova :-)

Konečně jsme dorazili na nádraží. Vlak po chvilce čekání dorazil. Posadili jsme se a přišla paní průvodčí. Už v Plzni jsem pro Gábinku dostal dětskou jízdenku. Tak ji hrdě vyndala z batůžku a paní průvodčí jí s úsměvem dala ještě jinou, s jiným obrázkem. Pak jsme začali papat rohlík. Člověk by nevěřil, co je malé dítě schopné během pojídání rohlíku stihnout říct a osahat svýma malýma ručičkama. Otázky různého typu se neustále opakovaly a v nich se začalo objevovat zrádné PROČ? "Vystupuje paní..." ukázala přes okno. "Ano, vystupuje," rozvíjel jsme dialog. "A proč?" "Protože už nechce jet dál..." "Hmmm, a proč?" "Protože už tady asi bydlí."  "A proč?" Ztichl jsem. Rohlík zmizel jen z jedné čtvrtiny a šel zpět do batůžku. Naopak přišel na řadu Tic Tac, který měla na cestu. "Bonbonek," prohlásila rozkošnicky a jala se bonbonek vysypávat do ručičky. Jelikož jsem viděl, že půlce bonbonků hrozí skončit pod sedačkou, zasáhl jsem a do ruky jí dal dva bonbonky. Než je donesla do pusy skončil jeden z nich v mezeře mezi sedačkami. Začala ho osvobozovat, tak jsem jí ho zabavil a vyhodil do koše.

Abych odpoutal pozornost od plýtvání bonbonky, vytasil jsem se s triumfem v podobě časopisů. K mému překvapení ji nijak moc neuchvátily. Listování způsobem "chytnu deset stránek, otočím najednou, chytnu deset stránek, otočím najednou, hele konec časopisu, otrava, nebyl by bonbonek?" mě trochu zneklidnila. Moje výchovné popisování obrázků nedělalo na Gabču sebemenší dojem a tak jsme sundali botičky a vylezla si na sedačku, aby sledovala, co se děje venku. Tak opatlané sklo asi na dráze už nikdy mít nebudou :-) Naštěstí si za nás sedl nějaký šťastný pár s kufry, takže Gábinka je docela dlouho pozorovala škvírou mezi sedačkami. Než ji začalo špehování nudit, přišel čas přestupu. O počtu otázek začínajících kouzelným proč už se ani nebudu zmiňovat, přestal jsem je počítat.

V Číčenicích jsme čekali na rychlík, ten přijel cobydup a jeli jsme dál. Tentokrát jsme seděli v kupé s jednou postarší paní, kterou Gábinka po očku sledovala a mezitím přemýšlela, čím by si zpestřila cestu. Časopisy jsem už ani nezkoušel, za vydatného opatlání sebe sama dokázala sníst další kousek rohlíku a to zřejmě jen kvůli tomu, aby se mohla zase vrhnout na bonbonky. Tentokrát se nám zakutálely jen dva. Pak jsme si hráli na bafanou za závěsem, což nás zaměstnalo na docela dlouhou dobu. Poté jsme spolu neustále licitovali o to, jak daleko může v chodbičce vlaku jít sama. Paní asi byla trošku nervozní, naštěstí za chvíli vystoupila a kupé bylo jen naše, což v Gábince vzbudilo organizátorské pudy a v jednu chvíli postupně všechny opěrky sklápěla dolů a pak zas nahoru. Její panování skončilo v Nepomuku, kde jsme opět mířili přestupovali na výlukový autobus.

Cesta autobusem uběhla celkem rychle. Zkoušeli jsme bezpečnostní pás, jak hlasitě a kolikrát se dá bouchnout vyklápěcím stolečkem a jak dlouho se dá vydržet zírat na cizí holčičky s medvídkem přes uličku naproti. Únava z cestování zredukovala otázky typu proč a zvýšil se počet otázek typu kdy už tam budeme. Navíc jsem pochopil, že další oblíbená slova budou bazén, klouzačka, koník.

Gábinčino nadšení vzbudily jezdící schody, a tak jsme jeli nahoru a dolů a pak zase nahoru za strejdou Jirkou do práce. Tam se svezla výtahem, dostala čokoládu, přičemž na otázku "Jak se říká, Gábinko?" odpověděla "Prosím". Pak si dala ještě trochu tvarohového dortu a podívaly se na ní tety a strejdové ze všech kanceláří kolem. Pak jsem ji nechal ve strejdově péči, protože jsem musel na rehabilitace.

Po necelých dvou hodinách jsem se za nimi stavil na tenisovém kurtu, kde sledovala další strejdy hrát tenis. Vzhledem k pokročilé hodině jsme se nechali odvézt domů a přišla fáze koupání. Největší úspěch měla stříkací pistole. Po koupeli a povinném synchronizovaném čištění zoubků ("Pepíček čisti taky") jsem Gábinku uložil do postele a pokoušel jsem se ji uspávat. Nejdříve mi samozřejmě musela ukázat všechny lidi na všech fotkách, co měla zavěšené na zdi nad hlavou. "Babička, maminka, Pepíček, pejsek,..." Když se mi podařilo ji nacpat pod peřinu a začal jsem vyprávět pohádku o Karkulce, kterou vždy vyžaduje, zjistil jsem, že pohádka ji baví jen do části, kde Karkulka jde s košíčkem lesem a má v něm pivo, víno a bábovku a poté už přicházejí zase otázky a snaha mi opět ukázat všechny lidi na skupinových fotkách na zdi. Uchýlil jsem se k malé lsti. Simuloval jsem upadnutí do hlubokého spánku. Chvíli si něco pobrukovala, bedlivým okem mě sledovala a nakonec usnula. Já tedy skoro taky. Tak skončil první den strýčkování. A čekaly nás další čtyři dny :-)