Jde o velmi příjemný návrat do světa Temné věže. Opět velmi čtivě napsáno, King je prostě nedostižný vypravěč a chápu jeho potřebu se do skvěle vystavěného světa vrátit. Mrzelo mě, že větší dějový prostor nedostali Rolandovi společníci, ale z jejich příběhu už je asi odvyprávěno vše podstatné.
Po dlouhé době jsem si mohl užít koncert a dokonce pod širým nebem. Podařilo se mi sehnat lístky na vystoupení Lucie Šoralové, kterou sleduji již delší dobu a myslím, že se z ní stává nepřehlédnutelná interpretka a autorka. Obzvláště její poslední album O lásce cti a kuráži, na němž zhudebnila villonské balady Michala Horáčka, ukazuje, v jak velký talent vyzrála.
Jak sama prozradila, má ráda smutné a depresivní a srdcervoucí písně, ale koncert se snažila oživit i některými rychlejšími. Písně ze svého posledního alba doplnila několika písněmi z repertoáru Zuzany Navarové, jako vzpomínku na Jara Filipa skvěle přednesla i známý hit Čerešně, o který se již vystřídaly Zuzana Krónerová a Hana Hegerová a nezapomněla ani na songy posledně zmiňované HH. Tentokrát to byla legendární Vana plná fialek a méně známá Všechno nejlepší (Obě z alba Potměšilý host, 1988). Navíc přidala i pár skladeb, které složil nebo otextoval její dobrý přítel "potulný básník" Zbyňo Džadoň).
Celý večer byl velmi příjemný a krom toho, že je Lucia výborná zpěvačka, prokázala i velkou schopnost bavit publikum i mezi písničkami. Jemné haštěření na pódiu mezi doprovázejícími hudebníky a Lucií (či Luciou? :-) ) vyvolávalo smích mezi diváky. Krom plánovaného přídavku jsme si ještě vynutili opakování písně Červená. Odcházel jsem nadšený a spokojený a pokud neznáte Lucii Šoralovou, berte to jako tip na zajímavý zážitek.