O ošklivé princezně (4/4)

O ošklivé princezně

Josef Berka

Na zámku, v trůnním sále.

Král:

Vidíš to, dcero má, takhle to bylo,

Mé pozdní přiznání snad vinu smylo.

Princezna:

Takže jsem dcera té babice záludné?

Král:

Už to tak vypadá, ač je to obludné.

Po sňatku přišla jsi na svět ty, dítko,

Byla jsi půvabná jak lesní kvítko.

Jenže, jak rostla jsi, tvář se ti kazila,

Krásu tvou příroda časem svým zabila.

Princezna:

Co však se s maminkou pak ještě dělo?

Král:

Vrátit se do lesa moc se jí chtělo.

Chyběl jí čerstvý vzduch, z perníku bouda,

Tuze ji lákala rodná ta hrouda.

Zřekla se majetku, zřekla se manžela,

Zřekla se dcerunky a v lese zmizela.

Princezna:

Viděls ji otče můj od toho odchodu?

Král:

Již jsem ji nehledal, nebylo důvodu.

Dobře to dopadlo, proč se v tom šťourat,

Zaběhlé pořádky zbytečně bourat.

Princezna:

Už je to v pořádku, líp se mi dýchá

To, žes mi nevěřil trošku mě míchá.

Teď zbývá ošklivost mou nějak vyřešit,

Chtěla bych manžílka krásou svou potěšit.

Král:

Snad už se rozhodl, jdu si ho vyzvednout,

Zda se chce pohoupat, či na trůn dosednout.

(Král odchází)

Princezna:

(bloumá po sále)

Co si jen počnu, co dělat mám?

(všimne si časopisu, co leží na podlaze)

Leží tu časopis Urob si sám.

Že bych si početla, čas sobě zkrátila,

Abych svou depresi v netečnost zvrátila?

(bere časopis do ruky a listuje)

Zalovím v obsahu, co by mne bavilo,

Co by mi náladu jen trošku spravilo.

(Král přivádí Mladíka)

Mladík:

Dlouho jsem přemýšlel o příštím osudu,

Přes vaše výhružky ženit se nebudu,

Než s touto nezdobou do smrti žít,

Nechám se králi můj spíš oběsit.

Princezna:

Počkej jen chviličku špatně jsi zvolil,

Z tvé smrti studený pot by mne polil.

V barevném časáku odpověď skrytá,

Už vím co udělám, v hlavě mi svítá.

Král:

Co tě to popadlo, dcero má milá,

Princezna:

Teď letím do dílny, leží tam pila.

Vezmu si kladivo, prkénko hřebíky,

Papírek brusný a spínací špendlíky.

Tenhleten časopis problem můj řeší,

Mám lepší náladu, život mne těší.

(mává časopisem a odbíhá)

Mladík:

Nepůjdem k Mydláři, zaťukat na vrátka,

Jestli je hotová konopná oprátka?

Princezna:

(vrací se zpátky, v ruce kladívko)

Nechtěj se unáhlit, všechno se změní,

Ta moje ošklivost navždycky není.

(zase odbíhá)

Král:

Rozumíš, mladíče, o co se snaží?

Mladík:

Ulovit si můj skalp velice baží.

Princezna:

(křičí ze zákulisí)

Budu tam za chvilku, chvilku to potrvá

Než bude vizáž má úplně hotová.

(ozývá se zvuk bušení kladívka, řezání dřeva, stříhání papírů)

Král:

Vážně tě miluje, dcerunka má,

Mladík:

Tohle mne, králi, snad potěšit má?

Princezna:

Už je to hotové, zavřete oči,

A já teď do sálu změněna vkročím.

(Vchází narovnaná, s krabicí na hlavě, na přední straně místo obličeje je nalepena fotka nějaké hvězdy z časopisu)

Mladík:

Co je to za změnu, šálí mne zraky?

Král:

Já mám snad mámení, ty chlapče taky?

Mladík:

Co je to za kouzlo, za divné přeludy,

Kráska se vyloupla z princezny obludy?

Princezna:

Jak jsem se změnila, to oba koukáte,

Vy vůbec důvěru v ženu snad nemáte.

Mám tvář jak z žurnálu, není to fakt?

Mladík:

To se to změnilo prostě jen tak?

Princezna:

Vzala jsem žiletku, chlupy jsem shodila,

Krabici dřevěnou papírem pobila.

Má rovná postava prostě jen znamená,

Že latí jsem srovnala svá záda shrbená,

Na papír připla jsem tvářičku z časáku,

Král:

Tvá náhlá proměna podobna zázraku.

Princezna:

Ale, kdež, zázraky, ty už se nedějí,

Ty platí na ty, co bojovat nechtějí.

Tak co můj milený, ještě chceš skonat?

Mladík:

Myslím, že začínám láskou zlou stonat.

Vidím tě najednou ve světle nejlepším,

Tebe chci za ženu, teď už to jistě vím.

Král:

Dobře to dopadlo, dcera je šťastná,

Svatba, co vystrojím bude moc krásná.

Chystejte hostinu, svolejte kapely,

Ať se tu rozproudí svatební veselí.

(Přibíhají vyděšení Jeníček a Mařenka)

Mařenka + Jeníček:

Pomozte lidičky, baba nás honí,

Jeníček:

(otáčí se zpět)

Mařenko, otoč se, asi je po ní.

Nikde ji nevidím, tak jsme jí zdrhli,

Snad na ní příšery lesní se vrhly.

Mařenka:

(k Mladíkovi)

Jé, to je Marián, co ty tu děláš,

Copak už na peci hlavní stan nemáš?

Mladík:

(udivený poznává své sourozence)

Sestřičko, bratříčku, kde se tu berete?

Myslel jsem, že tátu z hospody vedete.

Jeníček:

Někde se zatoulal, prostě se ztratil,

Domů sám oklikou snad už se vrátil.

Mařenka:

Cožpak tě macecha z domu snad vyhnala?

Mladík:

Toužil jsem uprchnout vlastně už odmala.

Dneska se s milou mou, rozmilou bereme,

Takže vás za svědky ke sňatku vezmeme.

Král:

Klidně tu oba dva zůstati můžete,

Tady mít život svůj snadnější budete.

Jeníček:

Není co rozmýšlet, to je snad jasný,

Myslím, že na zámku budeme šťastný.

Král:

Pojďte nám pomoci s přípravou svatby,

Zlatými látkami potáhnem hradby.

(Odchází Král, za ním Mladík s Princeznou)

Jeníček:

(udiveně)

To jsou mi najednou mílové pokroky,

Mařenka:

(otráveně a podezřívavě)

Spíše než pozvaní budeme poskoky.
(Odchází loudavě za nimi)

V lese, na lesní pěšině.

(přibíhá na lesní pěšinu, celá zplavená, vidí Stařečka)

Ježibaba:

Už šem je nechytla, žmiželi v kšoví,

Věžím, že divá žvěž teď už je loví.

Tyš všechno žpůsobil, hlavní jsi příčina,

Že jši mne podražil to vypadat začíná.

Stařeček:

Tenhle svět vážně mi šílený připadá,

Oběd jí posílám, ona mi vynadá.

Ježibaba:
Tak ti moč děkuju, to še ti povedlo,

To jídlo od tebe pěkně mě podvedlo.

Stařeček:

Ty z toho uděláš úplný drama,

Za to žes nalítla můžeš si sama.

Ježibaba:

(zavětří ve vzduchu a ukazuje směrem k nebi a do zákulisí, odkud se očekává příchod draka)

Čítíš ten plůvan míšený s puchem?

Něco moč velkého blíží se vžduchem.

Stařeček:

Zdá se mi, že drak je rychle tu zpět,

princeznu sežral a vrátil se hned.

Jistě mne za pomoc mou dobře odmění

Ježibaba:

(nedůvěřivě)

Jak ho tak šleduju, tak špíše vypění.

Stařeček:

(s obavami)

Máš pravdu, sestřičko, divně se tváří,

Odměnu vyzvednu třeba až v září.

Vem nohy na záda, rychle se kliď

Puchýře na zádech mohla bys mít.

Ježibaba:

Tohle je úděšný, šmůla mne šklátí,

Člověk se k domovu bez žubů vlátí.

Stařeček:

Přestaň se litovat, musíme zmizet,

Na draka dolehla nějaká krize.

(Oba se snaží odbelhat pryč)

(Objevuje se rozpálený Drak)

Drak:

Mě těžko přelstíte, spálím vás hned

Aspoň si uleví tenhleten svět.

Jedno zlo dvě když teď na uhel spálí,

Každý to zajisté velmi rád schválí.

(Míří za nimi, všichni jsou pryč, ozve se hukot jako z plamenometu a bolestivý křik Stařečka a Ježibaby, případně se ze zákulisí vyvalí něco jako oblak dýmu (???) )

Ježibaba+Stařeček:

Jauuu…

Drak:

(vykoukne zpoza opony, případně z oblaku dýmu)

Čau.

(zmizí)

KONEC