O ošklivé princezně (2/4)

O ošklivé princezněJosef Berka

U perníkové chaloupky.

(Jeníček s Mařenkou přicházejí k perníkové chaloupce)

Mařenka:

Jeníčku, podívej, to je fakt záhada,

Chaloupka z perníku, z perníku zahrada.

Dědek nám nekecal, našli jsme nirvanu,

Nemohu odolat sladkému průvanu.

(ulupuje perník a chystá se do něj zahryznout)

Jeníček:

(varovně)

Mařenko, nekousej do toho perníku

Mohla bys podlehnout rychlému zániku

Nevíš, jak dlouho tu sladkosti leží,

Nikdo je nechutná, záruka běží.

(zpoza chaloupky vylézá Ježibaba)

Ježibaba:

Pacholci, holomci, táhněte o dům dál!

Jeníček+Mařenka:

Babičko, povězte, kdo vám dům ohlodal?

Ježibaba:

Vy mi to povězte, vy se tu couráte!

Copak už v postýlkách dávno být nemáte?

Jeníček:

Je teprv poledne, nejste vy zmatená?

Proč vaše chatrč je z perníku stavěná?

Ježibaba:

Vy mladí nemáte o ničem ponětí,

Já vám to vysvětlím a  to hned vzápětí!

Pojďte jen posedět, přinesu bumbání

Do něj vám rozpustím pilulky na spaní.

(Jeníček a Mařenka si sedají ke stolu)

Mařenka:

Hledáme tatínka, ztratil se v lese,

Ježibaba:

pití je hotové, už se to nese…

(přináší dva hrníčky a staví je před děti)

Tatínka hledáte? No to je smutné,

Věřte mi, pospíchat není teď nutné.

Pěkně se napijte, já musím přiložit,

V kotli chci k obědu vařící vodu mít.

(pomalu se šourá k chalupě)

Mařenka:

Držíte dietu? Snad nejste  nemocná?

Ježibaba:

(pro sebe, zlověstně)

Ve vodě uvařím dvě děcka bezmocná.

(otočí se k Mařence)

Děvenko, neboj se, vodu si vařím

(zase pro sebe, zase zlověstně)

A v ní dvě telátka ve mžiku spařím.

Jeníček:

Tohle si popletla madame vážená,

Na nás si nesmlsne, jsme dítka zkažená.

Ježibaba:

(motá se kolem chaloupky, huhlá si pro sebe)

Trochu je omámím, zavřu je do klece,

Perníčkem vykrmím, šup s nima do pece.

Z Mařenky zadní a z Jeníčka plecko,

Ještě že mrazák mám, zpracuju všecko.

Mařenka:

Babičko, my už vás musíme opustit,

Poledne odbilo, chceme už domů jít.

Ježibaba:

Kam byste chodily, doma jste stejně hned.

Víte co? Zůstaňte raději na oběd.

Jeníček:

(k Mařence, potichu)

Tohleto pozvání nepřišlo dvakrát vhod,

Spíše než pozvaní, budeme hlavní chod.

Mařenka:

Jendo, jseš normální? Co tě to napadá?

Jeníček:

Tahleta stařena divná mi připadá

Mařenka:

Vždyť je jak milius, lichotky trousí,

Jeníček:

Tak proč si pod oknem sekáček brousí?

Mařenka:

Naši by měli ti zakázat horory

vidíš pak v babičkách vraždící potvory.

Jeníček:

Vzpomeň si na zprávy, tam pravdy jsou ryzí,

v tomhletom lese prý dost dětí mizí.

Mařenka:

(k Jeníčkovi, trošku vyděšeně)

Ach to ne, pravdu máš, husí mám kůži,

musíš nás zachránit, dech se mi úží.

Přemejšlej, přemejšlej, musíš se snažit,

Jinak se v oleji budeme smažit,

Zkus něco vymyslet, nejlépe hlavičkou

Nebo nás lidožrout zaklopí pokličkou.

Jeníček:

(K Mařence)

Musíme na ní jít pomalu, přesladce,

Lehce ji zničíme jako v té pohádce.

Mařenka:

(lichotivě k Ježibabě, která přichází)

Vy ale na svůj věk záříte zdravě,

Jak byste osmnáct slavila právě.

Ježibaba:

(polichoceně)

Ó, to je nesmysl, já už mám křížků pár,

Jeníček:

(zlověstně, potichu)

Už brzo okusíš kremační pece žár

Ježibaba:

Co jsi to povídal slaďoučký hochu?

Moc dobře neslyším, pojď jen blíž trochu.

Mařenka:

Jeníček kafíčko od vás si chválí,

Ježibaba:

Ať si ho promíchá nebo se spálí.

Jeníček:

(pod vousy)

To já se nespálím, neboj se nic,

To tobě za chvilku bude fakt hic

Mařenka:

(nakvašeně)

Jeníčku, můžu ti maličko poradit?

Radši už chvíli mlč, chceš nás snad prozradit?

Ježibaba:

(nejistě)

Kuřátka, kůzlátka, copak si špitáte?

Snad před svou tetinkou tajnosti nemáte?

Mařenka:

(tiše k Jeníčkovi)

Jendo, tu nádheru jen těžko přemůžem,

Sami dva prostě to dokázat nemůžem.

Jeníček:

(tiše  k Mařence)

Zjevně máš pravdu,  tuze je těžká,

Na každý pád ale oběd svůj zmešká.

Ježibaba:

(podezřívavě)

Děťátka milená,copak to řešíte?

Špitat je neslušné, copak to nevíte?

Jeníček:

Mařenka chtěla se na něco zeptat,

Je jí to trapné však, nechce vás deptat.

Ježibaba:

Nestyď se, děvenko, zeptej se na co chceš,

(pro sebe)

Na co chci odpovím, pravdu a nebo lež.

Mařenka:

Možná vám dotaz můj připadne mentální,

Vy asi moc nedáte na péči dentální?

Jeníček:

Příčina špatného dechu prý pramení,

Že máte na zubech vrstvičku kamení.

Ježibaba:

(udivěně)

Čímpak se utvoří tyhlety povlaky?

Vždyť já čtu důkladně reklamní letáky.

Vodu moc nepiju, a když, tak měkčenou,

Mám z toho mysl teď poněkud zmatenou.

Kdopak mi poradí, koho se doptam,

Vždyť ráno co ráno si Calgonem kloktam?

Jeníček:

Vodu když užívat, jedině k mytí,

Místo ní pivečko, vínečko k pití.

Ježibaba:

(rozzlobeně)

No, to jsou ty reklamy, jak já bych dopadla?

Kdyby se protéza zubní mi rozpadla!!!

Mařenka:

Až my vám pomůžem, pak můžete cenit,

Jó, zubní kámen, to je holt prevít!

Ježibaba:

(nejistě)

Víte, já nevím, a co by to stálo?

Jsem žena chudobná, peněz mám málo.

Jeníček:

Tyhlety starosti trápí vás nadarmo,

My vám to voklepem úplně zadarmo.

Půjčte mi na chvilku ta vaše kusadla,

(Ježibaba je opatrně vyndavá a podává Jendovi, ten je schválně upustí na lavičku vedle Mařenky)

Stala se nehoda, ta věc mi upadla.

(Mařenka si na ně schválně sedá, ozývá se křupnutí)

Ježibaba:

Ty jedno nemehlo, čo jši to plovedla?

Mařenka:

Já jsem je babičko nechtěně rozsedla.

Ježibaba:

(šermuje rozezleně pěstí)

Já bych vám oběma dala hned pěští…

Jeníček:

(karikuje ji)

Štšepy vám, babičko, pšinešou štěští.

Ježibaba:

Ty jeden halante, pomštím še, to ši piš.

Jeníček:

(oba se dají na útěk, Jeníček se otáčí)

Zůstane u slibu, nás, babo nechytíš.

Ježibaba:

Na to še podívám, ještli váš chytnu,

Jen čo váš doštanu, z kůže váš švlíknu.

(běží za nimi, všichni mizí ze scény)

V lese, na lesní pěšině.

(kolem Stařečka probíhají Jeníček a Mařenka, přibíhá zchvácená Ježibaba)

Stařeček:

Sestřičko milená, copak ti provedli?

Ježibaba:

Pšedštav ši, že mi mou plotéžu rožšedli.

Stařeček:

(směje se)

Ty jsi jim nalítla? Co se to stalo?

Stářím už mozkových buněk máš málo.

Ježibaba:

No, tak mě doběhli,někdy se stane,

Zastlč si za klobouk své žeči plané.

Ladši bys pomoct měl ty hady chytit,

Nebo šnad lešem mám šama se žítit?

Stařeček:

Moc se tu nezdržuj, zmizí ti brzy,

Pomoci nemůžu, moc mě to mrzí.

Ježibaba:

(dopáleně)

To jšem ši myšlela, že jšem še ptala,

Dík tobě těm žmetkům náškok jsem dala!

(odbíhá stejným směrem jako předtím děti)

O ošklivé princezně (1/4)

O ošklivé princezně

Josef Berka

V lese, na lesní pěšině.

(na scéně vedle pěšiny, snad u křoví sedí Stařeček)

(vchází Mladík, na rameni tlumok)

Mladík:

To je den nádherný, jen co je pravda,

Těžko jen k stížnostem příčinu zavdá.

Však mám-li být nestranný a řádně nad věcí,

Stejně mi nejlépe bývalo za pecí.

Bylo tam teploučko a jídlo v dosahu,

Nikdy jsem nemusel táhnout se do svahu,

Jenže čas utíká a léta běží,

Člověk se unaví, i když jen leží.

Teď ale vstříc štěstí zajisté kráčím,

najít si manželku ještě dnes stačím.

Stařeček:

Panáčku milený, nemáš snad pečivo?

Hlady tu umírám a nemám už na pivo.

Mladík:

Promiňte, dědoušku, asi vás zklamu,

Buchty si nenesu, už nemám mámu.

Neroňte slzy, mám v tlumoku rezervu,

Můžu vám nabídnout vepřovou konzervu.

(Mladík podává Stařečkovi konzervu z tlumoku)

Stařeček:

Vidím, že v hrudi máš srdéčko čisté,

Že v světě zle pořídíš, to už je jisté.

Ve světě čekají na tyhle truhlíky,

Co můžou jim pověsit na frňák bulíky.

Co tě to napadlo do světa jít?

Radši měls na peci zaživa shnít.

Mladík:

To milý dědečku nebyla legrace,

Macecha chtěla mě nahnati do práce.

Řekla, že víc už mě nebudou živit,

Z pece když neslezu, budu se divit.

To já se nenechám vydírat přec

A tak jsem po ránu opustil pec.

Bez práce koláče prý nejsou k mání,

To platí pro hloupé, je to jen zdání.

Pro mě je cestička za štěstím přímá,

Mě čeká princezna s bohatstvím príma.

Stařeček:

Ty jsi dost naivní, jaks na to přišel?

Kdo to kdy jaktěživ, prosím tě, slyšel?

Že by tě čekala bohatá křehule?

To spíš já v červenci obuju sněhule.

Mladík:

Jak jsem tak pročítal včerejší noviny,

Velmi mě zaujal inzerát jediný.

(z kapsy vytahuje výstřižek z novin a čte)

Ztepilá, pohledná, zámožná děvenka,

Hledá si k zásnubám slušného holenka.

Majetek nežádám, sama mám dost,

Jen rychle pospěš, jsem pohledná kost.

(Mladík inzerát podává Stařečkovi, ten ho zblízka zkoumá, vrtí hlavou a cpe si ho do kapsy)

Stařeček:

Nedej moc na slova, nenech se lapit,

V manželství s dračicí budeš se trápit.

Mladík:

Co ty víš, dědečku, o tomhle světě?

Chodit už nemůžeš, hlava ti kvete.

Stařeček:

Jsem sice stár a nemám už síly dost,

Vím však, že v novinách vytiskli pitomost.

Jestli je pohledná, jestli je lepá,

Pak musí zajisté být taky slepá.

Nebo je dvouhlavá či má divné zvyky,

S podsvětím nekalé pěstuje styky.

Mladík:

Co to je za hloupost, proč měl bych ti věřit,

Proč tobě do rukou svůj osud svěřit?

Měl bych si pospíšit, snad už mě čekají,

Na zámku pečení holubi létají.

(předvádí polykání holuba)

Stačí chřtán otevřít, vycenit chrup,

A kde je holoubek? Já jsem ho slup!

Stařeček:

(mávne znechuceně rukou)

Chtěl jsem ti poradit, ty máš svůj ideál,

Tak už se nezdržuj, vydej se o dům dál.

Mladík:

(podezřívavě)

Neměls mi poradit za dobré srdce?

Nebo snad ze mne chceš udělat blbce?

Stařeček:

Už jsem ti poradil, abys šel domů zas

Ty mne však neslyšíš, a tak si zlomíš vaz.

Mladík:

Za tuhle radu mi pomoc má nestála

A tvoje reakce krutě mne zklamala.

Pěkně si pochutnej na jídle v plechu,

Piknik si udělej v zeleném mechu.

ï(Mladík odchází)

Stařeček:

(mne si ruce)

To jsem ho ožulil o jeho papání,

Dost dobře vynáší tohleto žebrání,

Chodí sem mládenci, čekají radu

A já jim z tlumoků peníze kradu!

Na mě si nepřijdou, mám totiž tady,

Přec kvůli morálce neumřu hlady.

(vezme do ruky konzervu a chce se do ní dobývat)

Oj, já jsem napálen, doběhnut, běda!

No, nejsem já nebohý vetchoučký děda?

Ten mezulán sice mi nabídnul konzervu,

Jenomže, jak ji sním? Snad zubama rozervu!?

Tak dneska to nevyšlo, třikrát mi běda,

On neměl prachy, ani otvírák nedal.

(Ze zákulisí se ozývají dva dětské hlasy - Mařenka a Jeníček)

Jeníček a Mařenka:

Tatínku, tatínku, kdepak se touláte,

Copak vy ještě chuť  obědvat nemáte?

Stařeček:

(zpozorní, nastraží uši)

(nesnášenlivě)

Co je to za děcka, co křičí tu po lese?

Nesnáším děti! Haranti, těšte se!

Pěkně vám zamotám tu vaší hlavičku,

Nechám vám poznati příjemnou babičku.

(na scénu vcházejí Jeníček a Mařenka)

Jeníček:

Neboj se, Mařenko, táta je v pohodě,

Jí buřta s cibulí a popíjí   v hospodě.

Mařenka:

Jeníčku,

já neslyším pilu a neslyším sekyrku

A cítím podivné mrazení v zátylku

Jeníček:

Neplaš se, Marie, to bude v pořádku,

tady si sedneme na chvíli do chládku.

Mařenka:

Snad  táta netropí zas ňákou neplechu,

Jeníček:

Asi šel k nám domů očíhnout macechu,

Zda, když my  během dne sekati  dříví jdem,

nudu si nekrátí s mladistvým sousedem.

Mařenka:

Ta naše macecha tuze je kyselá,

To naše maminka bývala veselá.

Jeníček:

Ta byla veselá, pořád se smála.

Zvlášť, když si po ránu frťánka dala.

Mařenka:

Představ si, macecha chtěla mě znovu dát,

Na podzim do Prahy na dívčí internát.

Stařeček:

Neruším, mládeži? Někoho hledáte?

Mařenka: (oboří se na Stařečka)

Co vám je do toho? Co vy se staráte?

Jeníček: (výhružně)

Já těchhle důchodců mám ale vážně dost,

Musí furt do věcí strkat svůj starej nos.

Maj blbý kecy a pořád se starají,

Celej den zadarmo vozí se tramvají.

Stařeček:

Já nejsem důchodce, já jsem jen pocestný,

Myslím, že otec váš nýčko  je nezvěstný

Jeníček: (výhružně)

Ty jsi nás špehoval, ty jeden dědku?

Stařeček:

Nemáte, mládeži, snad něco k snědku?

Mařenka:

No to jsi uhod, to víš, že nic nemáme,

Jeníček: (zlomyslně)

A kdybysme měli, tak stejně ti nedáme.

Stařeček:

Však se nic neděje, tak mi nic nedáte,

Váhám, zda s tatínkem ještě se shledáte.

Jeníček:

Tys ho snad viděl, co vlastně o tom víš?

Stařeček:

Přestaň mi tykat, copak se nestydíš?

Já jsem ho viděl, šel do hloubi lesíku,

Netřeba tropiti z tohohle paniku.

Jeníček:

Chvíli tu počkáme, nebudem hin,

Nás přece neleká kdejaký stín.

Mařenka:

(sedá si pomalu vedle Stařečka)

Jak myslíš, Jendo, máš asi recht,

(fouká si tlapku)

Au, já si zlomila umělý neht.

Jeníček:

(přisedá k ní)

Macecha bude nás s obědem čekat,

Jídlo nám vystydne, bude se vztekat.

Mařenka:

Ať třeba pukne si, pak bude klid,

Zas budeš v domě moct mejdany mít.

Stařeček:

Jak jsem tak pochopil z toho co říkáte,

Vy svoji macechu moc rády nemáte.

Jeníček:

Jo, macecha, ta je zlá, tuze nás trápí,

(utírá si krokodýlí slzu)

Slzičky polštáře každou noc skrápí.

Mařenka:

Nutí nás učit se, denně se mýt,

Jeníček:

Cigára po kapsách nesmím už mít.

Mařenka:

Koupila mýdlo a pasty dvě tuby,

Nutí nás čistit si dokonce zuby.

Nenechá mě nosit ni žádnou parádu,

A ještě mi sjednala nějakou brigádu.

Jeníček:

Je vážně hrozná a pořád nás hubuje,

Hlavně, když prší a Máňa se nezuje.

Stařeček:

(dojatě)

Tohle znám z vlastního raného mládí,

Vzpomínky do breku náhle mne svádí.

Taky jsem vyfásnul takovou matku,

Nikdy mi nedala na sladký zlatku.

Vždycky mi říkala, že budu jen ostuda,

Prý ze mě vyroste k ničemu pobuda.

Že budu pořád jen trpěti hlady,

A kde jsem skončil? No přeci tady…

Jeníček:

To je fakt dojemná citlivá story,

Jdem hledat tátu, tak, dědečku, sorry.

Mařenka:

Už mě tvý historky začínaj nudit,

od mechu zadek mne začíná studit.

Kudy šel otec náš, prosím tě, pomoz,

Neslyším  odnikud nijaký lomoz.

Stařeček:

Dáte se za nosem, to najdete zajisté,

Tady se neztratí ni blbí turisté.

Přijdete k studánce, v ní voda chladivá,

Klidně se napijte, dobrá je perlivá,

Ta strčí do kapsy kdejakou sodovku,

Potom si dětičky zahrajte na schovku,

Jestli už jídlo vám nebude stačit,

Durman a rulík tam můžete svačit.

Mařenka:

(podezřívavě)

Durman a rulík? To je mi ňák povědomý,

Po těch kytkách následuje dozajista  bezvědomí.

Stařeček:

Nedělej, děvenko, zrychlené závěry,

Tomuhle nevěř, to jsou jen pověry.

Mařenka:

Proč nám chceš, dědoušku, udělat radost?

Stařeček:

(neupřímně)

Miluju děti,  jsou moje slabost.

U čtyřech dubů dejte se doleva,

Do nosu praští vás slaďoučká poleva,

Chalupa z perníku pod smrkem stojí,

Kdo přijde k chalupě, královsky pojí.

Klidně si loupejte z domečku perníček,

Mařenka:

Perník, ten miluje hlavně náš Jeníček

Stařeček:

(sladce)

Tož nechte si chutnat, děťátka milená,

Možná vás vyruší babička šílená.

Té se však nebojte, ta není zlá,

Stejně jak já děti moc ráda má.

Jeníček:

Dáme si pozor až k chaloupce přijdeme,

I s vadnou stařenou v pohodě vyjdeme.

(odejdou)

(chvilku je ticho, Stařeček klimbá, ozve se hukot, Stařeček se probere)

(Na scénu vlétne – vběhne drak a praští sebou na podlahu)

Stařeček:

(škodolibě)

Něco mi, Soptíku, neleze na mozek,

Neměl jsi před pádem vysunout podvozek?

Drak:

(nasupeně)

Přestaň se posmívat, červíčku nehodný,

Stařeček:

(postrašeně, patolízalsky)

Moc se vám omlouvám, bylo to nevhodný.

(ozývá se zvuk podobný kručení v břiše)

Co je to za rachot, co je tu slyšet?

Drak:

Ty starý hlupáku, kručí mi v břiše.

Stařeček:

To zvuk je lahodný, však jsem to tušil hned,

Kampak jste, vašnosto, vyrazil na oběd?

Drak:

V kraji se rozhlížím, svou oběť hledám.

Stařeček:

Nechceš-li, tak dobrou radu ti nedám.

Drak:

Co mi tu nabízíš, máš něco v hlavě?

Stařeček:

Potkal jsem mladíka, před chvílí právě.

Byl celý nadšený, na zámek spěchal,

Útržek z novin mi ležet tu nechal.

Drak:

Proč mě s tím zdržuješ? Mám děsný hlad!

Chceš si snad s ohněm mým, starouši, hrát?

Stařeček:

Semhle se podívej, podfuk to není,

(vytahuje útržek inzerátu a podává ho drakovi)

Tenhleten inzerát, to je tvé menu [:meny:].

Drak:

(čte si)

Ztepilá, pohledná, zámožná děvenka,

Hledá si k zásnubám slušného holenka.

Majetek nežádám, sama mám dost,

Jen rychle pospěš, jsem pohledná kost.

(ke Stařečkovi, výhružně)

Pro případ, že mi lžeš, život si krátíš,

schránku svou v plamenech z tlamy mé ztratíš.

Stařeček:

(vyděšeně)

Nebuďte bláhový, proč bych vám, pane, lhal?

Abych se ke stáru na rožni griloval?

Maso mám přestárlé, tuku jen málo,

To by vás akorát břichabol stálo.

Drak:

Tak tedy povídej, kam kroky mám vést,

Na kterou stranu teď měl bych se vznést?

Stařeček:

Váš pokrm lahodný čeká prý na zámku,

Inzerát užijte jako svou pozvánku.

Drak:

Výtečný oběd už za kopcem cítím,

Vidím, jak masíčkem, žaludek sytím.

(Drak odlétá - odbíhá)

Pokračování příště...

Dočteno: Linie krásy

Linie krásy by Alan Hollinghurst

My rating: 4 of 5 stars



Moje první setkání s tímto autorem. Rozjezd knihy byl velmi zajímavý a sliboval zajímavou romanci. Bohužel nebo možná bohudík nakonec autor posunul hlavního hrdinu a jeho příběh do jiných sfér. Vlastně ani nevím, co si o této knize mám myslet. Je výborně napsaná, navzdory počtu stran se v ní překvapivě příliš mnoho neděje. Rozhodně je to zajímavé svědectví o životě v Anglii v polovině osmdesátých let minulého století, politické situaci, postavení a životě homosexuálů ve společnosti a v té době vypukající epidemii AIDS.



View all my reviews