O ošklivé princezně (3/4)

O ošklivé princezně

Josef Berka

Na zámku, v trůnním sále.

(Princezna sedí v koutě, listuje s i v nějakých časopisech, Král sedí na trůně a čte noviny, zřejmě zprávy o vývoji království)

Král:

(čte)

Karkulka červená maceše odmlouvá,

Modrá se mnohem víc děvence zamlouvá.

Macecha může však puknouti vzteky,

Když holce natluče, jsou vidět fleky.

Na rudém podkladě krev prý se ztratí,

Takže teď za prášky ve zlatě platí.

Dcerunko, poběž sem, svačinku dáme si,

Princezna:

Tatíčku, nechte mne, topím se v depresi.

Král:

To je jí podobné, divná být zdá se,

Zase se užírá kvůli své, ehm, ehm, kráse

Pojď ke mně, víš přece, že tě mám rád,

Proč sis můj drahoušku podala inzerát?

Princezna:

Je mi tak smutno, chybí mi láska,

Chci najít manžela, pro něj být kráska.

Král:

Nezlob se na svého šedého tátu

Že cítíš se sama, to já dobře chápu

Jen buď trochu soudná a pohleď jen na sebe

Vždyť vypadáš, jak kdybys vyrostla v JZD.

Na zádech tmavé máš nevzhledné chlupy

Na nohou nechutně nechutné strupy.

Očička šilhavý, nosánek křivý,

Čelo jak dělané k sekání dříví.

Ústa máš prořízlá od ucha k uchu,

Tvá vůně z podpaží rovná se puchu.

Princezna:

(dotčeně)

Otče, to přeháníš, jsem krev té krve,

Za všechno můžeš ty, jak řekla jsem prve

Král:

Díl viny nesu, to uznávám bez sporu,

díl tvé matce náleží, příšeře z hororu.

Když tehdy mě zákeřně chytila v rybníce,

Já skoro se utopil, podlehl panice.

Princezna:

Proč by tě topila? Byla to dáma.

Král:

Protože nechtěla zůstat dál sama.

Byla tak ohyzdná, že v celém tom rybníce

nezbylo rybičky,  mřenky či plotice.

Všechno to odešlo do věčných vod,

to tvojí mamince nebylo vhod.

Když sama tam seděla a čučela do ticha,

Náhle se rozhodla, že lapí si ženicha.

Byl jsem tak nezralý, nechal se zlákat,

V chladivé vodě já začal se cákat.

Však chvíle těch  radostí trvala chvíli

Pak pevně mě chňapla, já byl v tváři bílý.

Princezna:

Je mi to podivné, mohl ses ztratit,

Ze sevření vytrhnout, plány jí zhatit.

Král:

Ty nemáš tušení,  a to jisté je docela,

Za co mě ta ženská pod vodou držela.

Nemyslím, že se to dalo líp zvládnout,

Dál jako královna nemoh´ bych vládnout.

Princezna:

(smutně)

Chudinka příšerná úděsná matinka,

Jen na ni pomyslím,bolí mě hlavinka,

Že její choroba byla jen záminka,

Abys ji pochoval? Nebohá maminka!

Král:

Tak už se netýrej, rozjasni líce,

Na svatbu zapoměň, netrap se více.

Ženicha nenajdeš dle svého vkusu,

Kdo by chtěl prožíti život svůj v hnusu.

Teď musím provésti nějakou inspekci,

Prý máme v království nějakou infekci.

(Král odchází)

Princezna:

(zkroušeně)

Co já si počnu, jsem ošklivá, nehezká,

život můj smutná je, přiblblá, groteska.

Slzy když na tváři slaně mne pálí,

Publikum v křeči se v hledišti válí.

(na scénu vchází Mladík)

Jé, co to slyším, někdo k nám vchází,

Jé, pohledný  mladík a ofinou hází.

Mladík:

(žertovně)

Ťuky, ťuky na vrátka,

otevřete, kůzlátka!

Dobrej den všem tady ve spolek vinšuju

Princeznu za ženu pojmouti plánuju.

Princezna:

Je tohle pravda či nějaký klam?

Já tu snad ženicha na dosah mám.

Mladík:

(nejistě)

Zřejmě jsi nahluchlá, já hledám lásku

Ne ňákou šeredu, jen úžasnou krásku.

Princezna:

(koketně)

No, já jsem princezna, můj milý andílku,

Z nebe mi poslali úžasnou nadílku

Mladík:

(vyděšeně)

Kdo mne sem natlačil, který to čert?

Tohle je, musím říct, nechutný žert.

Princezna:

(do zákulisí)

Chůvičko, chystejte svatební šaty,

Rychle, než ženich se z dohledu ztratí.

Mladík:

Jak to tak vidím, tak splet´ jsem si adresu,

Já čekal princku, či pohlednou komtesu.

Ať koukám jak koukám furt žádná změna

Vtírá se otázka: "Je tohle žena?"

Ač představivost mám a to značně pestrou,

Jen těžko se ožením s Freddyho sestrou.

Princezna:

(zvídavě)

Cos myslel tou poznámkou, kdo je ten Freddy?

Mladík:

Sympaťák z horroru, svalnatý, snědý.

Princezna:

Tak teď řekni nahlas, co ti na mě milé.

Mladík:

Musím to rozmyslet, stačí mi chvíle.

Princezna:

Nechtěj mne napínat, jsem celá lačná

Mladík:

(mne si bradu)
Vymyslet odpověď práce je značná.

Princezna:

(flirtuje)

No, tak se nestyď, pochval mé vnady,

Jen přistup blíže ať spatříš mé klady

Mladík:

Měl bych si rozmyslet k domovu návrat

Z tvých dívčích půvabů jímá mne závrať.

Princezna:

(rozhodně)

Tak a je hotovo, já si tě beru

Už jsem se rozhodla v tomhletom směru.

Mladík:

Nechtěj se unáhlit, vždyť se moc neznáme…

Princezna:

(skočí mu do řeči) (vášnivě)

…však my se po svatbě expresně poznáme!

Mladík:

Mám spousty neduhů, mám plochý nohy,

Lékaři psali mi receptů stohy.

Princezna:

Tak tím se netrap, já též nejsem zdravá,

O něco kratší je noha má pravá.

Můžeme o sebe vzájemně pečovat

Na svoje choroby spolu si stěžovat.

Mladík:

Dobře se podívej, nejsem moc krásný,

V soutěžích krásy jsem outsider jasný.

Nejsem moc chytrý a neumím řeči,

Budeš mi věnovat potřebnou péči?

Princezna:

Tebe chci za muže, ty se mi líbíš,

To ty mi navěky svou lásku slíbíš.

Teď letím za otcem, aby to věděl,

Svatbu nám přichystá během dvou neděl.

(Princezna odbíhá ze scény)

(přilétá drak)

Drak:

Tak už jsem tady, mám děsivý hlad,

K obědu princeznu chystám si dát.

Mladík:

(uvolněně)

Už se to nezdálo, svítá mi naděje,

Ještě že dračisko vstoupilo do děje.

Jestli je princezna tvůj hlavní chod,

To by mi, příteli, přišlo moc vhod.

Drak:

Kde je ta princezna? Kručí mi v břiše,

Musel jsem přeletět tři velké říše.

Mladík:

Tak to je dobře, že značně ti vyhládlo,

Bez tebe se mnou by špatně to dopadlo.

Princezna chtěla mne za chotě pojmout.

Drak:

Jen těžko dokážeš mé hlavy dojmout,

Stejně ji sežeru i přes tvé přímluvy,

Neplatí na draka přihlouplé výmluvy.

Mladík:

(pokrčí rameny, naoko smutně)

Co se dá dělat,  jsi v téhle hře admirál

Princeznu sežereš, já půjdu o dům dál.

Drak:

Nehodláš pro svou choť, mladíku, bojovat!?

Mladík:

Chtěl bych si oudy své v pořádku zachovat.

Drak:

Tak to je rozumné, to já ti schvaluju,

Já totiž frajírky na uhel spaluju.

Mladík:

Tak abych vyrazil na cestu k peci,

Za ní mi bývalo nejlépe přeci.

(vrací se rozjásaná princezna)

Princezna:

Již jsem tu novinu sdělila králi,

Moc dlouho neváhal svolit, zda má-li.

(začichá a zkřiví obličej)

Co to tu ve vzduchu za zápach visí?

Smrad jako v sirkárně. Tfuj! Kdo mne vzkřísí?

Mladík:

Tady vás navštívil zelený drak

Myslím, že oželím svatební frak.

Princezna:

(výhružně k Drakovi)

Chceš si snad promluvit, o co ti kráčí?

Doufám, že rozhovor bude spíš kratší.

Drak:

(rozladěně)

Co je to za vtipy, tohle je princka?

Pro tohle letím sem skoro až z Finska?

Křídla mi omrzla, chytil jsem rýmu,

Nalít jsem dědkovi a jeho šprýmu.

Princezna:

Co to tu povídáš? Co vlastně chceš?

Drak:

Chtěl bych se vypařit.

Mladík:

(pod vousy)

Já tedy též…

Drak:

Já myslel, že to byl ošklivý drb

A ona opravdu má děsný hrb.

V hlavách mi nejasná obava klíčí,

Že až ji sežeru, tak v krcích se vzpříčí.

Mladík:

Nenech se znechutit, zdá se ti ošklivá,

Draku se zalíbí, když se líp podívá.

Drak:

Ty její boláky a chlupatý záda,

Taky je obézní, zřejmě jí ráda.

Na tohle střeva mi jen těžko stačí,

Ji nezvládne pohltit můj jícen dračí.

Znám jícen, co zmákne ji, nenechá drobky,

Ten by snad schlamstnul ji, ten jícen sopky.

Asi mi nezbývá ničeho tedy,

Odletět, nedráždit v žaludku vředy.

Takže vás opouštím, končím svůj pobyt,

K sousedům přes kopec poletím zlobit.

Mladík:

Kam bys jen lítal, pozdrž se na chvíli,

Tím by se plány mé záchrany zhatily.

Drak:

(rozzlobeně)

Ten dědek na cestě pěkně mě zradil,

Že se teď najím mi nestoudně radil.

Myslel si, že mu to projde snad lehce,

Věřím, že stále je na lesní stezce.

(Drak odlétá – odbíhá)

Mladík:

Co se dá dělat, když hlad už tě přešel,

Kdybych to tušil, sem nikdy bych nešel.

Princezna:

(nadšeně)

Já jsem tak přešťastná nad skvělým osudem.

Mladík:

(ledově)

My dva se, princezno, hned tak brát nebudem

Princezna:

Copak to povídáš, můj milý chlape?

Mladík:

V nerovných manželstvích špatně to klape.

Princezna:

O čem to hovoříš? Nic nechápu zhola.

Mladík:

Že nejsi pohledná modelka z mola.

Vím, že mi tatík tvůj udělí lekci,

Jenže já za ženu zrůdičku nechci.

Princezna:

Ó, bože, tatíčku, srdce mi puká,

Můj první nápadník náhle se cuká.

(přichází Král)

Král:

Snad mi tu nepláčeš, mé milé dítě.

Když si ji nevezmeš, pak oběsí tě.

Mladík:

No, to mám na výběr, nelze to změnit?

Nechat se pověsit, nebo se ženit.

Nechte mě jistý čas trošku to promyslet

A možné důsledky do konce domyslet.

Král:

(zlověstně)

Času máš, kolik chceš, je to dost snadné,

Čeká tě vězení plné krys, chladné.

Sám tě tam zavedu, jenom pojď se mnou,

Moc rád ti ukážu komůrku temnou.

(Král odvádí Mladíka)

Princezna:

(volá za nimi)
Můj milý budoucí, vše bude jasnější,

Až zpět se navrátíš, už budu krásnější.

Tohle mě dožírá nikdo mne lehce,

Copak mou duši mít nikdo rád nechce?

Cožpak je pozlátko vážně tak podstatné

Času je přeci tak strašlivě poplatné.

Co já s tím udělám, chtěla bych muže,

Kdo pěkný ksichtík má, zvolit si může.

(zlostně)

Zaklínám vodu a zaklínám skály

Zaklínám všechny, co mě se snad smáli,

Chtěla bych potíže své navždy zahladit

Přijďte mi babičky s problémem poradit.

(Na scénu vtancují babice, rádoby ladnými pohyby, táhnou hrnec)

Čarodějnice 1:

Sestřičky drahé jsme stále jen milé,

Čarodějnice 2:

Chvíli jsme střízlivy, hned zas opilé.

Čarodějnice 3:

Nuda nás sžírá a ticho nás bolí

Čarodějnice 1:

Tak něco vyveďme než stáří nás skolí

Čarodějnice 2:

Sestro má nevzhledná, máš moc chytré řeči

Čarodějnice 3:

Kdo řekl by lumpárny splíny že léčí.

Princezna:

(padá na kolena, prosí)

Mé milé tetinky, pomozte prosím,

Zdá se že nevzhledný obličej nosím.

Čarodějnice 1:

Nevím, zda dokážem dělati zázraky,

Je obtížné přeměnit v růžičku bodláky.

Princezna:

(lomí rukama)

Tak jen se pokuste, nechci už prosit,

večeři den co den budu vám nosit.

Když se to podaří a budu pak krásná,

Plat že vás nemine, to zpráva je jasná.

Čarodějnice 3:

To je věc složitá, chceš býti vnadnou,

Na první pohled jde o věc nesnadnou.

Čarodějnice 2:

Máš nějaký plán, jak tvář tvou ti změnit?

Až tvářičku změníme, mohla bys pěnit.

Čarodějnice 1:

Přidáme očičko? Uberem ouško?

Princezna:

(vyděšeně)

Jak to tak poslouchám, tak je mi ouzko.

Čarodějnice 3:

Zvětšíme nosánek, protáhnem řasy?

Čarodějnice 1:

Bude z ní hotová královna krásy.

Čarodějnice 2:

A co ta figura? Co tohle je za míry?

Princezna:

Začínám tušit, že zřejmě se zbláznily.

Čarodějnice 1:

Posunout tvářičku trošičku doprava,

Čarodějnice 3:

To je moc usedlé, to je fakt otrava.

Čarodějnice 1:

Já bych jí na čelo vsadila ústa

Čarodějnice 2:

A nos ať do brady jemně jí vrůstá.

Čarodějnice 1,2,3:

Co přesně s tím udělat, to my ještě nevíme,

Ale na tomhle základu sotva co zkazíme.

Čarodějnice 1:

Už vím, jak na to, slyšte má slova:

Všechno to zničíme. Začneme znova.

Čarodějnice 1,2,3:

Rády ti pomůžem, však má  to háček

Za recept dostanem pět tisíc kaček.

(začínají vařit, postupně princezně dávají ingredience, které ona hází do kotle a provádí příkazy)

Čarodějnice 1:

Vývarem z hadího kolena šetři,

Čarodějnice 2:

Příliš to nesol, raději pepři.

Čarodějnice 3:

Přimíchej do toho tři chlupy z křečka,

Nepěkně zapáchá vzniknuvší břečka.

Čarodějnice 1:

Nech přejít to varem a potom to foukej,

Čarodějnice 3:

Jak sýček nad kotlem chviličku houkej.

Čarodějnice 2:

Nastrouhej do toho trošičku skořice.

(k Čarodějnici 1)

Co myslíš? Ublíží účinkům hořčice?

Čarodějnice 1:

Ni chvíli neváhej, hned to tam vraž,

Ropuchu jedovou nad párou spař.

Čarodějnice 3:

Pořádně promíchej, nech hoďku to chladnout,

Zhluboka nevdechuj, mohla bys zvadnout.

Čarodějnice 1,2,3:

Když je to studené, pořádně lokni si

A jak chceš vypadat, v duchu pak mysli si.

Princezna:

Děkuju, stařeny, má mysl je jasná,

Jsem z toho na větvi, já budu krásná.

Budu jak z žurnálu, k sežrání docela,

Já budu vnadnější než z Baywatche Pamela.

Jen tohleto  vypiju a budu snad ve mžiku

Vypadat jak slavná Barbína z plastiku.

Mít pevnou sedýnku, bělounký chrup,

Na zádech nezbyde jediný chlup.

Čarodějnice 1,2,3:

(varovně)

Kroť jen své nadšení, chceme tě varovat,

Někdy ty lektvary nemusí fungovat,

I naše kouzlení má pevné hranice,

Jsme jenom senilní čarovné babice.

Princezna:

(odhodlaně)

Nevadí stařenky, stejně to prubnu,

Třeba když nezkrásním alespoň zhubnu.

(dojde si pro pohárek, ponoří ho do kotle a naplní jej)

(přichází Král)

Král:

Co je to za zápach? Snad skunka tu kolí?!

No to je příšerné, hlava mě bolí,

Čarodějnice 1:

To vaše dcerunka lektvary vaří,

Doufá, že přírody úmysly zmaří.

Král:

Kouzla jsou k ničemu, to přeci vím,

Na čáry nad kotlem já nevěřím.

Princezna:

Tatínku, nechte je, já to chci zkusit,

Nechci se mládencům do smrti hnusit.

Čarodějnice 2:

Nechte ji, pane král, ten nápoj vypít,

Chce se jen mládencům navenek líbit.

Král:

U těchhle pokusů já s tebou nebudu,

Radši bych za dceru měl pořád obludu.

Své zdraví riskuješ! Chceš dostat důkaz?

Máte snad některá zdravotní průkaz?

Čarodějnice 3:

V nápoji není nic, co by ji zkrouhlo,

Recepty na krásu sbíráme dlouho.

Král:

(prohlíží si jejich obličeje a jedovatě)

Jak vás tak sleduji, nejste moc úspěšné,

Stále jste ošklivé, ve tváři úděsné.

Čarodějnice 1,2,3:

Teď jsi nás urazil, to za to máme,

Že tvojí rodině dál pomáháme.

Král:

Mlčte už stařeny, nechte to být,

Tu máte honorář, můžete jít.

(Podává jim nějaké bankovky, Čarodějnice odchází, za nimi odchází i Král)

Princezna:

(zfetovaně)

Páchne to nechutně, barva je cizí,

Po tomhle nápoji ošklivost zmizí?

Tak s chutí do toho, mám silnou vůli,

Dělám to pro sebe, mládencům kvůli.

(pije tekutinu z pohárku)

Něco se děje, ve mně to vaří,

Cítím, že kouzlo se zajisté zdaří,

Jak poznám výsledek, jakpak to dopadlo?

Není tu ukryté v blízkosti zrcadlo?

(rozhlíží se po trůním sále, nakukuje do truhlice v rohu)

Co je to za veteš v téhleté truhlici,

Něco tu ukryto dlí v tmavé krabici.

Fí, nápis na víku bezhlasně hlásá:

Zeptej se, jak velká tvoje je krása.

Že bych to zkusila? Odpověď tuším.

Nejsem moc pohledná,sobě se hnusím

Že bych to zkusila, zvědavá celá?

Možná jsem půvabná, úžasná, skvělá.

Snad všichni okolo mou krásu nevidí,

Zeptám se krabice a pak se uvidí.

Krabice, krabice, vyplň své sliby,

Řekni mi popravdě, jak se ti líbím?

Zrcadlo:

Neptej se krabice, copak jsi upadla?

Škatule nemluví, zeptej se zrcadla.

Princezna:

Zrcadla?  Kde bych ho asi tak vzala,

Já všechny zrcadla rozbít jsem dala.

Zrcadlo:

Ty jsi moc chytrá, to říci ti musím,

Tak já ti trošičku poradit zkusím.

Držíš to v rukách, je kastle to z papíru

A byla zrcadlu slepena na míru.

Bylo mi líto víc šanci ti nedat,

Už je ti jasné, kde odpověď hledat?

Princezna:

Musím si odpověď promyslet důkladně,

Proč musíš otázky pokládat záhadně?

Zrcadlo:

Tohle je těžká věc, kdo by to do ní řek,

Ta dívka je zajisté kulhavá na mozek.

Princezna:

Už to mám! Zrcadlo v krabici leží,

To je to řešení, o to tu běží.

Vzývám tě, vzývám tě, zrcadlo blýskavé,

Na tvář mou pohlédni, buď ke mně laskavé,

Řekni mi popravdě jak se ti jevím,

Hezká či ošklivá, jaká jsem? Nevím…

Zrcadlo:

Díky Ti, že jsi mne vytáhla na světlo,

tfuj, z tvého půvabu trochu jsem osleplo.

Mám-li být upřímné, jak jsi mne prosila,

Těžko kdy ohyzdu větší zem nosila.

Princezna:

Takže to nevyšlo, to mě tak bolí,

Jako když rány zlé zasypeš solí.

Zrcadlo:

Pátrám v svých pamětech, není to lehké,

Nechci ti poranit srdéčko křehké.

Takto zní konečná odpověď moje,

Stejně tak ošklivá je matička tvoje.

Princezna:

Co jsi to říkalo zrcátko čarovné?

Ty mluvíš o matce mé v čase přítomném?

Hlava se točí a srdce mi skáče,

Radostí chvěju se, a taky pláčem.

(Přichází trošku naštvaný Král)

Král:

Copak tu vyvádíš, má milá dcero,

Pročpak máš v pokoji takové šero?

Princezna:

Otče, tys lhal a já se tě ptám,

Kdepak svou matičku hledati mám?

Král:

Ty máš snad v hlavince nevzhledné zkraty,

Kdo jednou zakopán, těžko se vrátí

Princezna:

Přestaň už zapírat, prolhaný otče!

Kamapks ji zapudil, ty jeden sobče?!

Copak tě maminka neměla ráda?

Každý den nedrhla špinavá záda?

Král:

Zrcadlo žvanivé, krále jsi zradilo,

Jak jedno proroctví před lety pravilo,

Tajemství vyjeví bez tváře deska,

Už je to tady, ale proč dneska?

Princezna:

Přestaň to zamlouvat, řekni, co víš.

Kde mamka  má svoji tajemnou skrýš?

Král:

(zlomeně)

Dcero má, odpusť mi, že jsem ti lhal,

Jenže já děsivou pravdu jsem znal.

Že žila v rybníce byla jen zástěrka,

Pro mou lež chatrná křehoučká podpěrka.

Tvá matka nebyla zelená vodnice,

Byla to z chaloupky z perníku babice.

To bylo tak…

(přejde do scény k chaloupce)

U perníkové chaloupky.

(scéna s chaloupkou, je tam připravená Ježibaba na kolenou (mohla tam předtím přijít))

(Král vypráví směrem k princezně)

Král:

Já zabloudil do lesa onoho večera

(přichází k Ježibabě)

A ona před chajdou bez hnutí klečela,

Ptám se jí: Co je vám? A ona

Ježibaba:

Vem to ďas,

Zase mě od vlhka postihnul ischias!

Král:

(odehrávají to, co Král vypravuje)

Mně se jí zželelo stařenky nehybné,

Nedbal jsem předtuchy, že je to pochybné.

Pomoc jsem nabídnul, z kleku ji zvedám,

Ona se ptá, zda si večeři nedám.

Já byl jsem hladový, musíš mě chápat,

Zdál se to od ní být výborný nápad.

Přinesla talíře, na nich masíčko leželo

Ty nemáš tušení, jak moc to vonělo.

Říkám jí: Že vy jste zámožná dosti?

Ona:

Ježibaba:

Já maso  navařím, jen když mám hosti.

Král:

Tak vy jste kvůli mně pochoutku vařila?

Ježibaba:

Ale kdež, dvě děcka v lese se ztratila.

Král:

Hm, to je lahoda, to je snad jehněčí,

A co ty děti? Snad už jsou v bezpečí…

Ježibaba:

To byli haranti, hlavně ten Pepíček,

Chtěl mi tu oloupat všechen můj perníček,

Co jsem ho dopekla minulou neděli,

Ty by vám, králi můj v žaludku leželi.

Král:

Já děti miluju, jsou moje slabost.

Ježibaba:

Takže vám chutnají? No to mám radost.

Král:

Můj Bože, to maso skvělé je, křehké,

Ježibaba:

Po tom se netloustne, je dietní, lehké,

Děti jsou nutričně hodnotná potrava,

Po krmi z tělíček nehrozí otrava.

Král:

Copak to povídáš, není to chutné,

kazit mi k jídlu chuť není snad nutné.

Ježibaba:

Chci ti jen přiblížit masíčko podané,

Právě jsi spořádal dva svoje poddané.

Král:

(zase směrem k princezně či k publiku)

Žaludek náhle se nechutí zahýbal,

Pozdě mi došlo, že vlastně jsem kanibal.

Baba pak kostičky jala se obírat

A s drzým úsměvem začla mě vydírat.

Ježibaba:

Tak milej králíčku,

Král:

Syčela tiše

Ježibaba:

Představ si, v Blesku jak zítra se píše:

„Skandál, co královstvím zajisté otřese!!!“

Poddaní s puškama tě proženou po lese.

Král:

Čím za tvé mlčení musím ti platit?

Nechtěl bych korunu ke stáří ztratit.

Ježibaba:

Dobře víš, že se dnes za všechno platí

A já chci ženou tvou hnedka se státi.

Král:

To je snad mámení, zlá noční můra,

O mne se pokouší hrbatá stvůra.

Jenomže, co teď s tím, co mi jen zbývá,

Když moje svědomí černý hřích týrá?

Ježibaba:

(lísá se k němu)

Jak jsi se rozhodl, můj skoro muži,

Král:

Jak jen to vyslovit, dech se mi úží.

Já tedy souhlasím, vezmu si tebe,

Za to co vytrpím, čeká mne nebe.

Ježibaba:

Já jsem to věděla, zvolil jsi správně,

Zbývá jen sňatek náš potvrdit právně.

(Král přechází zpět do sálu k princezně, babice pomalu odchází nebo zůstává)

Pokračování příště...

O ošklivé princezně (2/4)

O ošklivé princezněJosef Berka

U perníkové chaloupky.

(Jeníček s Mařenkou přicházejí k perníkové chaloupce)

Mařenka:

Jeníčku, podívej, to je fakt záhada,

Chaloupka z perníku, z perníku zahrada.

Dědek nám nekecal, našli jsme nirvanu,

Nemohu odolat sladkému průvanu.

(ulupuje perník a chystá se do něj zahryznout)

Jeníček:

(varovně)

Mařenko, nekousej do toho perníku

Mohla bys podlehnout rychlému zániku

Nevíš, jak dlouho tu sladkosti leží,

Nikdo je nechutná, záruka běží.

(zpoza chaloupky vylézá Ježibaba)

Ježibaba:

Pacholci, holomci, táhněte o dům dál!

Jeníček+Mařenka:

Babičko, povězte, kdo vám dům ohlodal?

Ježibaba:

Vy mi to povězte, vy se tu couráte!

Copak už v postýlkách dávno být nemáte?

Jeníček:

Je teprv poledne, nejste vy zmatená?

Proč vaše chatrč je z perníku stavěná?

Ježibaba:

Vy mladí nemáte o ničem ponětí,

Já vám to vysvětlím a  to hned vzápětí!

Pojďte jen posedět, přinesu bumbání

Do něj vám rozpustím pilulky na spaní.

(Jeníček a Mařenka si sedají ke stolu)

Mařenka:

Hledáme tatínka, ztratil se v lese,

Ježibaba:

pití je hotové, už se to nese…

(přináší dva hrníčky a staví je před děti)

Tatínka hledáte? No to je smutné,

Věřte mi, pospíchat není teď nutné.

Pěkně se napijte, já musím přiložit,

V kotli chci k obědu vařící vodu mít.

(pomalu se šourá k chalupě)

Mařenka:

Držíte dietu? Snad nejste  nemocná?

Ježibaba:

(pro sebe, zlověstně)

Ve vodě uvařím dvě děcka bezmocná.

(otočí se k Mařence)

Děvenko, neboj se, vodu si vařím

(zase pro sebe, zase zlověstně)

A v ní dvě telátka ve mžiku spařím.

Jeníček:

Tohle si popletla madame vážená,

Na nás si nesmlsne, jsme dítka zkažená.

Ježibaba:

(motá se kolem chaloupky, huhlá si pro sebe)

Trochu je omámím, zavřu je do klece,

Perníčkem vykrmím, šup s nima do pece.

Z Mařenky zadní a z Jeníčka plecko,

Ještě že mrazák mám, zpracuju všecko.

Mařenka:

Babičko, my už vás musíme opustit,

Poledne odbilo, chceme už domů jít.

Ježibaba:

Kam byste chodily, doma jste stejně hned.

Víte co? Zůstaňte raději na oběd.

Jeníček:

(k Mařence, potichu)

Tohleto pozvání nepřišlo dvakrát vhod,

Spíše než pozvaní, budeme hlavní chod.

Mařenka:

Jendo, jseš normální? Co tě to napadá?

Jeníček:

Tahleta stařena divná mi připadá

Mařenka:

Vždyť je jak milius, lichotky trousí,

Jeníček:

Tak proč si pod oknem sekáček brousí?

Mařenka:

Naši by měli ti zakázat horory

vidíš pak v babičkách vraždící potvory.

Jeníček:

Vzpomeň si na zprávy, tam pravdy jsou ryzí,

v tomhletom lese prý dost dětí mizí.

Mařenka:

(k Jeníčkovi, trošku vyděšeně)

Ach to ne, pravdu máš, husí mám kůži,

musíš nás zachránit, dech se mi úží.

Přemejšlej, přemejšlej, musíš se snažit,

Jinak se v oleji budeme smažit,

Zkus něco vymyslet, nejlépe hlavičkou

Nebo nás lidožrout zaklopí pokličkou.

Jeníček:

(K Mařence)

Musíme na ní jít pomalu, přesladce,

Lehce ji zničíme jako v té pohádce.

Mařenka:

(lichotivě k Ježibabě, která přichází)

Vy ale na svůj věk záříte zdravě,

Jak byste osmnáct slavila právě.

Ježibaba:

(polichoceně)

Ó, to je nesmysl, já už mám křížků pár,

Jeníček:

(zlověstně, potichu)

Už brzo okusíš kremační pece žár

Ježibaba:

Co jsi to povídal slaďoučký hochu?

Moc dobře neslyším, pojď jen blíž trochu.

Mařenka:

Jeníček kafíčko od vás si chválí,

Ježibaba:

Ať si ho promíchá nebo se spálí.

Jeníček:

(pod vousy)

To já se nespálím, neboj se nic,

To tobě za chvilku bude fakt hic

Mařenka:

(nakvašeně)

Jeníčku, můžu ti maličko poradit?

Radši už chvíli mlč, chceš nás snad prozradit?

Ježibaba:

(nejistě)

Kuřátka, kůzlátka, copak si špitáte?

Snad před svou tetinkou tajnosti nemáte?

Mařenka:

(tiše k Jeníčkovi)

Jendo, tu nádheru jen těžko přemůžem,

Sami dva prostě to dokázat nemůžem.

Jeníček:

(tiše  k Mařence)

Zjevně máš pravdu,  tuze je těžká,

Na každý pád ale oběd svůj zmešká.

Ježibaba:

(podezřívavě)

Děťátka milená,copak to řešíte?

Špitat je neslušné, copak to nevíte?

Jeníček:

Mařenka chtěla se na něco zeptat,

Je jí to trapné však, nechce vás deptat.

Ježibaba:

Nestyď se, děvenko, zeptej se na co chceš,

(pro sebe)

Na co chci odpovím, pravdu a nebo lež.

Mařenka:

Možná vám dotaz můj připadne mentální,

Vy asi moc nedáte na péči dentální?

Jeníček:

Příčina špatného dechu prý pramení,

Že máte na zubech vrstvičku kamení.

Ježibaba:

(udivěně)

Čímpak se utvoří tyhlety povlaky?

Vždyť já čtu důkladně reklamní letáky.

Vodu moc nepiju, a když, tak měkčenou,

Mám z toho mysl teď poněkud zmatenou.

Kdopak mi poradí, koho se doptam,

Vždyť ráno co ráno si Calgonem kloktam?

Jeníček:

Vodu když užívat, jedině k mytí,

Místo ní pivečko, vínečko k pití.

Ježibaba:

(rozzlobeně)

No, to jsou ty reklamy, jak já bych dopadla?

Kdyby se protéza zubní mi rozpadla!!!

Mařenka:

Až my vám pomůžem, pak můžete cenit,

Jó, zubní kámen, to je holt prevít!

Ježibaba:

(nejistě)

Víte, já nevím, a co by to stálo?

Jsem žena chudobná, peněz mám málo.

Jeníček:

Tyhlety starosti trápí vás nadarmo,

My vám to voklepem úplně zadarmo.

Půjčte mi na chvilku ta vaše kusadla,

(Ježibaba je opatrně vyndavá a podává Jendovi, ten je schválně upustí na lavičku vedle Mařenky)

Stala se nehoda, ta věc mi upadla.

(Mařenka si na ně schválně sedá, ozývá se křupnutí)

Ježibaba:

Ty jedno nemehlo, čo jši to plovedla?

Mařenka:

Já jsem je babičko nechtěně rozsedla.

Ježibaba:

(šermuje rozezleně pěstí)

Já bych vám oběma dala hned pěští…

Jeníček:

(karikuje ji)

Štšepy vám, babičko, pšinešou štěští.

Ježibaba:

Ty jeden halante, pomštím še, to ši piš.

Jeníček:

(oba se dají na útěk, Jeníček se otáčí)

Zůstane u slibu, nás, babo nechytíš.

Ježibaba:

Na to še podívám, ještli váš chytnu,

Jen čo váš doštanu, z kůže váš švlíknu.

(běží za nimi, všichni mizí ze scény)

V lese, na lesní pěšině.

(kolem Stařečka probíhají Jeníček a Mařenka, přibíhá zchvácená Ježibaba)

Stařeček:

Sestřičko milená, copak ti provedli?

Ježibaba:

Pšedštav ši, že mi mou plotéžu rožšedli.

Stařeček:

(směje se)

Ty jsi jim nalítla? Co se to stalo?

Stářím už mozkových buněk máš málo.

Ježibaba:

No, tak mě doběhli,někdy se stane,

Zastlč si za klobouk své žeči plané.

Ladši bys pomoct měl ty hady chytit,

Nebo šnad lešem mám šama se žítit?

Stařeček:

Moc se tu nezdržuj, zmizí ti brzy,

Pomoci nemůžu, moc mě to mrzí.

Ježibaba:

(dopáleně)

To jšem ši myšlela, že jšem še ptala,

Dík tobě těm žmetkům náškok jsem dala!

(odbíhá stejným směrem jako předtím děti)